"Volba Herty Müllerové laureátkou Nobelovy ceny je podobná jako nedávná volba Doris Lessingové, kdy ocenění dostává ten, kdo vůbec nepatří mezi favority. V Německu je ale vnímaná jako 'prvoligová hráčka'," řekl germanista Tomáš Dimter.
Šestapadesátiletá spisovatelka se narodila v rodině banátských Němců, národnostní menšiny, žijící v západním Rumunsku. Vystudovala němčinu a rumunskou literaturu na temešvárské univerzitě.
V 70. letech se nejprve živila jako tlumočnice, práce jí byla z důvodů problémů s komunistickou tajnou policií znemožněna, poté pracovala v mateřské školce a soukromě vyučovala němčině.
Literárně debutovala v Rumunsku roku 1982 výrazně cenzurovanou sbírkou povídek Niederungen (Údolí), kterou zasadila do prostředí malé rumunské vesnice obývané německou menšinou, z níž sama pocházela. V neokleštěné verzi kniha vyšla o dva roky později v tehdejším Západním Německu.
Müllerová se potýkala s rumunským totalitním režimem a vyjadřovala odpor vůči vládě diktátora Nicolae Causesca do té míry, že po druhé knize Drückender Tango (Tísnivé tango) následoval zákaz publikování.
V roce 1987 se Müllerová vdala za německého spisovatele Richarda Wagnera a emigrovala do Německa. V Berlíně žije dodnes. Je autorkou více než dvaceti knih: románů, mj. Pas (1992), Země zelených švestek (1993), povídek, ale také poezie a sbírek esejů.
Život v totalitě
Zatím poslední román Herty Müllerové Atemschaukel (Popadání dechu) mapuje všední dny v sovětských gulazích a německými literárními kritiky byl označen za "mistrovské dílo, schopné vyrazit dech." Život v totalitním režimu je hlavním tématem většiny jejích knih.
"Stále se zabývá prožíváním lidského utrpení, možná je to i tím, že pochází z Banátu z Rumunska. Její psaní je o útisku, útlaku, bolesti. Je to angažované psaní v tom nejlepším slova smyslu. Není to však četba pro nejširší masy, v tomto ohledu jsou její knihy jistě poněkud elitářské," říká Tomáš Dimter, který by její poslední román rád přeložil.
Švédská akademie zdůvodnila udělení Nobelovy ceny Hertě Müllerové tím, že "prostřednictvím koncentrovanosti poezie a otevřenosti prózy líčí krajinu vyděděnců".
Ačkoli byla tvorba Herty Müllerové přeložena do 24 jazyků, v češtině zatím žádné její dílo k dispozici není. Českou republiku však autorka několikrát navštívila. V roce 1999 se zúčastnila pražského Festivalu spisovatelů a o tři roky později byla pozvána na konferenci Literatura, hodnoty a evropská identita, kterou v Praze organizovala Nadace Konrada Adenauera.
Spisovatelka během své kariéry získala řadu literárních ocenění zejména v německy mluvících zemích. Až do udělení Nobelovy ceny bylo v tomto smyslu jejím největším úspěchem udělení německé Kleistovy ceny v roce 1997.
Jedna z dvanácti
Vedle zisku prestižního ocenění si laureátka odnese deset milionů švédských korun (zhruba 25 milionů Kč). Diplom, zlatou medaili a peněžní odměnu převezme spolu s ostatnímu letošními držiteli 10. prosince, v den výročí smrti vynálezce dynamitu Alfreda Nobela.
Podle stálého tajemníka Nobelových cen Petera Englunda se prý spisovatelka "nezmohla ani na slovo", když se o ceně dozvěděla. "Slíbila ale, že až se sejdeme v prosinci na předávacím ceremoniálu, tak si pár slov připraví," dodal Englund. Müllerová uvedla v prohlášení, které zveřejnil její vydavatel, že je velmi překvapena a ocenění "vůbec nemohla uvěřit".
Loni Nobelovu cenu za literaturu získal francouzský spisovatel Jean-Marie Gustave Le Clézio. Müllerová je teprve dvanáctou ženou, která obdržela Nobelovu cenu za literaturu, v tomto desetiletí však už třetí - po Elfriede Jelinekové (2004) a Doris Lessingové (2007).
