Podstatnou roli na tom, proč kniha dosud nevyšla, tu má láska k nacistickému ministrovi propagandy Josephu Goebbelsovi, který se kvůli Baarové chtěl zříci rodiny i kariéry.
Ke knize bude přiloženo i DVD s Felliniho filmem Darmošlapové z roku 1953, v němž Baarová sehrála asi svou nejvýznamnější pozdní roli. Film prý neměla příliš ráda, protože v něm hrála bez výraznějšího líčení.
Podobně rozporuplný vztah však Baarová měla i k Útěkům, jejichž vydání si po roce 1989 nepřála. Některé své soudy brala zpět, zdály se jí příliš emotivní, přehnané… "To jsme neřešili, práva máme od Josefa Škvoreckého," říká Eva Kaiserová z Levných knih.
Ukázka z knihyRozhovor Baarové s Goebbelsem, který se v telefonu představuje jako Müller. |
Škvoreckého, podobně jako mnoho jiných slavných mužů, zřejmě Baarová do jisté míry fascinovala. Už v 60. letech byla předobrazem postavy Lídy Forstové v jeho a Zábranových detektivkách s doktorem Pivoňkou. Na sklonku 70. let začal Škvorecký přemýšlet o sepsání jejích pamětí, Baarové se však do nich moc nechtělo, měla pocit, že jí Češi ublížili.
Teprve když Škvorecký přidal k nabídce pobyt ve vile u španělské pláže, Baarová souhlasila a "mezi koupáním a popíjením šampaňského" odvyprávěla Škvoreckému příběh svého života. A posléze ho i autorizovala. Jenže po roce 1989 viděla mnohé jinak a sepsala novou verzi svých vzpomínek, které vyšly roku 1991 v ostravském nakladatelství Sfinga.
Setřást gestapo na kruhovém objezdu
Kdo měl obě verze v ruce, má lehké rozhodování. Baarové pozdější memoáry jsou těžkopádnější, občas i jazykově zastaralé, formulace opatrnější. Knize chybí švih a lehkost, jíž okouzluje Škvorecký. Ostatně i současná inscenace v pražském Divadle Komedie Goebbels/Baarová cituje právě věty ze Škvoreckého.
Pamětem Baarové dal takřka románovou podobu, cit pro napětí, nálady okamžiků, groteskní absurditu scén. Třeba tu, kdy Baarová při plaveckých tempech konverzuje s Goebbelsovou manželkou Magdou nebo když se snaží setřást svou gestapáckou "ochranku" tím, že v autě nekonečně krouží na kruhovém objezdu.
Lída Baarová s Raoulem Schránilem ve filmu Za tichých nocí (1942)
Lída Baarová - Darmošlapové (1953)
Ve Škvoreckého pojetí není Baarová mocichtivou intrikánkou. Je oslňující postavou v rodinné a dějinné tragédii, oběť vlastní naivity, lehkomyslnosti a krásy.
Kvůli aféře s Goebbelsem v předválečných letech 1937–38, kterou ukončilo až rezolutní rozhodnutí Adolfa Hitlera, nemohla posléze v Německu vystupovat. Byla sledována, deptána, nakonec vězněna pro kolaboraci. Při výsleších jí zemřela matka, sestra Zorka spáchala sebevraždu. "Byla jsem trestuhodně hloupá," ozývá se často ze vzpomínek Baarové, v nichž se odvolává na "slabé ženské srdce".
