Nahrávka je unikátní hned z několika důvodů. Dg 307 v různých obdobích tvořili různí muzikanti a sestava, která 15. října při otevření soukromého klubu v Jilské ulici hrála, se nikdy předtím ani potom - s výjimkou nedávného křtu alba - nesešla. Pavla Zajíčka u mikrofonu a se syntezátorem doplnili staří harcovníci z "androše" Tomáš Schilla (violoncello), Otakar Alfréd Michl (kytara), Ivan Bierhanzl (kontrabas) a Antonín Korb (bicí).
Dávno už neexistuje ani klub v Jilské, jehož atmosféru Pavel Zajíček v bookletu dokonale popsal slovy "byl otevřen tři dny v týdnu, vstup na zvonek z ulice, jméno, heslo. V klubu se odehrávala různá čtení, koncerty, přednášky, nahodilá setkání přátel, schůzky, kouření zakázaných látek, pití piva... v tom úžasném zakouřeném podzemí románských sklepení!"
A unikátnost záznamu do třetice, pro majitele alba určitě to nejpodstatnější: ať už to bylo momentální atmosférou Prahy, "magickýho města", jehož pomyslné ohně znovunabyté svobody před polovinou 90. let sice už dohořívaly, ale - pokropeny dnes všeprostupujícím byznysem - ještě zcela nevyhasly, nebo vynikající formou všech účastníků (pravděpodobně jde o kombinaci obého), skutečně dechberoucí nahrávku lze řadit mezi nejlepší počiny Dg 307. A že je z čeho vybírat.
. "Je tam narváno, tam nechoďte""15. října 1994, v čase tohoto koncertu, probíhal v Praze kongres PEN klubu, na kterém byl hostem americký dramatik Arthur Miller... odbočuji a klopýtám dál svojí pustinou paměti… Záznam koncertu DG 307 je autentický... Lidé zúčastnění jsou autentičtí též... Toto je jeho syrový záznam… Arthur Miller byl ten den na procházce Prahou s V. H. ... chystali se na tento koncert... mezi dveřmi klubu Jilská je zastavil Filip Topol se slovy "je tam narváno, tam nechoďte"...nešli tam... koncert proběhl... záznam se zachoval... zde je jeho příběh..." (Pavel Zajíček v bookletu alba Magický město vyhořelo!) |
Produkce Dg 307 bývá občas označována za Zajíčkovo autorské čtení do hudebních improvizací nepříliš zdatných hudebníků. I kdyby nakrásně žádné jiné (což taky není pravda), právě toto nepřikrášlené, mimořádně syrové živé album je fackou hlupákům, kteří takové nesmysly vypouštějí z úst. Právě muzikalita všech hráčů i "nezpěváka" Zajíčka, který své verše sice skutečně deklamuje, nicméně vždy v přesném souladu s hudbou (ať už frázováním, timingem nebo výrazovým odstíněním), činí z poslechu takový zážitek.
V souvislosti s hudbou Dg 307 se vždy skloňovaly termíny hypnotičnost, záměrně barbarství, repetitivnost. Všechny tyto pomyslné "kategorie" na albu najdeme v krystalické podobě. Stejně tak ale vynikající horizontální stavbu skladeb s dokonalým smyslem pro gradaci, okamžiky až šamansky podmanivé extáze, ovšem i závany jistého romantismu, který v souvislosti s temným textem (Každej den něco jinýho...) vytváří zcela specificky dekadentní výsledek.
Nejpodstatnějšími prvky nahrávky i Dg 307 jako takových ovšem vždy byl a zůstává Pavel Zajíček, jeho zcela mimořádná poezie i její interpretace, která dokáže povýšit i moment, který hudebně sám o sobě nepatří k nejpodnětnějším (na této desce je to ale jen jedna skladba, až příliš rockově tuctová Mlčenlivá bohyně z mramoru).
Zajíčkova básnická řeč se přitom pohybuje ve značné šíři výrazu, od úvodních litanických a velmi obrazivých Siluet letících ptáků přes absolutně sevřený tvar básně Uprostřed noci až po variace na barvy slov 7 dní a 7 moří, vytvořené vlastně na podobném principu jako třeba autorův slavný text Básníci ticha. "Je to někde mezi tichem a šílenstvím" - verš z Uprostřed noci by mohl sloužit za přesné motto tvorby Pavla Zajíčka.
Velmi kompaktní nahrávka, ze které je doslova cítit chvění posledních zbytků vzduchu v plném a zakouřeném klubu, je výpovědí o době svého vzniku, která má ale časový přesah do současnosti - a ještě dlouhá léta jej mít bude. Bez ohledu na hudební či jakékoli jiné trendy. Opravdové umění se trendy nezabývá. Přečasto žije právě takových románských sklepeních. Asi je mu tam dobře.
Dg 307: Magický město vyhořelo!
vyd. Guerilla Records, čas 67:21
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
