Idea toho díla je jednoduchá a nosná, provedení funkční. Sextet velkoformátových barevných fotografických tisků, jejichž obraz vznikl elektronickou manipulací, autorka nazvala Pojmenuj mě nově.
Klodová nafotografovala do půli těla obnaženou jakousi ženu - nevylučuji, že je to ona sama - a počítačově tělo redukovala na trup bez hlavy a rukou; jde o parafrázi klasického ženského sošného torza.
Toto realistické a právě proto trochu "zrůdné" a přízračné torzo Klodová vmanipulovala do obyčejných činností: ležení v posteli, sezení za jídelním stolem, stání u okna, čtení knihy v křesílku u postele, věšení prádla na zahradě, koupání se v rybníce. Prostředí a situace reálné a konkrétní, jen to torzo je nejen realistické, nýbrž také až "strašidelně" neurčité.
Co s tím? Jde o zvláštní poctu ženství? Torzo je totiž archetyp a dodnes srozumitelný estetický ideál, avšak ňadra u Klodové jsou poznamenána striemi, trošku zdeformované bradavky prošly kojením, nad prsy jsou vidět uhrovité vady na kůži...
Nebo je to povzdech nad tím, jak jsou ty činnosti, v nichž se torzo nachází, jinak přehlédnutelné a přehlížené? Je právě "zobecněným" trupem poukazováno na to, že každou zaměnitelnou činnost vykonává někdo konkrétní a jedinečný?
Odříznutím rukou a hlavy jsou snímky odpsychologizovány - nelze vysledovat, v jakém rozpoložení postava situace snáší, čímž se ty fotografie paradoxně stávají plochou pro individuální diváckou psychoprojekci: na základě osobních zkušeností, přesvědčení a hnutí mysli budeme každý dle svého nakonec usuzovat, zda ta žena-torzo je hrdá, smutná, potěšená apod.
Je téměř jisté, že ač třeba tuhle (vážnou) hru Lenky Klodové odmítneme, na obrazy z cyklu Pojmenuj mě nově jen tak nezapomeneme. Jejich námětová neobvyklost, podpořená tím, že fotografie dosahují životní velikosti, zanese do naší mysli trvalejší stopu.
Šestice Klodové se vymyká nadprodukci rychle zapomenutelných, obligátních "pocitových" snímků, které dnes okupují tuzemské galerie. Nadto jde o zajímavý posun v rámci autorčiny tvorby.
Pro ni zatím byla typičtější menší díla, například experimentální, samizdatové časopisy s erotickým i pornografickým obsahem pro ženy - zrovna ty jsou nyní ke zhlédnutí na jiné pražské výstavě, nazvané Fifty-Fifty, s podtitulem Gender, porno a umění, která je do 14. října instalována v někdejší tovární hale v Drahobejlově ulici.
Soubor Pojmenuj mě nově je vysloveně fotografický koncept, u něhož je výchozí myšlenka umocněna adekvátní, jednoduchou, ale intenzivní vizualitou. V Hunt Kastner Artworks je teď instalována jedna z nejlepších komorních výstav, které se letos v Praze uskutečnily.
LENKA KLODOVÁ - Pojmenuj mě nově
Galerie Hunt Kastner Artworks. Kamenická 22, Praha 7. Výstava trvá do 9. listopadu, vstup volný
Hodnocení: 80 %
