Bohužel dnes musím konstatovat, že opojení penězi a subjektivní pocit moci Janu Krausovi zřejmě natolik přerostly přes hlavu, že ztratil jakoukoliv sebereflexi. Jeho včerejší výroky na mou adresu se nedají označit jinak než jako přibloudlé.
Nechtěla jsem líčit podivný rozhovor, který proběhl v říjnu 2008 při schůzce s ředitelem ČT Jiřím Janečkem, ředitelem výroby Václavem Myslíkem a mnou. Ale když už jej zmínil Jan Kraus, jako obvykle vytrženě z kontextu, tak dobrá.
Dělal jsem pro svého nepříteleJan Kraus mluví o svém odchodu z ČT |
Jan Kraus si přišel postěžovat na zpravodaje ČT, kteří mu prý napsali SMS, ve kterému nadávali a ptali se, jestli považuje za normální zvát do pořadu ČT Pavla Zunu, který v té době měnil podobu Deníku v konkurenční televizi a logicky se snažil o PR, kde to jen šlo.
Jan Kraus mi tehdy řekl, že MÁM ZAKÁZAT NOVINÁŘŮM MU PSÁT. V první chvíli jsem si myslela, že žertuje. Když jsem pochopila, že ne, logicky jsem odpověděla, že přece po mně nemůže chtít, abych někomu zakazovala jeho SOUKROMÝ NÁZOR.
A že mne šokuje, že to po mně chce zrovna on, který, když se to týká jeho, tak urputně trvá na naprosté svobodě slova. Stále opakoval, že si nepřeje, aby ho novináři z ČT obtěžovali, že nemají právo psát mu své názory, že ho to nezajímá a nechce být obtěžován.
Já trvala na tom, že jim nic zakazovat nebudu, mají-li jeho telefon a napíšou-li mu, a on si to nepřeje, ať jim to sdělí. Točili jsme se v kruhu delší dobu, nejméně sedm minut, to už nevím. Naprosto přesně si však pamatuji Krausovu ústřední větu: ZAKAŽTE JIM a moje NEZAKÁŽU, JE TO JEJICH PRÁVO MYSLET SI O VÁS, CO CHTĚJÍ.
Jan Kraus často a rád mluvil o tom, že mu dramaturgie ČT nesmí do ničeho mluvit, že on je autor a má právo si dělat rozhovory, s kým chce a o čem chce.
Za cenzuru označoval fakt, že si televize chtěla určit, co bude v létě reprízovat, že jsem mu po vysílání řekla svůj názor na vystoupení H. Vondráčkové a že jsem jim doporučila hosta a po roce se ptala, zda ho ONI chtějí, či nikoliv (zřejmě to byl vrchol mé drzosti).
Milý Honzo, přeju ti hodně štěstí v privátní televizi. Kdysi jsem vám v ní vymyslela Další, prosím a přesvědčila vás, že se toho pořadu nemáte bát, že na to máte. A že se to naučíte a budeš dobrej (my si totiž tak různě tykáme a vykáme).
