Josef Hiršal a Bohumila Grögerová, Ernst Jandl a Friederike Mayröckerová. Čtveřice přátel, dva páry umělců, kteří, ač po dlouhý čas odděleni propastí železné opony, nadšeně tvořili a z básní, memoárů a divadelních a rozhlasových her skládali experimentální avantgardu šedesátých let.
Doplněni tenkrát ještě o třetí duo Jiří Kolář – Běla Kolářová vršili na surrealistický Nezvalův či Honysův odkaz koláže experimentální poezie, básně vizuální, konkrétní, konceptuální, auditivní.
"Jsem přesvědčená o nevyčerpatelnosti zdrojů lidské představivosti a tvořivosti," řekla v jednom ze svých písemných rozhovorů Grögerová a postihla tak program skupiny, která vlastně žádný jasně artikulovaný program neměla.
Každá avantgarda jde za hranice stávajícího uměleckého uvažování a umožňuje tak jeho znovudefinování. Tahle avantgarda za sebou nechala (a v případě Grögerové a Mayröckerové stále nechává) doklad o bohatosti jazyka a fantazie nejenom u jejích vlastních zástupců, ale desítkami překladů i u světových tvůrců.
Intelektuální sporty ve Slavii
Podobně jako byla Grögerová svázaná s Hiršalem, tvořila a žila Mayröckerová s Jandlem. "Autorská spolupráce muže a ženy jako tvůrčí akt je ve své nejhlubší podstatě aktem lásky," vysvětlovali Grögerová s Hiršalem svým vlastním úslovím, jak se to mezi nimi má.
Společně přeložili, napsali či uspořádali na sto osmdesát děl. Díky překladům z němčiny, francouzštiny i angličtiny (ale i z holandštiny, italštiny, rumunštiny a srbochorvatštiny) se zasloužili o zpřístupnění takových děl, jakými jsou básně a povídky Edgara Alana Poea, dílo Ioneskovo či Morgensternovo.
A přeložili i Jandlovy divadelní hry, které česky vyšly pod názvem Mletpantem a Rozvrzaný mandl a Mayröckerové knihu Kočkodan samota. Přátelství skrze souznění srdcí a díla.
Slavné čtvercové knihy Klubu přátel poezie nesou pod překladem a úvodními a závěrečnými eseji mnohokrát Hiršalovo jméno, Grögerová je jmenována méně často, na většině z nich však spolupracovala. A v doslovu k Morgensternovu Bim Bam Bum Hiršal přiznává, že k "intelektuálnímu sportu překládat Morgensternovu groteskní poezii" ho přivedl Jiří Kolář. Ještě předtím mu však Bohumil Hrabal předal Bondyho překlad Šibeničních písní.
Souvislosti, které se v čítankách pro gymnázia neobjevují, které však dávají experimentálnímu obrazu tvůrčího nadšení v kavárně Slavia či v poetické kavárně Viola, kde se umělci scházeli, konkrétní obrysy. Od groteskní poezie je už jen krůček k tvorbě pro děti a i v této oblasti se umělci sdružení kolem Hiršala činili.
Stačí jmenovat Co se slovy všechno poví (1964) nebo hiršalovsko-kolářovské zpracování Ezopa, Palečka, Enšpígla či Kocourkovských, jejichž kvalit dosahuje jen málo současných knih pro děti i dospělé s dětskou duší.
Pravdivá výpověď
Nejzásadnějším dílem dvojice Hiršal – Grögerová je Let let s podtitulem Pokus o rekapitulaci, který uzavírá Hiršalovu volnou trilogii (Písně mládí a Vínek vzpomínek). Let let 1952–1968 je koláží dokumentů, glos a komentářů, reflexí privátního života, který paralelně vypovídá o společnosti nerežimních intelektuálů v době krutého režimu.
Na něj navazuje ještě Preludium, Mlýn a Kolotoč, které vyšly v samizdatech a souborně pod názvem Trojcestí v roce 1971. Z literárněvědného hlediska má zásadní váhu jejich antologie Experimentální poezie (1967) a JOB – BOJ (1968).
Hiršal debutoval v roce 1940, Grögerová ho poznala o dvanáct let později, když společně v roce 1962 vydali "její" prvotinu, měla na svém kontě už desítky překladů. Mayröckerová začala publikovat na začátku padesátých let a v té době se seznámila s Jandlem.
První básnická sbírka Larifari jí vyšla v roce 1956, stejně jako Jandlova prvotina. Společně mezi léty 1964 a 1968 napsali čtyři rozhlasové hry – Pětkrát člověk muž, Gigant, Rozštěpení a Společné dětství.
Ernst Jandl zemřel v roce 2000, Josef Hiršal o tři roky později. A stejně jako dvojice Hiršal – Grögerová tvořila dějiny české poválečné experimentální poezie a dvojice Jandl – Mayröckerová rakouskou avantgardu, Grögerová a Mayröckerová vytvořily po smrti svých mužských protějšků demonstraci tragické lidské (ženské) síly nezlomenou v samotě.
Rekviem za Ernsta Jandla v případě Friederike Mayröckerové a v Čase mezi tehdy a teď Bohumily Grögerové dává teprve až zpětně porozumět fungování autorských dvojic, jejichž život byl naplněn láskou skrze společné dílo.
