Festival měl letos 43. ročník, vy jste o rok mladší. Nevadí to?
Na první pohled se může zdát, že je to tím, že jsem se narodil o rok později. Ale ve skutečnosti jsem mladší proto, že o sebe prostě dbám.
Jak taková péče vypadá?
Od rána tvrdá dřina, rituál za rituálem. Leštění nehtů, pečlivá depilace, broušení patních nánosů, odstraňování ušního mazu, výběr piercingu a správného parfému.
Kdo podle vás vydrží déle, vy, nebo festival?
Samozřejmě jsou chvíle, kdy jsem na tom lépe já, a naopak. Ovšem celkově, pokud by šlo o velkou sumu, nevsadil bych na festival ani na sebe, neboť vše pomíjí.
Jak velkou sumu máte na mysli?
Tak do deseti tisíc bych vsadil na sebe. A pak bych o sebe dbal ještě víc, toho není nikdy dost.
Na podzim vstoupíte do kin jako Nestyda. Nelekl jste se původně, že to může být ženská role?
Naštěstí jsem tu roli dostal dříve, než vznikl konečný název. Původně se film jmenoval Opravdová láska, což se nelíbilo prakticky nikomu. Kdežto Nestyda, anglicky Shameless, je název zapamatovatelný, což z komerčních důvodů může znamenat své. A navíc mně se líbí!
Ráda věřím. Kdo je tedy Nestyda?
Postava, kterou ztvárňuji a ztělesňuji. Což je rozdíl, uvědomte si, že postavu nelze ztvárnit a přitom neztělesnit - pokud nejde o loutkový film. Ale Nestyda je poctivě ztvárněný i ztělesněný.
Na to jsem se neptala. Chci vědět, jaký typ hrdiny je Nestyda - a zda si pod ním mohou vaše nesčetné ctitelky představit i nemravu?
Nesčetné ctitelky, zůstanou-li jimi, si mohou představit cokoli. Naopak dvě zbylé divačky-nectitelky ať si s odpuštěním trhnou.
Tak jinak: kdo ve filmu podlehne kouzlu Nestydy?
Především on sám. A pak s výjimkou jeho zákonité ženy prakticky všichni; alespoň já jsem si tak scénář vyložil.
Nechci být úzkoprsá, ale řekl jste všichni? Nemyslíte všechny?
Já bych nedělal úzkoprsý rozdíl ve smyslu pohlaví, rasy, vyznání ani živočišného druhu.
Jak jste splynul vy, muž z lidu, se světem literárních kaváren, tedy světem autora předlohy Michala Viewegha?
Předem upozorňuji, že ke kontaktu sliznic nedošlo. Byť Viewegh tvrdí, že líbá skvěle, nechtěl bych se o tom přesvědčit ani riskovat zklamání. A film nemá tak intelektuální prostředí jako kniha. Můj hrdina v televizi hlásí předpověď počasí a pak se živí rozvozem opilců a jejich aut, což byl můj nápad.
Zřejmě k lidem této profese chováte vděčný obdiv.
Nepopírám: znám je dobře, ve velkém počtu a minimálně dvě takové firmy držím na nohou.
Opusťme malé české poměry: poté, co jste filmem Jahodové víno zahájil kariéru hvězdy v Polsku, míříte už do Hollywoodu?
Film sice ještě neměl polskou premiéru, ale dá se říci, že je tam má kariéra těsně před výbuchem. A z Varšavy do New Yorku budou rozhodně levnější letenky, ač jsem z Ameriky za poslední tři čtyři roky nedostal nabídku, jaká by mi vyhovovala. Předtím jsem přijal řekněme komparzní role v hollywoodských filmech, které se točily v Česku. Měl jsem možnost ztvárnit i ztělesnit - namátkou - zbrojnoše s mečem či rytíře na koni, což byla role dokonce lehce mluvená. Ale také spoustu věcí odmítám, protože čas je kolikrát dražší než peníze.
Až budete pracovat v Hollywoodu, budete s tamními kolegy stávkovat?
Pravděpodobně ano, protože tam se to vyplatí. Stávkovat u nás z podobných důvodů by pouze znamenalo dát příležitost vyniknout méně kvalitním umělcům-stávkokazům, což by mohlo mít pro českou kinematografii nedozírné následky.
Vaše letošní narozeniny se jen o den minuly s podpisem smlouvy o americkém radaru. Slavil jste i ji?
Vzpomenu-li si na léta komunistické hrůzovlády, byli bychom blázni, kdybychom si neuvědomili, že šlo o důsledky nesmyslně stanovené demarkační čáry, která měla vést mnohem východněji. Takže spory o radar jsou vlastně neustálými pokusy hýbat s touto čárou, a já jsem přesvědčen, že čím dál na východ povede, tím líp pro nás. V tomto smyslu, ač jinak pacifista, jsem pro radar.
Co budete oslavovat na příštím festivalu?
Napříště si dávám závazek: méně práce, více filmů. Letos jsem stihl jen jeden, a ještě se mi moc nelíbil.
