Jedenadvacetiletý Tomáš Klus by byl rád, aby se to v budoucnu otočilo. On se stane tím písničkářem, který poslouží jako měřítko nebo příklad vhodný pro srovnání. Zatím má první desku s devatenácti skladbami, nazvanou Cesta do záhu(d)by.
Jeho život je plný dobrodružství, ostatně Tomáš Klus vyhledává různé zkoušky. To aby poznal, kudy cesta třeba nevede, a otestoval své schopnosti. Do nějakých patnácti let ho muzika do sebe příliš nevtahovala.
Od sportu k muzice, přes Nohavicu
Sportoval, v roce 2002 dokonce získal na dorosteneckém mistrovství Evropy zlatou medaili v pětiboji. „Až na koncertu Jaromíra Nohavici mi to seplo. Ne že bych si řekl, že začnu hrát, ale zaujal mě svět písniček,“ říká. „Do té doby jsem byl pasivní posluchač. Nohavica byl člověk, který mi otevřel cestu k textu.“
Kryl, Nohavica, Plíhal. To byly prvotní vzory, a také Michal Tučný. „Vyrostl jsem na folkcountry, navštěvoval jsem všechny festivaly. V pubertě jsem říkal, že bych mohl přitvrdit. Tak jsem došel na Mňágu a Žďorp. Teď poslouchám Vypsanou fixu, zvláště jejich poslední desku Fenomén. Má světový zvuk,“ říká Klus.
Tomáš Klus - Tady kdysi žila...
První vystoupení odehrál v roce 1995 v bytě. „Dělali jsme koncerty s kamarádem, který byl lepší kytarista. Mířili jsme na sebe lampičkou a pak jsme si tleskali.“ Později, na letním táboře, dali dohromady píseň Telefonní sluchátko. Zazněly tam verše: povězte mi, co se stalo, když se mi nic neozvalo. „To byla prvotina,“ vzpomíná zpěvák.
SuperStar nezvládl, Czechtalent ano
Z šancí, které mu přicházely do cesty, nevynechal hraní v baru ani konkurz do druhé řady soutěže Česko hledá SuperStar. Prošel sítem prvních vystoupení před porotou a dostal se do užšího výběru.
„Bylo nás asi sedmdesát, ubytovali nás v hotelu. A tam jsem to trochu přehnal na baru. Místo abych se učil písničku, dal jsem se dohromady s výbornými muzikanty, kteří tam byli ze stejného důvodu jako já. Druhý den jsem nepředvedl nic. Neuměl jsem písničku. Dopadl na mě nával odpovědnosti, ale já věřím na osud, asi to tak mělo být,“ míní Klus.
Podruhé už by do podobné soutěže nešel: „Mám zkušenost. Kdybych ji neměl, asi bych se hlásil do soutěže X Factor. Člověk hodně pozná sám sebe, jak se choval, jak se tam cítil. A pak si odškrtne další fajfku: tudy ne. A tudy zase ano.“
Pětiboj ho naučil spoléhat jen na sebe a hned tak se z něčeho nepodělat. „Kolikrát člověk na sobě maká jako blázen, ale skončí v závodu poslední. Musí si říct: Tak to nevyšlo, půjdu dál. V hudbě jsem měl dvě nebo tři nabídky, buď se nesehnaly peníze, nebo na mě ten producent zapomněl. Nezbláznil jsem se z toho.“
 Písničkář Klus vydává debutrecenze alba Cesta do záhu(d)by |
Další zkouškou byla pěvecká soutěž Czechtalent ve Zlíně. „Mám tam příbuzné, spoustu známých, z rodného Třince jsem jezdil do Zlína na velké prázdniny. Třikrát jsem prošvihl termín přihlášky, ale loni jsem to konečně zkusil. Ale kdybych věděl, že mě nikdo nepodpoří, asi bych se nepřihlásil. Příbuzní přišli, takže mi bylo dobře,“ říká Tomáš Klus.
Kam dřív skočit? K muzice, nebo herectví?
Ve Zlíně zazpíval svou píseň Dopis. A vyhrál. Otevřela se mu cesta k prvnímu albu. Každá z devatenácti písniček, které na ně zařadil, má vlastní příběh, zároveň je načichlá autorovými pocity.
„Moje písně jsou většinou popisem večera nebo opravdové události. Jsou hodně intimní, ale zároveň mají nadhled,“ říká zpěvák. „Já si vždycky musím držet odstup, abych se tím citem moc nezřídil.“
Měl by to vyvažovat i humor. „V písničce Jednoduchá si dělám legraci ze sebe, ze svých zamilovaných písniček,“ vysvětluje Klus, který rád vyhledává nevšední lidi.
Říká jim šamani: „Šaman vybočuje. Strávil jsem večer s bezdomovci na Jungmannově náměstí, pili jsme víno a napsal jsem o tom písničku Balada. Nebo mám rád staré štamgasty v hospodách. Poslouchám jejich moudra, která přijdou většině lidí scestná, ale mě moc baví. Citace z takových setkání mám i v písničkách.“
Hodně šamanů našel na pražské DAMU, kde studuje druhým rokem herectví. Zatím zvládá školu i hudbu, jako příklad mu slouží Richard Krajčo, který se pohybuje v obou těchto světech.
„Teď jsem moc nehrál, měl jsem zkoušky ve škole. V létě se mi snad podaří vystoupit na festivalech,“ přeje si Tomáš Klus. Na podzim a v zimě by hrál rád v klubech. Každá jeho písnička má být zpověď.
„Je to zpověď vůči určitému období v životě. A těchto devatenáct písniček na desce je zpověď mých tří let života od sedmnácti do dvaceti. Písničky, které se nevešly, zařadím na další album, pokud nějaké bude,“ plánuje písničkář. Podle jeho zájmů lze soudit, že bude mít o čem psát.
