Těžko říct, jestli je to kvůli hudbě, vazbám na nechvalně proslulé sparťanské chuligány nebo kvůli spolupráci s Krajčem a obdivu k Landovi. To všechno jsou věci, které tvoří image kontroverzního rappera, táhnou pozornost, ale neměly by se nijak promítat do hodnocení hudební tvorby.
I díky komerčnímu úspěchu je beze sporu, že Marpo je zajímavý rapper – jednoduše už proto, že budí zájem. Zcela bez emocí je třeba konstatovat, že třetí deska (první u major labelu) je v jeho kariéře velkým kvalitativním skokem. Příčinou je zejména zajímavá produkce západního střihu od finského Kfieda, díky které se deska zvukově odlišuje od zbytku domácí scény a je skutečně na úrovni. Na rozdíl od Gipsyho, který dělal předchozí dvě alba, dokázal Kfied Marpa učesat, dát mu formu – deska Rapstar zní konečně profesionálně.
Marpo má zajímavou barvu hlasu a tvrdý styl rapování, zapracoval na řečových vadách nebo si koupil nový mikrofon, takže tok jeho slov neruší zbytečnosti, jako tomu bylo dřív. Problém ale je, že místy je to opravdu beztvarý tok. Marpovým úskalím zůstává monotónnost projevu. Pokusy oživit skladby zpívanými refrény došly na půl cesty - nechybí jim odhodlání, ale jistota v intonaci už ano. Syntetické efekty ji nepřekryjí.
Marpovou největší přednosti a zároveň slabinou zůstávají samotná slova. Jeho odhodlanost a tvrdost boxera je na jednu stranu působivá, na druhou má místy opět podobu nechtěné sebeparodie. Marpo už si sice jako na předchozí desce neplete metry a stopy (nebo chtěl pro zabitou přítelkyni opravdu kopat šest metrů hlubokou díru do země?), přesto se nevyhýbá úsměvně lopaťáckým hloupostem, kterými sám sebe nechtěně shazuje. Jeho hlavním úskalím zůstává přehnaná sebechvála – vyhrát diváckou cenu Óčka a mít stránku v hudebním časopise je jistě fajn, ale na nějaké velké chlubení to není.
Problém s Marpovou příliš chtěnou tvrdostí a úporností ještě vyniká díky tomu, že deska vyšla ve stejný měsíc jako Kontrafakt, kteří jsou v tomhle ohledu stoprocentně uvěřitelní a hlavně - umí si ze sebe udělat srandu a neztratit přitom tvář. To by se měl Marpo do budoucna naučit, do té doby bude jeho muzika stále připomínat dětskou hru, zvlášť když se bude pateticky titulovat „novodobým básníkem“ atp.
Přes všechny výtky ale Marpo jako hudebník roste – jednoduchá, hutná a agresivní skladba Chci vidět pogo je to nejlepší, co dal prozatím dohromady a opravdu funguje. Vzhledem k slušnému komerčnímu ohlasu desky zřejmě bude mít šanci na tuhle (v dobrém) primitivní a živočišnou stránku svojí hudební tvorby – tedy na to, v čem je nejsilnější - ještě navázat.
Marpo - Rapstar
Universal
Nej songy: Chci vidět pogo, Nech to běžet, Utíkej
Hodnocení Filter: 60%
