"Ukážeme, že jsou marné vzteky našich nepřátel a že jsou marné naděje na návrat staré vlády kapitalistů, velkostatkářů a vesnických boháčů," napsal v roce 1951 ministr Kopecký v projevu po vraždě tří komunistických funkcionářů v Babicích.
Nyní jeho řeč plnou frází a ideologické nenávisti studuje skupina učitelů na školení o kolektivizaci venkova, který pořádá Ústav pro studium totalitních režimů.
"Myslím, že ten projev je příliš složitý, a než bych studentům vysvětlila, o co tenkrát šlo, strávila bych tím tři hodiny," tvrdí jedna z učitelek. S tím ale nesouhlasí přednášející Kamil Činátl, učitel na gymnáziu Jana Keplera v Praze. Podle něj děti historie zajímá, záleží jen podání.
Právě proto využívá dobovou propagandu. "Studenti sami pochopí, jak jsou texty manipulativní a lživé, a mají pak lepší pocit z objevování, než když dostanou hotovou skutečnost až na stůl," tvrdí Činátl. Kromě toho také zprostředkovaně poznávají důležité momenty naší historie a učí se je vlastně mimochodem.
Kurzy pro učitele se věnují několika základním obdobím moderních dějin a pro každou se lektoři snaží najít metodu přístupnou mládeži.
"Například normalizaci děláme přes popkulturu, reklamu, klipy. To je to, čím dnešní generace žije. Když jim pustím klip Kotvalda s Hložkem, tak se baví a jsou zároveň vyděšeni. A přes analýzu těchto věcí je začne ta doba zajímat," tvrdí učitel.
50. léta poznávají děti přes kauzu Babice
Také téma Babic, které proslavil i filmový seriál Třicet případů majora Zemana, je podle něj ideální právě pro svoji "multimediálnost". V roce 1951 byli v malé vesnici na Třebíčsku v místní škole zavražděni tři komunističtí funkcionáři. Vrahem byl Ladislav Malý, zřejmě agent StB. Událost se ale stala záminkou k perzekuci lidí, kteří odmítali vstoupit do JZD, i kněžích. V následném procesu bylo sedm lidí odsouzeno k smrti.
Učitelé na semináři sledují i vybrané záběry ze seriálu, který babické události přenesl do vymyšlené Plánice. Další ukázkou propagandy je i dětská knížka od Ondřeje Sekory popisující kolektivizaci a "zlého" sedláka.
Skupinka se vrací k projevu ministra Kopeckého. "Ptejte se studentů, proč se tehdy používal tak divný jazyk. K čemu asi sloužil? K manipulaci, k tomu aby jasně rozlišoval my a oni, hodní a zlí," odpovídá ihned Činátl. Jeden z učitelů upozorňuje na podobnost se současnými politickými kampaněmi nebo reklamou.
Prověrky? Na to se mně neptej
"Při výuce moderních dějin mám například strašnou zkušenost, když pošlu své studenty, aby se u rodičů a prarodičů ptali na historii. Všichni rádi vzpomínají na rok 1968, ale když se zeptají na normalizaci a kádrové komise, nechtějí jim rodiče nic říct," popisuje zkušenosti Činátl.
Právě doba normalizace je podle něj složitá už proto, že ji řada učitelů sama zažila. Žáci se jich tak často ptají, co oni tehdy dělali. "Studenti ale ocení upřímnost. Když jim jejich učitel popravdě řekne, jaké jsou jeho zkušenosti," myslí si Činátl.
Jeho pojetí výuky by se ale asi nelíbilo Martě Semelové, která je učitelkou na prvním stupni a zároveň předsedkyní pražské KSČM. Podle ní se dějepis učí jednostranně a nedávno také vystoupila s kritikou besed dětí s politickými vězni.
