Pamatujete si, kdy jste poprvé narazil na Waldemara Matušku?
Jako amatér jsem ještě zpíval v kavárnách Vltava a Alfa. Když jsem slyšel první Waldemarovy nahrávky, které zněly každý den z rádia, tak ne že bych záviděl, ale tiše jsem si říkal: Kéž bych tak někdy dostal takové původní písničky. A za dva roky po jeho startu v Semaforu mě Jiří Šlitr s Jiřím Suchým opravdu angažovali. To byla garance, že dostanu hit. Což se také stalo a píseň Oči sněhem zaváté mi pomohla ke Slavíkovi.
Byl pro vás inspirací hudebně?
Věděl jsem, že by nebylo dobré jít v jeho šlépějích, co se týče stylu. Když jsem začal, byla mezi námi zdravá soutěživost, ale nikoliv rivalita. Někteří lidé mysleli, že se nemáme rádi a jenom se předháníme, kdo bude lepší. No ano, ale dělali jsme to každý po svém.
Zemřel zpěvák Waldemar MatuškaNa Floridě podlehl zápalu plic |
V zákulisí jste se přitom přátelili?
Ano, Waldemar byl skutečně skvělý kolega. Oceňoval jsem na něm, jak byl spontánní. Takové to chlapáctví, které nebylo macho, ale upřímné a pravdivé. Proto se stal národním miláčkem.
Lidé vás brali jako konkurenty.
V novinách o nás v 60. letech dokonce psali, že jsme jako Sparta a Slavia. Brali jsme to jako zdravou konkurenci. On byl hrdinným barytonem, kovbojským romantikem ve vysokých botách, co se toulá v dálkách a čekají ho návraty domů. Já byl zase ten lyrický tenor. Myslím, že to bylo dobré i pro publikum. Vždycky, když jsme byli v televizi, lidi druhý den hodnotili, kdo z nás byl lepší.
Celý život jsme si vykaliVzpomínka Matuškovy pěvecké partnerky Evy Pilarové
|
Já znala Waldemara od roku 1960, kdy jsme se setkali na půdě divadla Semafor. Tehdy jsme kolem sebe chodili, jen se zdravili, nedělali jsme spolu, ale o to víc jsme poslouchali, jak kdo a co zpívá. A když jsme pak měli možnost nazpívat první duet, tak jsme zjistili, že se úplně stejně nadechujeme, stejně frázujeme... A vzhledem k tomu, že jsme oba měli rozsah přes tři oktávy, tak se nám spolu velmi dobře dělalo. V tom, že jsme spolu zpívali Lásku nebeskou, řada lidí viděla nějaký vztah, tím jsme si prošli podobně jako Simonová s Chladilem. Ale můžu vám říct, že i přesto jsme si dodneška vykali.Hecovali jste se?
Jojo, to trošku jo. On měl opravdu skvělý řeči. A nikdy se nevytahoval. To spíš já jsem měl občas takové svalnaté poznámky, ale myslím, že pochopil, že je to všechno nadsázka. Třeba jsem mu na zkoušce říkal: Tak a teď poslouchej! Anebo když jsme dostávali Slavíka na jevišti v Lucerně a on byl druhý, tak se mi takhle naklonil přes rameno a povídá: "Podívej se, ty se dřeš a jsi první. Já dělám ho... a jsem druhej. A teď mi řekni, kdo z nás je na tom líp?"
Kdy jste se viděli naposledy?
Když se točil medailonek k jeho pětasedmdesátinám. Byl u toho i Karel Hála. Jich dvou jsem si nesmírně vážil jako kolegů, kamarádů a zpěváků. I proto se ve mně ten smutek s časem prohlubuje. Když jsem se o Waldově smrti dozvěděl, tak to nebyl žádný šok. Nebyl na tom dobře. Ale postupně si uvědomuju, že ti parťáci odcházejí. Proto mě to velmi bere. Rozléhá se ve mně vědomí, jak se ta malá hudební rodina, se kterou jsem prožil svůj pěvecký život, ještě víc zmenšuje. Ale jsou i radosti. Tou mojí bude padesát zpěváků na koncertu k narozeninám.
Walda byl frajer každým coulemJak na Matušku vzpomínají další kolegové Yvonne Přenosilová (zpěvačka) Jiří Suchý (hudebník a textař) Zdeněk Skarlandt (Matuškův "osobní kytarista") Helena Vondráčková (zpěvačka) |
"Byli jsme skutečně kamarádi. Měli jsme totiž ve stejný den narozeniny a v 60. letech jsme je slavili společně. Tou zprávou jsem nebyla zas tak překvapená. Viděli jsme se asi před rokem nebo dvěma při jednom natáčení a tam už byl Walda hodně špatnej. Přišla jsem o velkýho kamaráda. Měl nesmírné charizma, uměl okouzlit nejen ženy, což je pochopitelné, ale rádi ho měli i mužský. Když vystoupil, všichni se rozplývali. Zrovna tak uměl pobavit lidi v hospodě a stejně i rozbouřit plnou Lucernu, protože zpíval strašně rád. Takové charizma nikdo jiný neměl."
"Když se rozpadl Akord club, hledali jsme univerzálního hudebníka a Jiří Malásek mi řekl o Waldemaru Matuškovi. Angažovali jsme ho a brzy se ukázalo, že je nejen hudebník, ale také nádherně zpívá. A sice tak, jako do té doby nikdo. Měl osobitý způsob interpretace, byl tak odlišný od všeho, co se do té doby dělo. A tak jsme mu s Jiřím Šlitrem začali psát písničky a on z nich přes noc dělal šlágry. Upoutal nejen nádherným hlasem, ale i tím, jak vypadal. Žádný zpěvák do té doby nenosil vousy. Zapsal se do historie české pop-music. Říká se nesmazatelně. A to je, myslím, výstižné."
Walda byl první z velkých hvězd, se kterou jsem zpívala duet. Bylo to v roce 1964 na libereckých výstavních trzích a klepala se mi z toho kolena. Pak po maturitě jsem nastoupila do divadla Rokoko, kde jsme společně vystupovali. Byl vždycky galantní, měl obrovské charizma. Nejen na jevišti, ale i v soukromí, a rád bavil společnost. A tohle přenášel i na své okolí. Proto byly, myslím, jeho písničky tak úspěšné. Bylo v nich srdce a živelnost. Tehdy ho nazývali bouřlivákem. Jeho plnovous leckoho pobuřoval, ale většina žen po něm úplně šílela. Byl to frajer každým coulem.
