Hrátky s obrazem a střihem divadlo coby médium od filmu zcela odlišné zprostředkovat nemůže, autorských komentářů (ve filmu samotného von Triera) se režisér Daniel Hrbek dobrovolně vzdal.
Z představení Kdo je tady ředitel?
Výsledkem je funkční situační komedie s překvapivou pointou. Navíc z prostředí, které důvěrně zná řada diváků: tedy z unifikovaných kanceláří firmy, která prakticky stále zneužívá loajality zaměstnanců a oplývá poradami, na nichž se nikdy nic pořádného nevyřeší.
Tak trochu bulvární fraška
Neohraných divadelních komedií je nedostatek, a proto zamrzí, že režisér Daniel Hrbek Larse von Triera posunul až příliš přímočaře k bulvární frašce. Pravda, zápletka k tomu svádí: Ravn, zakladatel a ředitel IT firmy, se vydává za řadového zaměstnance. Chce totiž zůstat stále tím v kolektivu oblíbeným "medvídkem". Veškerá nepopulární opatření tak hází na imaginárního ředitele, jenž komunikuje se zaměstnanci pouze e-maily.
Jenže pak chce Ravn firmu prodat a kupec z Islandu vyžaduje jednání pouze s "nejvyšším". Nezbývá než si na tuto roli najmout herce: zkrachovalého Kristoffera, jemuž se však úloha, nazkoušená a naplánovaná na pět minut, nečekaně protáhne.
Z představení Kdo je tady ředitel?
V divadelní verzi je příběh plynulejší, bez oné filmové rozstříhanosti a také přímočařejší. Některé gagy, které Hrbek vymyslel, jsou povedené – například improvizovaný pomníček z umělých květin u kopírky. Několikrát však humor zbytečně zhrubne. Příkladem budiž divoká soulož v kanceláři.
Tím se otevírá prostor pro herecké řádění. Zvlášť patrné je to na příkladu Michala Dlouhého, který hraje nervního a dryáčnického Kristoffera s takovou vervou, až z něj pot stříká na všechny strany. Kristoffer v Hrbkově inscenaci je role, která odpovídá jeho naturelu, ale možná právě proto nemá příliš čím překvapit.
Z představení Kdo je tady ředitel?
Zajímavější je sledovat Kamila Halbicha jako slabošského Ravna. Ten je spíš než dobráckým plyšákem obyčejným prima parťákem, tmeličem kolektivu, který se však po přiznání barvy promění ve vypočítavou "lidskou svini".
Švandovo divadlo má v této hře nepochybně kus, na který se bude chodit. Ovšem ti diváci, kteří zamíří na "Triera", odejdou nejspíš poněkud otřeseni. Trochu vybalancování a jemnějšího humoru by podle mého soudu inscenaci prospělo.
Hodnocení MF DNES: 60 %
