Matásek míní, že v hokeji je gladiátorství víc než v jiném sportu. "Je to hodně drsný sport, žádné teatrální válení po trávníku. Možná jsem přehnaně romantický, ale hokej se mi zdá čistší a drsnější než fotbal," říká.
Právě probíhá hokejové mistrovství světa. Díváte se?
Samozřejmě. Koho v Česku nezajímá hokej?
Jaromír Jágr ve hře je dramatická postava, nikoli totožná se svým předobrazem. Přesto – díváte se na něj v televizi teď pozorněji, zda by se něco nehodilo do hereckého rejstříku?
Sleduju Jágra už dlouho. Nejsem fanoušek-fajnšmekr, který pozná na dálku na ledě všechny hráče. Ale Jágra ano. Bruslí jinak než ostatní. Jezdí rozkročený jako triangl, hokejku vepředu. Od puku ho neodstavíte. Všichni ostatní bruslí sklonění a dívají se spíš na puk, ale Jágr jezdí s hlavou vztyčenou. I proto nad ostatní vyčnívá.
Zajímá vás Jágr nejen jako sportovec, ale i jako člověk?
Nemůžu říct, že mě nezajímá. Do jeho osobních záležitostí se v inscenaci pouštět nebudeme. Neumím si představit, že bych za ním šel a obtěžoval ho: Jardo, já vás budu hrát, co mi o sobě řeknete? Takhle to nejde. Jágr je ve hře dramatická postava, symbol, novodobý český hrdina, kterých máme málo.
Není to moc velká důvěra, vzít roli ve hře, která ještě není napsaná?
Oba autory znám. Navíc je dobré vzít občas práci jinde než v domácím souboru, a to kvůli okysličení. Autoři mě přesvědčili už nápadem, přinesli mi syžet, který se mi líbí. Vyslechli i moje připomínky.
Možnost pracovat přímo na textu se herci často nepoštěstí.
Já jsem zvyklý na to, že nejsem jen interpret. Ne snad že by se o každé replice měl dělat hereckorežijní plebiscit. Uznávám skutečnost, že režisér má poslední slovo, tvůrčí práce však vždycky obohacuje víc. Samozřejmě nevím, jak hluboko do textu mě autoři pustí.
Prý si vás tvůrci vybrali i proto, že málokterý český herec na Jágra fyzicky má – většina jsou spíš kavárenské typy.
To bych neřekl. Znám mezi herci významnější sportovce, než jsem já. Herci se dnes daleko víc udržují v kondici, kavárenští bonviváni patří minulosti. Takže to mysleli nejspíš v nadsázce, protože já jsem navíc na Jágra docela starý.
Proč jsou vlastně sportovci nejuctívanější hrdinové naší doby? Dříve tuto pozici mívali slavní herci.
Nevím. Ale řeknu vám, co si myslí nejstarší herecká garda, která ještě žila v "předtelevizní době". Říkají: Než jsme vstoupili lidem do obýváků, vykalo se nám. Od rozmachu televize se nám tyká a oslovují nás jmény našich televizních postav.
Nad hokejistou bdí ve hře filozofVíce o představení Jaromír Jágr - Kladeňák |
Existují podle vás mezi sportem a divadlem nějaké analogie?
Určitě. Špatně začaté představení je jako nešťastně vykopnutý mač. Všichni můžeme mít dobře natrénováno, ale něco se zlomí a nedaří se. A někdy to vychází geniálně, každá replika má přesné časování, každá přihrávka vyjde. Pak je to pocit, jako když krajský přebor porazí mistra.
Oba autoři slibují, že se nehodlají Jágrovi vysmívat, ale na určitou nadsázku zřejmě dojde. Kde je podle vás hranice mezi nadsázkou a čirou parodií?
Hra o Jágrovi nemá být rouhání. V opeře Nagano si trochu legraci z hokejistů dělali, my nechceme být přezíraví. Co určitě chceme zachovat, je zbožnění, mýtus. Podle mě samo zbožnění provokuje určitou nadsázku. V hokeji jsou úžasné stereotypy, třeba způsob, jak se pije na střídačce z lahví. To jsou přece srandovní momenty. Divadlo i hokej jsou ritualizované slavnosti. Rovněž divadlo má své, pro outsidera nepochopitelné rituály. Třeba před premiérou se rozdávají dárky pro štěstí – zlomvazky. Když jsem doma ženě řekl, že máme v divadle oprašovačku, myslela si, že tak mluvím o nějaké starší kolegyni lehčích mravů. Přitom je to zkouška po prázdninách. Co dovedou tři komentátoři odvykládat nad jednou přihrávkou! To je to samé, jako když my herci rozebíráme, co by Hamlet mohl udělat a neudělal. Každý normální člověk by se nad obojím zarazil a zeptal: A jak to víš?
Stál byste o to, aby Jaromír Jágr přišel na premiéru?
Divadlo ho určitě pozve a říkám si, proč by pozvání nepřijal? Mě by zajímalo, jak mě vidí jiní, a nemusela by to být zdaleka jen chvála. Kdyby někdo třeba natočil film inspirovaný osobou Davida Matáska, šel bych se podívat.
Kdo by vás měl hrát?
To je jasné – Clive Owen přece! To by bylo docela fajn.
