Spolu s nimi se obrážejí zemi i členové kapely Fešáci, kteří si připomínají čtyřicet let společného vystupování. První společný koncert se uskutečnil už v květnu, ovšem hlavní část turné je na pořadu až nyní v říjnu.
Dnes v Brně, zítra v Olomouci, pozítří v Ostravě. A v prosinci pak další dvě vystoupení v Jihlavě a v pražské Lucerně. Deník MF DNES den před hudební oslavou v Brně sourozenecké duo telefonicky a nezávisle na sobě vyzkoušel.
* Navzájem víte, kdo se kdy narodil. Pamatujete si ale, kdy má váš bratr svátek?
Jan: František má svátek někdy v říjnu. Ale přesné datum nevím.
František: Někdy v květnu. Přesně nevím.
* Existuje konkrétní věc, kterou si váš bratr vždy brával na turné a mohl by ji mít jako talisman i na brněnském vystoupení?
Jan: Nikdy sebou nic nevozil. Jen kytaru, a to pořád stejnou. Teď má myslím novou.
František: Myslím, že to je jedině telefon. Bez něj se neobejde. Miluje svojí Pavlínku a bez padesáti esemesek denně s ní nevydrží.
* Tušíte, kterou z vámi hraných skladeb váš bratr hraje nejméně rád?
Jan: Opravdu nevím. Myslím, že jsme takové písničky nehráli.
František: Myslím si, že ne. Můj bratr hraje všechny písničky rád. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by.
* Odhadněte reakci vašeho bratra, až se po delší době postaví s vámi na pódium před vyprodanou halu?
Jan: My tyhle problémy nemáme, neřešíme, jestli přijde tři tisíce nebo sto. Milujeme hudbu, čím jsme starší. Písničky stojí vysoko nad vyprodanou halou.
František: Ano. Přijďte se podívat, sálá z něj radost a místy až příliš velká euforie. Někdy tomu pocitu sám nevěřím. Jsem stydlivější, uzavřenější, radost nedávám tak najevo.
* V Brně je o koncert velký zájem. Je pro vás návrat na jižní Moravě něčím výjimečný?
Jan: Brno nás mívalo velmi rádo. Je to ale běžný koncert, které máme kdekoli. Od třiceti let to přestanete vnímat, poctivě se připravujete, když lidí jednou za čas přijde míň, automaticky sníží honorář. Takhle to máme nastavené. Už to vážně neřešíme.
František: My v Brně vůbec nehrajeme. Jsem rád, že se vracím, protože jsem v Brně vystupoval se Spirituál kvintetem několikrát v měsíci. Už to není tak spontánní.
* Má váš bratr zlozvyk, o němž víte už léta, a přesto vás vždy zaskočí?
Jan: Hulí. Nepřekvapuje mě to. Občas si sám dám šluka, ale jsme v letech, kdy si říkám, že by tak moc kouřit nemusel.
František: Ano, právě jeho euforie. On vždycky pádí ode zdi ke zdi, já se musím odvrátit. Zvyknul jsem si na to, ale jsem, jak se říká, splachovací.
* Kdy vás naopak bratr příjemně překvapil?
Jan: Dal mi pusu. Měli jsme rozdílný názor. Naučili jsme se na chvíli od sebe odejít, dát si čas. Brácha najednou přišel a dal mi pusu.
František: On mě překvapuje pořád něčím. Svými nápady, které někdy bývají skvělé, jindy méně. Překvapuje mě hlavně v osobních chvílích, které bych nerad zveřejňoval.
* V hudebním, ale i osobním světě jste neskutečně sehraní. Poznáte, kdy váš bratr hudebně podvádí, šumluje a flinká se?
Jan: Poznal bych to, ale nikdy to neudělal. Na koncertech hraje na plný plyn, prožívá to.
František: Samozřejmě že jo. Sehraný jsme stejně jako před jedenácti lety.
* Až oslava s Fešáky skončí, domluvíte se s bratrem na dalších společných koncertech?
Jan: Manažer mi říkal, že bychom mohli mít několik dalších koncertů, které by na tuhle oslavu mohly navázat.
František: Ještě Ostrava a Olomouc, ještě jich je několik. Jako dvojice ale nebudeme vystupovat pravidelně, museli bychom opustit své kapely. A to by si ani jeden z nás nepřál.
* Už jste s bratrem zažehnali veškeré spory týkající se vašich kariér i osobních životů?
Jan: My jsme nikdy žádné spory neměli. Byla to spíš bublina, kterou okolo nás nafouknul bulvár. Vše se spustilo kvůli mé nemoci, kdy jsem se chtěl léčit a bratr ještě koncertovat. Všechno bylo nedorozumění.
František: Globálně jsou naše bratrské a muzikantské dohady pryč. Možná žádné nebyly. Každý jsme si chtěl akorát jít vlastní cestou.
* Které slovo vašeho bratra nejvíc charakterizuje?
Jan: Táta.
František: Jedno slovo možná existuje, zatím ho neznám, takže řeknu tři: naprostá odevzdanost muzice.
