Samozřejmě ale, že se i zahraniční hvězdy konaly – dokonce ty, které byly prezentovány na plakátech největším písmem, francouzští Gipsy Kings. Jejich vystoupení na hlavní scéně přilákalo letos zatím bezprecedentní množství návštěvníků.
Gipsy Kings samozřejmě splňují to, co je opravňuje hrát na festivalu typu Colours Of Ostrava, i to, co jim umožňuje hvězdný post. Tedy: řazení k world music a známé hity.
Své věrné fanoušky ani ty, kteří od nich třeba znali z rádia jen šlágr Volare, nezklamali. Jiná věc je, že Gipsy Kings obecně nenabízejí tak zajímavou a třeba i různorodou hudbu, která je na Colours běžně k slyšení.
Nezpochybnitelná hráčská dokonalost pouze mírně relativizuje fakt, že spoustě jejich písniček chybí silný původní nápad a že výraz kapely je až příliš uhlazen – zjevně pro spotřební účely.
Ze zahraničních účinkujících se i včera nejlépe dařilo nejrůznějším crossoverům etnické klasiky s elektronickou či rockovou modernou, která hudbě dodává taneční charakter, ať už to byl americko-izraelský Balkan Beat Box, kubánský X Alfonso nebo izraelský The Idan Raichel Project.
Mezi domácími interprety měla velký ohlas například Iva Frühlingová, jež sází na dívčí půvab a romantizující francouzštinu, Hladíkův Blue Effect, v němž stále nevyprchala radost z jiskření dvougenerační sestavy, snad neoposlouchatelná osobitá fusion Dana Bárty a Illustratosphere či nebývale soustředěný výkon Psích vojáků.
V sobotu se také plně rozjel doprovodný program v podobě divadel, workshopů (hiphopový tanec, salsa, břišní tance) či filmových projekcí (Bollywood, přehlídka žánrově relevantních hudebních filmů a klipů z archivu festivalu MOFFOM).
Dnes před půlnocí šesté Colours Of Ostrava končí. Už nyní lze považovat ročník za velmi vydařený. A to nás ještě čeká závěrečný drahokam: vystoupení britské legendy Marianne Faithfull.
