Domácí hudební scénu tu reprezentovali především Clou, Sunshine nebo Gaia Mesiah, kteří navíc tak jako tak zpívají po cizácku, a pak Vypsaná fiXa. Ta letos vystoupila se speciálním konceptem, v jehož rámci každý večer živě odehrála jedno kompletní album ze své diskografie. Fanoušci českého bigbítu pak nepochybně vzali zavděk koncertem lva pražských výčepů Tonyho Ducháčka a skupiny Garage.
Oč méně bylo z pódií slyšet češtinu, jak z písniček, tak z proslovů mezi nimi, o to více dostali prostor zahraniční hosté. Tak třeba američtí hardcore ranaři Ignite nabídli posluchačům i malou politickou přednášku na téma škodlivosti komunismu a nacismu pro zdravý vývoj společnosti.
Z trochu jiné strany to vzali američtí pop punkeři Bouncing Souls, jejichž svižné melodické písničky s tvrdým zvukem měly dav pod pódiem především pobratřit a stmelit. A velkému zájmu se pochopitelně těšili i kosmopolitní gipsy punkeři Gogol Bordello, kteří se během posledních let stali jedním z fenoménů světových pódií.
Splněná očekávání
A pak tu byla ta opravdu velká jména. Je otázkou, zda britští indie rockeři Bloc Party mohli naplnit všechna očekávání, která byla do jejich prvního vystoupení v Česku vkládána. Moc se jim toho ale vytknout nedalo, pokud vůbec něco.
Kapela, jejíž loňské třetí album Intimacy se díky zdárnému roubování elektronické taneční produkce na alternativní rock dočkalo přirovnání s tvorbou Radiohead, během svého živého vystoupení odhodila většinu chemických příkras a v Hradci odehrála fantastický živý koncert jen s nejnutnějším minimem předtočených doprovodů.
A podle entuziastických reakcí těch, co se nechali strhnout, šlo nepochybně o jednu z hlavních událostí celého festivalu. Kromě energického muzikantství tomu ve velkém napomohl bezprostřední a hovorný frontman Kele Okereke. Ten skoro celý koncert odehrál v kšiltovce s nápisem I Love Mum, kterou mu na pódium hodil jeden z fanoušků, a během jedné skladby dokonce s mikrofonem vběhl rovnou do ječícího publika.
S náladou připomínající zasvěcování nových členů náboženské sekty se zase mohli setkat všichni, kdo se přišli podívat na koncert britských Placebo. Kapely, která už v devadesátých letech proslula tím, že kytarovou melancholii The Cure a Joy Division smíchala s romantismem a dekadencí Depeche Mode, a jejímuž vlivu za svoji existenci vděčí nejedna česká kapela, jako například pražští The Fake Tapes nebo hudebník Niceland.
Prostor pod pódiem, které kapela kolem uhrančivého androgyna Briana Molka okupovala, byl zaplněn prakticky do posledního čtverečního centimetru. A některé skladby, jako hitovku Special K z alba Black Market Music z roku 2000, sborově odzpívalo i české publikum, které si - jak známo - na nějaké velké provolávání anglických textů nepotrpí.
Velké finále za svitu měsíce
O opravdu grandiózní závěr třídenní akce se pak postarala legenda britské elektronické taneční hudby 90. let, dvojice Underworld, která do Hradce Králové aktuálně přijela rozšířena o třetího člena.
Vokalista Karl Hyde, oblečený do efektního třpytivého saka, které připomínalo diskokouli, se na hodinu a čtvrt proměnil v zaříkávače, jehož monotónním hlasovým mantrám, doprovázeným dunivými beaty a syntezátorovými plochami, podléhali všichni přítomní bez ohledu na věk, národnost, vzdělání nebo promile.
Překvapením bylo, že skupina koncert nepostavila na poslední desce Oblivion With Bells, ale prakticky odehrála set svých nejlepších skladeb, například Dark And Long, Pearl´s Girl nebo King Of Snake z koncertního programu, který už v roce 2000 zachytila na vynikajícím živém albu Everything, Everything.
Možná že to nebyla ta nejodvážnější věc na světě, ale nepochybně splnila svůj účel. A publikum, divoce se zmítající a výskající za svitu měsíce, to sotva mohlo ocenit víc. Zvlášť když kapela spustila svůj největší hit Born Slippy NUXX, proslavený filmem Trainspotting, a do publika se vyvalily obří nafukovací balony, které pak, osvětlované skenery a reflektory, dlouho poskakovaly nad hlavami tanečníků.
Jen houšť
Patnáctý ročník festivalu Rock for People je tedy historií a už teď lze říct, že laťku nechal pro pořadatele všech open-airů v Česku nasazenou skutečně vysoko. S účastí přes pětadvacet tisíc duší, což je nejvíc v historii akce, je jasné, že plán o skloubení tradičních jmen, která přitáhnou pravidelné návštěvníky, a opravdu zajímavých a neokoukaných zahraničních hostů, co na festival nalákají i ty nové, pořadatelům vyšel na sto procent.
Nezbývá než doufat, že ve znamení podobné harmonie budou i další ročníky. A že stejně jako letos bude tomuhle obřímu mejdanu pod širým nebem bezvýhradně nakloněno i počasí.
