Tu dialogickou formu zde připomínám úmyslně: před třemi lety Kalenská připravila Lexikon Otakara Motejla, který ovšem zaznamenával "slovníkově" uspořádané životopisné promluvy tohoto právníka a ombudsmana. Svazek Jan Saudek na útěku je tak vlastně prvním vpravdě knižním, "klasickým" interview Kalenské, neboť její svazek Rozhovory na konci milénia (2001) byl souborem novinových a časopiseckých textů.
Tady o fotografii nejde
Bez otálení sdělme, že o fotografii a fotografa v Útěcích Jana Saudka téměř neběží. Tedy rozumíme-li tomu tak, že fotograf by v třísetstránkovém dialogu mohl podrobněji reflektovat svoji tvůrčí dráhu, bilancovat, odkud kam kráčel. Můžeme si o Saudkových dílech totiž myslet, co chceme, ale v dějinách české fotografie je zapsán nepřehlédnutelně, prosadil se i v zahraničí a ani ti největší kritici by mu neměli upřít, že jeho tvorba šla po určité cestě, nebyla a není od začátků doteď stejná, na místě přešlapující. A co na tom, že Saudkův fotografický vývoj – nejen dle mého soudu – směřuje od lepšího k horšímu, od tvoření energického a svěžího (zhruba první polovina jeho dráhy) k produkci manýristické a vyprazdňující se.
o knizeJan Saudek na útěku. Rozhovor Renaty Kalenské. Torst, Praha 2009, 304 stran, doporučená cena 260 korun.
|
Ne že by se Kalenská na fotografování ptát nechtěla a nečinila tak, ale jednak proto, že není publicistkou specializovanou na určitou oblast a zajímá ji vždy "celý člověk", a jednak – a především – proto, že Saudek je člověk těkavý, neposedný, neochotný a zřejmě i neschopný soustředěněji formulovat svoje tvůrčí krédo, o fotografii se v té knize mluví jen občas, velmi nesoustavně, někdy vysloveně na okraj.
Spal s dcerou. Nebo možná taky ne
Kniha Jan Saudek na útěku byla Kalenskou "nabírána" od dubna do září loňského roku. Publicistka měla představu, že se Saudkem postupně proberou jednotlivá desetiletí. Plán se jí rychle bortil. Mohla se k zamýšlené koncepci vracet, jak chtěla, nutit Saudka do ní, ale vždy to bylo pouze na chvíli. Kalenská se s tím svěřuje v kurzívou vysázených úvodech k jednotlivým sezením. V nich rovněž popisuje, jakou měl Saudek ten den zrovna náladu a kondici, jak na ni momentálně působil. Setkala se i s fotografovou dcerou Marií, se synem Samuelem a ex-přítelkyní Sárou. Tato interview Kalenská vkomponovala – jako samostatné kapitoly – do rozhovoru se Saudkem, aby tím získala jak další náhled na něj, tak materiál pro příští konfrontaci s fotografem, jemuž pak některá mínění těchto lidí předkládala k vyjádření. Z fetování vyléčená Marie, v jejímž domě smí Saudek se svou stávající partnerkou Pavlou a malými dětmi bydlet, je jedinou relativně pozitivní bytostí, která v knize hovoří. Interview se Samuelem a Sárou jen dále přiživují lepkavost, pokřivenost, neuspořádanost či jak nazvat onu směsku emoční tvrdosti, ambicióznosti, animality, vztahové destruktivnosti i cílevědomého jednání, které v knize postupně houstnou.
Osobně musím říct, že v průběhu četby ve mně rostlo nikoliv pochopení pro Jana Saudka a jeho girls & boys, nýbrž nechuť k tomuto světu, jeho odmítání. Jestliže Renata Kalenská chtěla zprostředkovat Jana Saudka coby člověka "na dotek", tak se jí to povedlo – včetně nutkání odhodit ten saudkovstvím prosáklý paperback ve žluté obálce nedočtený do kouta. Není to samozřejmě poprvé ani naposled, co jsou pěkné obrázky či jiné umělecké dílo vykoupeny osobnostní abnormalitou, která nakonec smrtí dotyčného tvůrce sejde z povrchu zemského, avšak jeho dílo tady zůstane. Nicméně stavět se k Saudkovým – s dovolením – prasárnám a sviňárnám (o nichž on jednou sebemrskačsky, podruhé bez skrupulí rozpráví) s distancí preparátora brouků mi nepřijde jako optimální. Nebo si máme říct: Mistr tvoří, tak ať klidně souloží i se svou dcerou? O tomhle Saudkově hříchu se v knize na jednom místě mluví a k dokreslení přízračnosti se patří dodat, že vlastně ani není úplně jisté, zda dotyčná Karolína Saudkovou dcerou je. On totiž působí až nelidsky otevřeně, ale současně také mlží a lže. Kalenská ho v jednom okamžiku požádá, ať tedy vypočítá všechny své děti a něco o nich poví, a vyhlášený rozsévač se sotva v půli deklarovaného počtu potomků zastaví a odvede řeč zase někam jinam…
Renata Kalenská je cílevědomá, soustavná a zručná tazatelka. Z Jana Saudka už nikdo nikdy víc veřejně nedostane, to je jednoznačné. Přesto si říkám, jestli to nebylo plýtvání silami.
Tedy zda stojí za knižní energii obnažit všemožné monstrózní rozpory v Saudkově osobnosti, už tušené i zřejmé jak z jeho dosavadních veřejných vystoupení, tak z některých jeho fotografií. Zda není lepší utéct před Janem Saudkem, než se zabývat všemi těmi útěky Jana Saudka před všednodenností, "malými" povinnostmi či stárnutím.
