"Mám takové déjà vu. Film natáčíme na čtyři etapy v průběhu jednoho roku, stejně, jako jsme točili Želary. A stejně jako u Želar jsme si na závěr natáčení naordinovali ty nejnáročnější davové scény," řekl o chystaném natáčení režisér a producent Ondřej Trojan.
Jedna z těchto připravovaných davových scén je brutální zákrok komunistické policie proti mladým lidem, kde se nabízí paralela s nedávným zásahem policie na CzechTeku.
"Ta scéna je parafrází na policejní zákrok proti hudebním fanouškům na neuskutečněném vystoupení Plastic People a dalších skupin v Rudolfově u Budějovic v březnu 1974. Naše parta filmových hrdinů vyrazí spolu s další omladinou vláčkem na venkovský bigbítový koncert. Vystoupěj z vlaku a v podchodu dostanou od policajtů pendrekama přes hubu. Tečka," dodává Trojan.
"Mluvím-li o paralele, měl jsem na mysli, že náš film, přestože se odehrává v době tuhé komunistické diktatury, je v mnoha ohledech aktuální. Jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl točit Občanský průkaz, je fakt, že se mi nelíbí, když si politická moc vynucuje svou vůli represivním zákrokem prostřednictvím bezpečnostních složek jenom proto, že ti lidé, proti kterým zákrok nařídí, jsou jiní," říká tvůrce s tím, že za totality se spousta mladých lidí vymezovalo proti" nomenklaturním tesilovým komoušským kádrům" i generaci svých rodičů posloucháním bigbítu a nošením džín a dlouhých vlasů.
"Policajti tyto ´nepřizpůsobivé´ lidi označovali jako vlasatce. Snažili se je v tehdy dostupných médiích za použití i těch nejabsurdnějších lží zdiskreditovat coby kriminální živel a uchránit tak spořádanou masu spoluobčanů, aby měla takzvaně klid na práci. Dnes tuto spořádanou masu někteří političtí kádři nazývají termínem ´obyčejní lidé´a ´obyčejné lidi´ nemá v jejich zaslouženém odpočinku na chatkách otravovat parta ´mladejch smažek´ křepčících na monotónní a na plný kule vyhulenou technohudbu. Jistí chytrolíni si opět myslí, že se s jinakostí vypořádají pendrekem," vysvětluje Trojan.
Není to prý přitom hlavní téma Občanského průkazu, důležité ale je. "Rád bych, aby si mladí lidi nenechali šlapat po hlavě. Hrdinové našeho filmu si po hlavách šlapat nenechají, i když za časů totality to bylo mnohem obtížnější než dneska."
Příběh filmu se odehrává mezi lety 1973-1977, tedy v době nejtužší normalizace, a mapuje klíčové životní období čtveřice mladíků od oficiální dospělosti, tj. obdržení občanského průkazu v patnácti letech, až po jejich plnoletost provázanou peripetiemi s modrou knížkou.
"Modrá knížka byla nejcennější knihou v knihovničce lecjaké máničky a mladých mužů vůbec. Dva roky pakárny, buzerace, vymývání hlav a šikany od starších vojáků, to se zajídalo nejen pacifistům. A mnozí byli schopni dýchat kakao, aby doktoři na rentgenu našli stíny na plicích, simulovat hluchotu, předstírat různé formy šílenství, odrovnávat si ledviny poleháváním na sněhu a kdoví co ještě. Koneckonců, některé kapely si to maskovaly do svých názvů: DG 307 je lékařská terminologie pro diagnózu Přechodné situační psychické poruchy, Blue Effect je zase slastný stav po získání modré knížky," vypráví filmař.
Jeho snímek by měl být nesentimentální vzpomínkou na dobu, ve které byli autoři nuceni dospívat, a zároveň nadčasovou tragikomedií o tom zvláštním životním období, kdy dětství zvolna přechází v dospělost.
Čtveřici kamarádů hrají Libor Kovář, Matouš Vrba, Jakub Šárka a Jan Vlček. V rolích dospělých se nikoli překvapivě objeví například Aňa Geislerová či Jiří Macháček, zapojili se ovšem i Martin Myšička, Marek Taclík, Kristýna Liška-Boková, Jana Šulcová, Jaromír Dulava, Oldřich Vlach, Václav Kopta, Juraj Nvota a další.
Premiéra filmu Občanský průkaz je plánována na 21. října letošního roku.
