"Žádné výbuchy, žádné vichřice, žádné rvačky a přestřelky mezi bratry, žádná zamrzlá pláž. Tentokrát nebudu muset nikoho nutit skákat ze skříně, lézt přes plot, plavat v ledové mořské vodě. Stačí, abych si pohlídat vtipné přestřelky v dialozích a výbuchy milostných vztahů. Nic nepříjemnějšího mě nemůže překvapit," liboval jsem si. Jak jsem mohl být tak naivní?
Jak vznikal film Ženy v pokušeníJiří Vejdělek exkluzivně pro iDNES.cz popisuje úskalí i slasti tvůrčího procesu |
Hned druhý natáčecí den při scéně s grilováním chytl Jiřímu Macháčkovi rukáv košile. Ani si toho nevšiml a dál pokračoval ve svém chvástacím monologu. Uhasili jsme ho v poslední chvíli.
"Doufám, že budeš aspoň všude vyprávět, s jakým zápalem jsem tu roli hrál," kladl mi Jirka na srdce a já jeho přání tímto plním.
V obraze, kdy měl Vojta Dyk vézt Veroniku Kubařovou na klandru kola pražskými ulicemi, udělala náhoda z poetické scény nebezpečnou podívanou. Při jednom záběru se přední kolo bicyklu zaseklo v kolejišti. Následoval pád obou protagonistů.
Vojta se musel rychle vysvléct i z kalhot, které se mu zamotaly do řetězu, aby stihl uskočit před blížící se tramvají. Kolo bylo na maděru, kostým na cucky. Naštěstí kostymérka okamžitě duchapřítomně stáhla kalhoty z našeho mikrofonisty. Ten potom stál půl dne na place jen ve spodním prádle a pozoroval, jak se Vojta před kamerou prohání v jeho gatích a na náhradním kole.
Podobných patálií nás potkala ještě celá řada. Ani za jednu jsem nemohl. Přesto si na mě poslední natáčecí den štáb i herci smlsli a pomstili se mi za veškerá příkoří (samozřejmě nepodložená), která jsem jim podle jejich názoru během filmování způsobil.
Na závěr nás totiž čekala noční milostná scéna Jirky Macháčka. Nic chlípného, jen taková stínohra ve stanu. Já ovšem trpím šeroslepostí, což způsobuje, že při nočním natáčení nevidím v podstatě nic. Sotva záběr na monitoru a svou nasvícenou židličku. A oni toho krvelačně zneužili.
Macháček
|
Zbytek štábu odjel o kilometr dál a na původně vybrané louce s herci natočil chybějící záběry. Za hodinu byli hotoví. Zahájili mejdan a mohli se potrhat smíchy, když slyšeli v dálce mé režijní pokyny, které se až do svítání rozléhaly nad celým polesím.
Prostě něco neskutečného. Sám bych tomu těžko věřil, kdybych nebyl "očitý" svědek. Ale co naděláte? Jako slepý režisér si nemůžete vždy udržet o situaci naprostý přehled.
