Kundera osobně převzal prestižní cenu Francouzské akademie

Francouzský spisovatel českého původu Milan Kundera dnes v Paříži osobně převzal prestižní Světovou cenu Nadace Simone a Cina Del Ducaových za celoživotní dílo. Nadace, která je součástí Francouzské akademie, ocenila Kunderovu činnost za to, že podle ní odráží poselství moderního humanismu.

Ocenění, které se uděluje autorům, jejichž vědecké či literární dílo odráží poselství moderního humanismu, je spojené s částkou 300 tisíc eur, tedy v přepočtu asi osmi milionů korun.

Čtrnáctičlennou porotu tvoří přední francouzské osobnosti, z nichž řada je členy Francouzské akademie. Letos v ní zasedal mimo jiné bývalý francouzský prezident Valéry Giscard D'Estaing. Kundera osobně převzal cenu od doživotní tajemnice Francouzské akademie Hélene Carrereové d'Encausse.

Cena Simone a CinA del DucaOVÝCH

Cena je pojmenována po italském vydavateli Cinu del Ducaovi (1899-1967), který ve Francii založil tiskovou skupinu Éditions mondiales, zahrnující dnes především specializované a profesionální časopisy. Po jeho smrti založila vdova Simone Světovou cenu a nadaci, která uděluje stipendia vědcům, výtvarníkům a literátům.

Rodák z Brna pochází z rodiny muzikologa a rektora JAMU Ludvíka Kundery. V mládí se věnoval hudbě, pak studoval v Praze, nejdříve filozofii, poté scenáristiku na FAMU, na níž později přednášel světovou literaturu.

Debutoval sbírkou básní stalinistického ražení a širokého lyrismu Člověk zahrada širá (1953), o které později řekl, že to je slabá poezie. Za drama Majitelé klíčů (1962) dostal Státní cenu Klementa Gottwalda.

Byl dvakrát členem komunistické strany: 1948-1950 a 1956-1970. Po druhém vyloučení ztratil zaměstnání a žil z honorářů za cizojazyčná vydání svých děl. Po emigraci byl v roce 1979 zbaven československého občanství, francouzské získal o dva roky později.

Od konce 80. let neposkytuje rozhovory, po vzoru Gustava Flauberta chtěl "zmizet za svým dílem a zřeknout se role veřejné osobnosti", to se mu ale nikdy zcela nepodařilo. Před devatenácti lety začal i ve francouzštině publikovat. Do Česka se vrací zřídkakdy, s manželkou žije trvale v Paříži.

Nejznámější díla

Ke Kunderovým nejznámějším dílům patří Nesnesitelná lehkost bytí (1984) či román Nesmrtelnost (1990). Své poslední tři romány - La Lenteur (Pomalost, 1993), L'Identité (Totožnost, 1998) a L'Ignorance (Neznalost, 2000) - již psal francouzsky a dosud nedal souhlas k jejich překladu do češtiny.

Mlčení prolomila až kauza odstartovaná českým týdeníkem Respekt. Ten loni v říjnu zveřejnil článek o údajném udání západního agenta československé komunistické policii, jehož se prý Kundera dopustil v roce 1950. - Čtěte Spisovatel Kundera údajně udal komunistické policii známého

Spisovatel rozhodně popřel, že by kohokoli udal, a po Respektu požadoval omluvu, týdeník mu ale nevyhověl. Kundera později upustil od původně ohlašované žaloby na týdeník.

Naposledy v březnu vyšla nová sbírka jeho esejů pod názvem Une rencontre, pro který je podle autorových záměrů nejvýstižnější překlad Setkání. Prvního dubna oslavil Kundera osmdesátiny. - Čtěte profil Milan Kundera, „grand-père terrible“ české literatury, slaví osmdesátiny