Proslul jste jako organizátor a autor festivalu Mezi ploty, který spojuje psychiatrické léčebny se světem venku. Co si máme představit pod Oslavami Prahy?
Chci zahájit tradici, která nám každoročně připomene stále platné hodnoty a kvality naší země, řekl bych stručně.
Jaké kvality máte na mysli? Je vůbec co slavit?
Cosi u nás není v pořádku. Jako bychom přes politické aféry a ustavičný strach z hospodářské krize ztráceli pomalu půdu pod nohama. Pokouším se to změnit, alespoň nějakým způsobem pomoci. Vadí mi ten „nevztah“ k vlasti. Máme na co navazovat, vzpomeňte na Čapka, Masaryka, Kafku.
Oslav PrahyDruhý ročník V pátek 14. a v sobotu 15. května proběhnou koncerty, divadelní představení, výstavy a happeningy. Kromě jiného se v rámci oslav uskuteční opera v ulicích města, koncert zvonů pražských katedrál, muzikál Touha mistra Hanuše, staroměstské májové hody nebo Poetický běh Petřínem. Více na stránkách akce. |
Jak jste vůbec přišel na myšlenku pořádat oslavy?
Většina světových metropolí má své slavnosti, ale Praze chyběly. Nápad jsem dostal před pěti lety v kavárně. Vyšel jsem ven – a začalo pravé martyrium. To město je obrovské, kde začít? Zprvu jsem si jen vyjmenovával různá místa a postupně se snažil je rozklíčovat nebo se prostě vnořit do jejich obsahu. Petřín, Staroměstské náměstí, kavárna Louvre, Národní muzeum – každé z těch míst má přece svůj vlastní příběh.
Co jste zjistil?
Tak třeba v Louvru zakládal Karel Čapek český PEN klub. Skoro ke každému místu měl vztah nějaký básník či spisovatel. Národní muzeum zakládal František Palacký – do té doby se sbírky shromažďovaly po bytových sbírkách. Bylo poměrně složité se v té plejádě nesmírné všehochuti zorientovat, natož následně vytvořit náměty, scénáře akcí, které by všechny tyhle souvislosti podtrhly a daly jim nějaký umělecký rozměr. Nakonec jsem dílko dotvořil, každý projekt, který je součástí Oslav Prahy, by klidně mohl fungovat i samostatně.
Takže, co se bude dít?
Vezměte si Poetický běh Petřínem. Pod desítkami rozkvetlých třešní bude asi stovka herců recitovat básně a hrát divadlo. Bude to zřejmě největší happening v dějinách kopce. Málokdo si všiml, že letos mají výročí Hrabě, Hrubín i Mácha. Anebo si vezměte slavnostní zahájení. Čtyřicet herců s mikrofony si zahraje v muzikálu Touha mistra Hanuše, který sestavil pražský orloj, do toho bude hrát padesátičlenný orchestr Vltavu. Koncert zvonů pražských katedrál, to je zase akce, při které se rozezní desítky pražských zvonic podporovaných trubači.
Hemží se to u vás velikány minulosti. Nabízíte také něco ze současnosti?
Třeba akci Český řev, kde se budou předávat ceny kapelám – nikoli za prodej desek, ale za to, co se hodnotit má. Tedy za poezii v textech, volbu názvu, za nejlepší punkový grif. Máme i cenu za udržení rokenrolu v Čechách.
Říkáte, že byste z Oslav Prahy rád udělal tradici. Nezdá se vám tento úmysl před druhým ročníkem příliš ambiciózní?
Když jsem před devatenácti lety zakládal Mezi ploty, ani mě nenapadlo, že by to jednou mohla být tak rozsáhlá akce. Podařilo se nám přispět k tomu, že psychiatrické léčebny přestaly být tabu. Lidi z nich dnes necítí smrt, ale radost. S hrdostí můžu prohlásit, že Mezi ploty se prakticky neliší od jakéhokoli jiného festivalu. Oslavy Prahy cítím podobně – dotkl jsem se jakési boule, naší současné nemoci. Pořád hledáme spasitele, ale oni jsou přitom zde. Mácha, Čapek, Masaryk – máme být na co hrdí.
Opět se nabízí námitka: máme být na co hrdí i v současnosti?
Oslavy představí současné kapely, olympioniky a fotbalisty. Ve festivalových novinách je rozhovor s podnikatelem roku Tomášem Březinou. Rádio 1 připravuje soutěž Hledá se básník, jejíž vítěz bude vyhlášen napřesrok. Jde mi o to, aby dnešní mladí začali zase dělat to, co bylo pro naši generaci normální – například psát básničky.
