Muchowova hudba pro Normal funguje, uposlouchat ji je ale obtížné

Při pročítání ohlasů na nedávno uvedený český thriller Normal drtivá většina kritiků vyzdvihovala především hudbu, kterou pro film složil Jan P. Muchow. Oprávněně. Ale pustili byste si ji jen tak v klidu doma?

Upřímně řečeno, dost dobře možné to není. Hudba je to sice znamenitá, ale v drtivé většině temná, zádumčivá, až hororově atmosférická. Logicky, film o jednom z nejbrutálnějších vrahů první poloviny 20. století ani není možné dokreslit rozverným trylkováním.

V tom případě vyvstává otázka, proč tedy disk vlastnit. Je to možné z několika důvodů - buď je posluchač absolutním Muchowovým fandou, nebo filmovou hudbu sbírá; anebo se těší, že kromě orchestrálních kompozic tu najde i dobové skladby doplněné o tu skvělou současnou muziku znící v těžko zapomenutelné scéně v nevěstinci.

tři pohledy na film normal

Porovnejte recenze redaktorů iDNES.cz a kritičky Mirky Spáčilové

Normal je stylový, ale věřit se mu nedá
O filmu bezprostředně po první projekci diskutovali redaktoři iDNES.cz Tereza Spáčilová a Vojta Efler.

Normal se za thriller jen vydává
"Dosud platilo, že thriller jako každý žánr ctící pravidla může být jen dobrý, nebo špatný. Normal zkusil zhoubnou třetí cestu: thriller umělecký," míní filmová kritička Mirka Spáčilová.

V prvním případě bude fanoušek potěšen. Kromě pro Muchova typických minimalistických prvků složených z atmosférických zvuků (jako například ve skladbě Christine) tu najde i překvapivě rozmáchlé kompozice (The Last Request) či strhující kombinaci elektronického tepání podkreslujícího valící se orchestr (úvodní Düsseldorf 1931).

Ve druhém lze od milovníka filmové hudby také očekávat pochvalné přikyvování. O atmosféře totiž nemá cenu diskutovat, tu Muchow zvládá s přehledem (nejsilnější momenty nabízí That Feeling a závěrečná The Beach), jak už ostatně v předchozích pracích dokázal, nejlépe snad u Ondříčkova Grandhotelu.

Standardy velkého filmu

Navíc jeho hudba přesně splňuje "standardy" velkého filmu, čímž Normal rozhodně chtěl být a v lecčems i je. Muchow tu pracuje s rychlými střihy nálad, tiché momenty ve vteřině vystřídá orchestr v plné síle.

Muchow: Hudbu pro vraha jsem neskládal

Tvůrci udělali vše pro to, aby je zasazení do třicátých let minulého století nesvazovalo. Jedním z motivů je i hudba Jana P. Muchowa.

V třetím případě ovšem může dojít k nemalému rozčarování. Disk totiž obsahuje výhradně Muchowovu hudbu, kterou nahrál převážně s šedesátičlenným orchestrem. Stříkají z ní emoce, umí vyvolat husí kůži, ale písničkovou formu nedodržuje ani jedna.

A zde je třeba říci, že rozhodně nejde o podvod na posluchače - na přebalu totiž jasně stojí, že jde o "Original Motion Picture Score", tedy - velmi zjednodušeně - o hudbu scénickou. Slůvko "Soundtrack", značící kolekci použitých písní doplněnou o pár skladeb ze škatulky "Score", tu nenajdete nikde.

Žádná legrace

Asi nejlépe pak disk ilustruje téměř třináctiminutová kompozice Is This Normal?, kde se všechny výše uvedené prvky objeví, a to propojené výseky ze skladeb makedonského hudebníka Gorana Trajkoskiho. Tato kompozice navíc vládne ještě jednou výsadou navíc - zazní z ní hlas. Zbytek skladeb je čistě instrumentální.

Muchowovi nikdy nechyběla odvaha experimentovat, navíc vzácně nakombinovaná s citem pro míru. U hudby pro Normal to platí hlavně díky propojení elektroniky a efektů různého druhu s klasickým orchestrem.

Poslouchání je to zajímavé, nejednou se posluchač přistihne v úžasu, ale "utáhnout" hodinový disk v kuse prostě není žádná legrace. Ale jako důkaz, že u nás může vzniknout velkolepá hudba k filmu, kterému k velkoleposti chybělo jen pár - byť zásadních - krůčků, funguje bezchybně.

Normal - Original Motion Picture Score
Jan P. Muchow
délka: 60:47, cena: 149 Kč, vydavatel: Soundsquare/Panther
Hodnocení iDNES.cz: 80 %