Mikko Siren je služebně nejmladším hráčem Apocalyptiky, ale na nové desce už má vlastní skladbu Grace, v níž mezi čtyřmi celly hostuje Tarantinův oblíbenec, japonský kytarista Tomoyasu Hotei. "Dá se říct, že se snažíme desku od desky znít jinak," říká Siren, když srovnává začátky před dvanácti roky s dnešním stavem. "Kluci tehdy hráli cover verze Metalliky a publikum je považovalo jen za dobrý žert."
Kdy se Apocalyptica proměnila v seriózní soubor?
Těžko říct. Já přišel už do seriózní kapely. Podle mě to bylo ve chvíli, kdy začali sami skládat. To se najednou všechno změní. A my se rádi měníme. Jen podstatou naší instrumentace byla, jsou a budou cella.
Vaše nové album navazuje na minulou desku. I tady v řadě skladeb používáte bicí a zpívají s vámi hostující zpěváci.
To je přirozené ve chvíli, kdy začnete dělat vlastní skladby. Najednou berete písňovou formu jako výzvu. Ale ono se jen zdá, že píšeme samé písně. Na Worlds Collide jsou jen čtyři zpívané věci, zbytek jsou jako dřív instrumentální kompozice. Písně jsou totiž hodně výrazné. Navíc máme štěstí na dobré zpěváky. Třeba ta vaše Marta Jandová, co s námi zpívala minule.
Občas je neuvěřitelné, co se dá z violoncella vydolovat za zvuky. Opravdu všechno, co na desce zní, jsou jen violoncella?
Ve dvou skladbách zní kytara, ale tam jsme si dali záležet, aby bylo znát, že je to opravdu kytara. A občas používáme bicí. Zbytek jsou opravdu cella. Elektrická, k nimž jsme připojovali stejné elektronické krabičky jako ke kytarám, nebo akustická. Jen na ně hrajeme neobvyklými smyčci nebo mají natažené úplně jiné struny. Taky jsme využívali studiovou techniku.
Při vaší místy až zběsilé hudbě musí struny a smyčce dostat pořádně zabrat...
A víte, že ne? Eicca Toppinen, náš šéf, nedávno říkal, že mu na začátku prasklo taky pět nebo šest strun za koncert, ale pak mu došlo, že to je hodně drahá zábava, a začal být opatrnější. A co se týče smyčců, tuhle jsem na koncertě jeden opravdu zlomil. I když používáte co nejlevnější, každý stojí pár stovek eur.
Neuvažovali jste o tom, že místo skladeb Slayer a Metalliky zkusíte v metalovém duchu hrát klasickou hudbu?
To není problém. Každý z nás má vysoké hudební vzdělání a velkou praxi ve vážné hudbě a denně na klasickém repertoáru cvičíme. Dokonce na koncertech občas hrajeme jednu Griegovu skladbu. A na začátku koncertů loňského turné jsme nastupovali při úryvku z Dmitrije Šostakoviče. Jsme fanatičtí obdivovatelé jeho kvartetů. Už jsme si mnohokrát říkali, že se do nich jednou pustíme. Ale zatím jdeme jiným směrem.
