Jak končí Emanuely? Nahlédněte do pamětí slavné herečky lehkého porna

Pohledná, chytrá, ale jinak průměrná herečka měla v 70. letech dvě možnosti – skončit u miniroliček, nebo se stát Emanuelou. Jestliže se rozhodla pro lehkou pornografii, platí za to daň. Nepříjemné je už to, že většina snímků z té doby nepůsobí z dnešního pohledu jako lehké porno, ale spíš lehce komicky. Vezměme si kulisy prvních dílů filmové série Emanuela, kterou hrála Sylvia Kristelová.

Silvia Kristelová vypadá na snímku ze Seychel v roce 1977 v pohodě, ale to nejhorší má teprve před sebou. Alkohol, kokain, dluhy i rakovinu. Dost na jednu herečku | foto: Profimedia.cz

Znuděná manželka francouzského diplomata v Bangkoku se poflakuje po večírcích a nechává se svádět muži i ženami. Provozuje sex v posteli i v letadle, ale bez jediné explicitní scény.

V závěru je dokonce znásilněna, což překvapivě shledává příjemným zážitkem. Film lemují záběry thajské krajiny jak z katalogu nějaké cestovky, hraje v něm hudba zkomponovaná původně pro výtahy v kancelářských budovách, zatímco povinně oknírkovaní muži (dnes takhle vypadají snad už jen mexičtí zapatisté) pronášejí repliky typu "láska je hledání rozkoše" a "monogamie je definitivně na ústupu".

Jak se jen mohl film, který v roce 1974 lákal do kin plakátem polonahé Sylvie na ratanovém křesle se sloganem "přestaňte se stydět za příjemné chvíle", stát celosvětovým trhákem s mnoha pokračováními?

Odpověď je taková, že splnil přesně to, co sliboval: diváci se přestali stydět chodit na erotické filmy a lehká pornografie si našla cestu do oblasti masové zábavy. Zmasakrovala přitom život nejedné herečky – jak o tom svědčí i memoár, který nedávno vydala právě Sylvia Kristelová.

Zhoubná spirála

Kniha má na obalu opět polonahou krásku na ratanovém křesle, titul je však tentokrát malinko pozměněný: Emanuela se odhaluje. A zákazník si zase přijde na své.

Sylvia se narodila v nizozemském Utrechtu puritánské matce, která manželovi odpírala sex a dceři vštěpovala zlaté pravidlo "cokoli se stane, drž kolena u sebe". Když po návratu z katolického internátu našla v otcově ložnici milenku a rodiče se vzápětí rozvedli, bylo jasné, že mladá dívka bude potřebovat nějakou terapii.

Orgasmus

Při simulaci orgasmu či orálního sexu Sylvii Kristelovou vidělo téměř 700 milionů diváků.

Tu nenalezla u psychologů, nýbrž v soutěži Miss TV Europe (dostala první cenu a blahopřejný telegram od premiéra), díky níž jí spadla do klína role Emanuely. Vzápětí v klíně přistávaly další cenné trofeje, třeba milenci Roger Vadim, Gérard Depardieu a Warren Beatty. Za první film obdržela šest tisíc dolarů, za druhý sto.

Roztočila se nechvalně známá spirála. Alkohol, kokain, hádky, odložené dítě, milenci-parazité a vysoké útraty. To vše stačila ještě jako Emanuela. Později se spirála roztočila divočeji a přibyla cirhóza, dvojitá rakovina, anonymní alkoholici a dluhy, na něž už nestačily ani další filmové role. Dnes bydlí sama v malém bytě v Amsterdamu.

Jednu věc ovšem Sylvii Kristelové nikdo nevezme: světovou slávu. Při simulaci orgasmu, orálního sexu či znásilnění (zatímco hrdinka si jej užila, šokovaná herečka si musela vzít několikadenní volno) ji na plátně či domácím videu dodnes spatřilo téměř 700 milionů diváků.

Výborná práce, mami

Paměti hříšnice jsou dobře napsané, úsečné a brutálně otevřené. Obsahují například pasáž, jak se Sylvie vnutila do hotelového pokoje svého filmového partnera Alaina Delona. Její filmový idol ji přijal, nařídil napustit vanu a sám do ní ulehl. "Ještě nikdy jsem neviděla tolik krásy a chladu namíchaných v jednom muži. Když jsem se začala svlékat, ukázal prstem na blůzu na podlaze a řekl: Můžete se obléci a jít."

To už se psala 80. léta. Zatímco do Paříže míří zájezdy japonských turistů s itinerářem "Eiffelovka – Vítězný oblouk – kino s Emanuelou" (Japonky vstávají a tleskají pokaždé, když si hrdinka na filmového partnera sedá), Sylvii docházejí v Hollywoodu peníze, zatímco zdejší čtvrti rozeznává hlavně podle názvů licencovaných prodejen s tvrdým alkoholem.

Z pasti své první role nikdy neunikla, takže dnes mají největší cenu postřehy o tom, co práce takové herečky vlastně obnáší. "Sexuální scény se ženami jsou přirozenější, protože ženy se navzájem chrání. Muži se musí neustále kontrolovat, aby se nevzrušili a přitom působili zaníceně." Sylvia občas přivádí čtenáře do rozpaků. To když cituje dopisy diváků, kteří jí děkují za záchranu manželství. Anebo výrok svého syna Arthura: "Tvoje filmy jsou okouzlující. Nejsem sice objektivní, protože se nevzruším, ale jsem na ně hrdý. Odvedla jsi výbornou práci, mami."

Soukromé hodiny

Pakliže je Emanuela z dnešního pohledu – a vlastně i z pohledu některých dobových snímků jako Hluboké hrdlo (1972) či Ďábel v slečně Jonesové (1973) – celkem krotké dílko, autocenzurou současných tvůrců by přesto neprošlo.

Feministky by zešílely nejen při sledování již zmíněného znásilnění, ale třeba i ze scény, při níž je hlavní hrdinka nabídnuta jako kořist vítězi zápasu v thajském boxu. Emanuela v závěru domorodci slízá krev z čela, nastaví své pozadí a odporoučí se k zemi zmožena vzrušením.
Tvůrcům snímku sice na plátno neunikl ani milimetr čtvereční z hercových genitálií, ale zato se na něj vloudily hory jiných nekorektností, takže žádný Thajec není ve filmu znázorněn jinak než jako sluha či zakuklený sexuální predátor.

JAK MŮŽE TAKÉ SKONČIT HEREČKA EROTICKÝCH FILMŮ

LINDA LOVELACEOVÁ
Hlavní postava největších erotických trháků 70. let Hluboké hrdlo a Ďábel v slečně Jonesové se v 80. letech připojila k feministickému hnutí a stala se jednou z mluvčích hnutí proti pornografii.
Tvrdila, že ji k filmování přinutil sadistický manžel. Zemřela v roce 2002 na komplikace po autonehodě.

GEORGINA SPELVINOVÁ
Spoluhvězda Ďábla v slečně Jonesové se šťastně vdala a nyní pracuje na autobiografii pod názvem Ďábel mě k tomu přinutil.

MARILYN CHAMBERSOVÁ
Hvězda pornografického snímku Za zelenými dveřmi (1972) vstoupila do obskurní Strany osobního výběru a dvakrát se pokoušela o kandidaturu v amerických prezidentských volbách. Zemřela letos v dubnu na srdeční chorobu.

CLAIRE WILBUROVÁ
Hrdinka experimentálního filmu Score (1973), který jako jeden z prvních znázorňoval bisexuální vztahy, si účinkováním chtěla vydělat peníze na vlastní produkci. Později se stala aktivistkou v boji za práva zvířat. Zemřela přirozenou smrtí v roce 2003.

MARY MILLINGTONOVÁ
Největší hvězda britských pornografických snímků 70. let upadla do závislosti na kokainu, depresí a do dluhů. Ve 33 letech spáchala sebevraždu.

KOO STARKOVÁ
Protagonistka britského erotického filmu Emily (1976), v němž masturbuje s ovládací pákou dvouplošníku, se pokoušela o vážné role, ale ve známost vstoupila hlavně vztahem s britským princem Andrewem v 80. letech. Později se stala praktikující buddhistkou.

RAFFAELA ANDERSONOVÁ
Představitelka francouzských pornografických filmů 90. let byla znásilněna dvěma muži. Ve své knize nazvané Hard popisuje, jak soud odmítl její žalobu s poukazem na předchozí kariéru.

MICHAELA SCHAFFRATHOVÁ
Jedna z nejpopulárnějších německých pornohereček konce 90. let známá pod pseudonymem Gina Wild později účinkovala v běžných televizních inscenacích a vystoupila v soutěži Kdo chce být milionářem. Mezitím krátce pracovala jako prostitutka. Když to vyšlo najevo, odůvodnila svou práci závislostí na sexu.

To stále není nic ve srovnání s tím, co Kristelová natočila bezprostředně po Emanuele. Ve filmu Private Lessons (Soukromé hodiny, 1981) svádí patnáctiletého chlapce z rodiny, u níž je zaměstnána jako domácí služka.

Sylvie kníkajícího hocha (ještě nezačal mutovat) objímá v kině, mazlí se s ním ve vaně a nakonec jej zasvěcuje v posteli. Přestože z rodiny odchází, aférka pokračuje a chlapec děkuje středoškolskému učiteli za radu, aby se poohlédl po nějaké zralé dívce.

Obecenstvo bouří smíchem a z filmu je kasovní trhák – druhý největší s Kristelovou v hlavní roli. Možná na Sylvii opravdu čekají v pekle, i když snad s jiným seznamem hříchů, než se tato absolventka katolické školy, co "neudržela kolena u sebe", třeba obává.