Filmová porota letos vybírala ze čtrnácti soutěžních snímků, které byly vyrobené po 1. lednu 2008 a zatím je v soutěži neuvedl jiný mezinárodní festival.
Slavnostní udílení cen zahájilo efektní intro bratří Cabanových, známé z úvodního večera, v němž se mezi igelity svůdně rýsovaly ženské křivky.
Po představení poroty a střihovém klipu připomínajícím v několika vteřinách dění na 44. ročníku festivalu se přistoupilo k udílení cen. To tradičně moderoval Marek Eben. "Kdo by to byl řekl, že kus igelitu a zahradní vysavače mohou způsobit takový kulturní zážitek," zalaškoval hned v úvodu.
Paprika o matce brunetce a otci blonďákovi
Cenu nejlepší herečce předal televizní inspektor Dalgliesh alias herec Roy Marsden. "Chtěla bych poděkovat Karlovým Varům, jsem tu podruhé a velmi si to užívám, režiséru, producentovi, manželovi, je to rodinný projekt. Začíná pro mne nová éra. Pokud totiž u filmu překročíte hranici pětadvaceti let, končíte. Pokud jste navíc Britka, můžete hrát jen královny. Jenže já jsem Dánka, a tak děkuji tvůrcům, že mi dali tuto skvělou příležitost," řekla v děkovné řeči herečka Paprika Steenová.
Eben pak za položil dotaz, na nějž by se s chutí zeptali nejen novináři. "Víte, že máte skutečně skvělé jméno?" otočil se na usměvavou blondýnku.
"Moje maminka byla menší brunetka, tatínek pak vysoký blonďák. A tak si řekli, že kdybych byla zrzka, mohla bych se jmenovat Paprika. Jsem sice blondýnka, ale popravdě už vlastně nevím, jakou mají barvu mé vlasy," přiznala herečka.
Štafetu v přebírání cen převzal Olivier Gourmet, respektive režisér Frédéric Dumont za herce, který zazářil v jeho filmu Anděl u moře. Ve stejné kategorii se nečekaně odměňovalo podruhé. Vlastní sošku získal i Paul Giamatti za výkon ve snímku Duše Paula Giamattiho.
Za režii filmu Whisky s vodkou si sošky z dílny Moseru odnesl Andreas Dresen. "Překvapilo mě to, protože mě nenapadlo, že by cenu mohla dostat komedie z Německa. Celý festival byl skvělý, připadal mi spíš jako rockový koncert," řekl upřímně překvapený Dresen, který si řekl o autogram Antoniu Banderasovi, jenž mu vnadnou dívku s křišťálovou koulí předával.
Banderas předávajícíŠpanělskému herci, který dorazil na pódium v černém obleku s černou košilí a modrou kravatou, publikum bouřlivě tleskalo. Když mu asistentka podala Křišťálový glóbus, který měl předat režiséru Andreasu Dresenovi, důkladně si ji prohlédl. "Ta je trochu větší než ta má. Nevadí. Ona vyroste," nepřímo si řekl o vyznamenání za celoživotní přínos světovému kinematografii. |
Zvláštním vyznamenáním poroty se nově pyšní tým filmu Dvacet z íránské produkce. Ten bodoval při odpoledním udílení nestatutárních cen, kde získal ocenění od ekumenické poroty. Režisér Abdolreza Kahani věnoval poctu íránskému lidu a vyzval diváky, aby mu potleskem vestoje vyjádřili podporu. Mnozí přítomní to označili za odvážné politické gesto.
Pro hlavní cenu si na pódium došel opět Frédéric Dumont za práci na Andělu u moře. Přestože cenu přebíral z rukou legendárního Johna Malkoviche, neděkoval nijak pateticky, pouze několikrát zopakoval "je mi fajn" a vyjádřil své díky manželce, štábu a svým třem producentům. - Natočil jsem svou noční můru, čtěte v rozhovoru s Frédérikem Dumontem
Právě John Malkovich převzal z rukou prezidenta festivalu Jiřího Bartošky glóbus za celoživotní přínos filmu a navázal na francouzskou herečku Isabelle Huppertovou, která ji získala již minulý týden.
Malkovich zavzpomínal na svůj první výlet do tehdejšího Československa v roce 1989, kde viděl Havlovu první prezidentskou inauguraci. Cenu převzal se skromností sobě vlastní: "Opravdu si velmi toho velmi vážím. Za svou kariéru jsem měl možnost pracovat s úžasnými lidmi a osobnostmi. Je to velmi milé."
Ceny mimo hlavní kategoriiNa východ od západu Dokumenty do 30 minut Dokumenty nad 30 minut |
Slavnostní ceremoniál zakončil Bartoška poděkováním festivalovým návštěvníkům a připomněl, že jubilejní 45. ročník se koná v termínu od 2. do 10. července 2010.
Eben a jeho telefonní seznam
Ve velkém sále hotelu Thermal se na zakončovací ceremonii nacvičovalo už od dopoledne. Mužští aktéři igelitové show v režii bratrů Šimona a Michala Cabanovových si k hlavě připevňovali gumové paruky oboustrannými lepicími páskami, poslední "mouchy" vychytával s tanečnicemi choreograf Ladislav Beran.
"Choreografie závěrečného večera byla stejná jako úvodní, až na obrazové džingly, které doprovodily předávání sošek oceněným," popsal iDNES.cz Šimon Caban.
