O provoz Slnko Records se stará Shina, baskytaristka a zpěvačka dua Longital, které patří nejen k předním zjevům slovenské alternativní hudby, ale logicky také k hlavním oporám stáje Slnko Records.
Longital volají GloriaRecenze posledního alba slovenského dua |
Žánrové rozpětí Slnko Records je, zdá se, nekonečné a je diktováno pouze vkusem vydavatelky. Vymezit se dá třeba na jedné straně skvělým albem lidových balad v podání legendární písničkářky Zuzany Homolové, na druhé straně elektronickými experimenty umělce říkajícího si Charon. Ve stejně bohatém spektru se pohybuje i následujících šest projektů s vročením 2008.
Živé kvety: 12 + 1
Zdánlivě obyčejná rock´n´rollová kapela. Jenomže – Živé kvety zosobňují to, co by správný rock´n´roll měl obsahovat, tedy především jasný postoj. A ten aby na slovenské, ale i české scéně pohledal. V tomto smyslu jsou Živé kvety jasným lídrem slovenské scény, což potvrdí každý, kdo je někdy slyšel. Jejich nové album této dobré pověsti dělá jen čest. Sice tu nejsou tak jednoznačné písně jako Daniel Tupý z minulého alba Bez konca, možná je tu méně tak přímočarých proklamací jako na předminulé desce Sloboda, mezi novými písněmi je ale řada dalších vyloženě osobních zpovědí, postřehů z konkrétních situací a o konkrétních lidech, které zpěvačka Lucia Piussi nejen píše, ale i interpretuje bez servítků, až punkově neučesaným stylem. Živé kvety naprosto uvěřitelně reflektují současnost – nejen slovenskou, ale i naši. A dělají to mimo jiné i s velkým melodickým talentem a aranžérskou inteligencí.
Živé kvety: Unavený z boja
Ján Boleslav Kladivo: Rozhľadňa
Multiinstrumentalista a zpěvák dělí svůj zájem mezi velmi originální písničkářství a soudobou vážnou hudbu, v jejímž ranku patří k nejproduktivnějším slovenským skladatelům. Jeho "písničkářské já" se objevilo už v půli 90. let prostřednictvím alba Nahá, které se pohybovalo kdesi mezi ohlasy nové vlny a začínajícím lo-fi folkrockem. Kladivova novinka je ovšem z jiného soudku – přináší křehké písně, na nichž se zpěvák doprovází téměř výhradně na klavír, jen s občasným dobarvením kytarou či violoncellem. Jeho písně mají výrazově poměrně blízko tvorbě brněnského skladatele Jiřího Bulise – i u Kladiva nacházíme jistou rozervanost i "širokou duši" romantika, pohříchu přečasto zklamaného.
Ján Boleslav Kladivo: Rozhľadňa
Tu v dome: Neskorý zber
Skupina, existující už od začátku 90. let, na svém třetím albu velmi zajímavě loví ve vlnách akustické hudby. Díky dominantnímu zvuku bendža může Čechům tu a tam připomenout třeba některé polohy neortodoxně-bluegrassového písničkářství Druhé trávy, kořeny téhle party ale jsou zjevně spíš rockové, resp. rockově-alternativní. Kapela se ale soustřeďuje na "hledání v mezích" – její písničky jsou ucelené, mají vesměs standardní stavbu a k působivosti mnohých z nich přispívají dobře vybrané básně, sloužící jako texty (Jaroslav Seifert, Christian Morgenstern, Ivan Krasko).
Tu v dome & Modré hory j.h.: Príšerie
Slide & Udu: Ľahkým krokom
Pod poněkud tajemným názvem se ukrývají kytarista Martin Zajko a perkusista Ajdži Sabo, dva výrazní profesionálové slovenské scény, pohybující se na muzikantské špičce mezi žánry popu, rocku i blues. Byli mimo jiné původními členy skupiny Dlhé diely, z níž zbylo dnešní duo Longital, a po odštěpení si založili vlastní dvojici Slide & Udu (reflektující Zajkovo proslavené mistrovství kytarové techniky slide a jeden z bubnů Saboovy výbavy, africký udu drum). Jejich třetí album rozvíjí hudební směr, který z jejich podání známe – většinou poměrně komorní písničkářství s příměsemi prvků rocku, blues, ale i country, přitom dostatečně osobité, aby nesklouzávalo ke klišé jednotlivých stylů. Je zjevné, že oba hudebníci si v tomto projektu především chtějí nevázaně "vyhrát" bez nutnosti ohlížet se na cokoli jiného, než je jejich vlastní vkus.
Slide & Udu a hosté: You
Noisecut: Bliiizko
Směrem k dobově sice možná konvenčnější, ale nikoli slabší hudbě na labelu Slnko Records se blíží skupina Noisecut, operující v elektronicko-popových vodách. Na jejich třetím albu je sympatická absence jakékoli trendařské křeči. Je znát, že kapela, v jejímž soundu hraje stejně podstatnou roli elektronika jako kytara, o zpěvačce nemluvě, každou písničku modeluje jen podle vlastního záměru, nikoli k obrazu "společenské potřeby" médií – přitom mají leckteré písně nepochybně, alespoň ve světě alternativního popu, hitové ambice. Nepochybně dobrým tipem bylo přizvat českého producenta Ecsona Waldese – vyváženost, zajímavé zvukové nápady a členitost (v níž se ale neztrácí tah) mohou tomuto albu závidět mnozí slavnější. A konečně – za pochvalu stojí i fakt, že Noisecut nezamindrákovaně zpívají vesměs v rodné slovenštině.
Noisecut: Po zotmení (ze křtu alba Bliiizko)
