Mají venku novou desku a bubeník Richard Hughes Filteru ještě před oficiálním vydáním prozradil, že už se zase mají rádi a že – pozor – dokonce začali hrát na kytary.
Právě mi na vydavatelství pustili vaší novou desku Perfect Symmetry, ale slyšel jsem ji jenom jednou...
Já to nechápu, že novinářům neposílají kopie.
Asi chtějí zabránit, aby deska neutekla na internet.
Ale vždyť je to fuk, stejně uteče... (smích)
Takže při tom letmém poslechu mě překvapilo, že deska místy zní jako osmdesátkový pop!
No jo, vždyť jsme v tý době vyrostli! Já jsem hodně poslouchal Duran Duran, měl jsem je i na stěně na plakátu, když jsem s rodičema jezdil na výlety, tak v autě vždycky hrálo BBC Radio 1 a tak mi to prostě uvízlo v hlavě a stejně tak ostatním klukům z kapely.
Měli jste předem takový plán: "Uděláme desku v duchu osmdesátek“?
Ale ne, my nikdy nemáme žádnej plán! Prostě jsme nahráli desku, která zachytila naší momentální náladu. Kdyby za náma někdo přišel a navrhoval, ať uděláme desku takovou a takovou, tak ho pošleme do prdele. Musíte věřit svým hudebním instinktům a momentální náladě a ne předem vymejšlet nějakej plán.
Taky mě překvapilo, kolik jsem slyšel elektrický kytary! Nebude z vás nakonec kytarová kapela?
Když jsme poprvé koncertovali v roce 1998, tak jsme byli kytarová kapela! Kytarista ale odešel, tak jsme deset let hráli bez kytary, ale teď se Tom (Chaplin – zpěvák, pozn. red.) pochlapil a spolu s Timem (Rice-Oxley – klávesista a skladatel, pozn. red.), kterej taky hraje na kytaru, nahráli nějaký party.
Jak to budete dělat na koncertech, budete mít hostujícího kytaristu?
Kdepak! Tom Chaplin bude všechno hrát sám, bude hrát dokonce i v některých starších písničkách, kde kytara dřív nebyla, takže možná odehraje s kytarou až půlku koncertu.
A budete mít na pódiu živýho basáka, což jste dosud neměli...
Ano, tentokrát chceme hrát co nejvíc živě. Takže notebook s basou necháme doma bude s náma hrát náš kamarád Jesse Quin, kterej nahrál basový party i na desku.
Jak vůbec nahrávání probíhalo? Naposledy, když jste nahrávali desku Under The Iron Sea, tak jste se málem rozpadli a Tom Chaplin musel jít do léčebny.
Nahrávání vlastně probíhalo jako reakce na tyhle události. Když jsme Toma viděli, bylo to strašný. V tu chvíli si uvědomíš, že důležitá není kapela, ale přátelství, protože my už jsme kamarádi od mala. Takže já osobně jsem si moc přál, aby Tom byl zase v pohodě, aby ho bavil život. I kdyby to mělo být bez kapely, i kdybychom už neměli udělat žádnou desku. Ale dali jsme si půl roku pauzu a v lednu 2008 jsme byli úplně nadržený nahrávat novou muziku. Poučili jsme se, mnohem víc si toho teď vážíme a je o tom taky poslední písnička nový desky Love Is The End. Je o tom, že láska a kamarádství uvnitř naší party je nejvíc a jsme strašně rádi, že se to zase vrátilo.
Takže hollywoodský happy-end!
Ono to možná zní blbě, když řekneš, že nejvíc je láska a mír, ale ono to tak opravdu je, s tím se nedá nic dělat! Heslo "Love And Peace“ už ostatně razil Ringo Starr a ten ví, o čem mluví! (smích)
No jo, a já přitom našel na internetu informaci, že když jste v roce 1997 přibírali Toma Chaplina do kapely, tak ty osobně jsi nebyl úplně nadšený...
(smích) Jo, neumíš si představit, jakou má sirénu. Některý lidi se rodí se schopností rychle běžet, on se narodil se zasraně nejhlasitějším hlasem na světě. Proto když jsme ho měli vzít do kapely, tak jsem říkal: "Vždyť ten ani nebude potřebovat mikrofon a tohle budem celou dobu poslouchat!“ Byl to takovej fór... (směje se)
Taky se o tobě píše, že jsi v roce 2005 změnil styl bubnování na radu Larryho Mullena z U2...
Jo, to je pravda. My jsme jim dělali předkapelu a Larry za mnou přišel s tím, že jestli budu bubnovat dál tímhle stylem, tak brzo budu mít zdravotní problémy. A on ví, o čem mluví – sám musel kvůli bubnování na operaci se zády a s krkem. Snížil jsem si trochu posez, trochu přestavěl bubny a už tolik neházím hlavou. Dřív jsem se ráno po koncertě budil s úplně dřevěným krkem, teď je to v pohodě.
A do třetice se o tobě píše, že v začátcích jsi chodil do práce na místo sekretářky v BBC, abys uživil kapelu...
Jo! To stálo za hovno! (směje se) Byli jsme prostě začínající kapela jako každá jiná a musel jsem pracovat, abychom měli na nájem zkušebny. Vyšlo to přesně na čtyři hodiny týdně a to byly jediný čtyři hodiny v týdnu, kdy jsme opravdu žili, kdy jsme snili, že se to jednou podaří.
No a je to tu! Teď jste s dvanácti miliony prodanými deskami za vodou, ne?
Ale jo... Nejdůležitější ale je, že jsme vydrželi my tři pohromadě. To je pro mě nejvíc: že se můžu po světě poflakovat se svejma největšíma kámošema.
Perfect Symmetry
Třetí deska Keane má být uklidněním po nahrávání předchozí Under the Iron Sea, které kapelu zanechalo v rozkladu. Hudebně tu poprvé slyšíme živou elektrickou kytaru (předtím její zvuk Tim Rice-Oxley jen simuloval na klávesy), basové party nahrával kamarád Jesse Quin, který je i podepsaný jako spoluautor pod prvním singlem Spiralling a který se stane i koncertním baskytaristou (i když oficiálním členem Keane zatím není). Celkově se deska nese v podobném duchu jako předchozí s několika jasnými stadiónovými hity a občasnými náznaky osmdesátkového popu.
