Rozhovor s písničkářkou Tori Amos nepatří mezi běžná interview, kdy se pokládají otázky a hudebník spořádaně odpovídá. Tori Amos mluví logicky a srozumitelně, vyptává se a to nikoli jen ze zdvořilosti. Je posedlá sametovou revolucí, visí mi na rtech a chce vědět nejen to, jaká revoluce byla, ale i co následovalo po ní.
Zpěvačka, která nedávno uhranula pražské publikum, působí vyrovnaně a spokojeně. Žije poklidným rodinným životem a nespoutanou divoženkou
se stává jen v říši hudby.
Na turné vás kromě manžela-zvukového mistra doprovází i dcera. Jak se jí to líbí?
Myslím, že je v pohodě. Zná všechny lidi z týmu, má mezi nimi své oblíbence, navíc s námi cestují její sestřenky. Pro nás je důležité, že vidí svět a my ho vidíme s ní. Já jsem ho procestovala už předtím, ale teď se na něj dívám jejíma očima - a to je nová zkušenost. Doufám, že až vyroste, bude si pamatovat, že strávila dětství se svými rodiči.
V Česku jste poprvé. Jak na vás zapůsobila Praha?
Mám pocit, že asi neexistuje jiné místo, které si v takové míře zachovalo svou architekturu. Všude jinde převládá to nové a modernizované a to není úplně dobře. Jistě, ještě je tu Řím a Paříž, ale Praha je podle mě překonává, architektonické nádheře se tu nedá uniknout. Jen tak jsme se procházeli a nasávali tu atmosféru. Přitom jsem vzpomínala na sametovou revoluci a propojila se mi spousta věcí.
Co se vám propojilo?
Na jedné straně mi přijde neuvěřitelné, co jste tehdy dokázali. Ale před chvílí jste mi řekla, že velké procento lidí u vás stále jen čeká, co dostane od státu, a není schopno převzít odpovědnost za vlastní život. A to je podle mě celosvětový problém. Lidé se dnes starají jen sami o sebe. Za čas si budeme říkat: Proč jsme si neuvědomili situaci a neprosadili změny, které byly potřeba. Teď je nutné udělat dlouhodobé plány na záchranu planety, aby lidstvo přežilo. Uděláme je? Nevím. Kdybyste se mě zeptala před dvaceti lety, odpověděla bych ano. Teď nevím.
Vidíte nějaké východisko?
Spoléhám na nás ženy. Doufám, že nedopustíme zkázu planety, protože máme zodpovědnost a zdravý rozum. Byla jsem mnohokrát obviněna, že jsem feministka, ale copak dnes mohu nebýt? Já přece nezavrhuji muže obecně, vždyť jsem za jednoho z nich šťastně vdaná. Stavím se jen proti stereotypům, které stále drží ženy v závislosti a podřadném postavení. Proti mužům, jimž moc zaslepila mozek. Myslím si, že je čas to všechno změnit. Proto jsem na své nové desce vytvořila ženskou četu z pěti charakterových typů.
Vaše album se jmenuje American Doll Posse. Posse (česky četa či policejní oddíl) je poměrně neobvyklý výraz, jak jste k němu dospěla?
V americké kultuře je to zásadní slovo. Před dvěma sty lety popisovalo indiány. Teď je součástí rapperského slangu, v němž se týká ženské anatomie. Řekla jsem si, že hoši to slovo unesli a já ho vrátím zpátky. Líbí se mi, že má spoustu významů, je nabité jako zbraň. Na jedné straně je sexuální, na druhé právnické, na třetí ho používají takzvaní "bratři", mezi nimiž je spousta mizogynů, pro které je žena jen kus masa.
Vaše "četa" tedy obsahuje pět charakterových typů, které dávají dohromady komplexní ženu?
Nikoli obyčejnou, ale božskou ženu, z níž můžeme všechny čerpat. Křesťanství učí, že božská žena je buď Marie nebo Maří Magdalena. Ale jejich charaktery jsou strašně zkreslené. Marie měla děti bez sexu, chudinka si vůbec nic neužila. Oproti tomu Magdalena sexualitu má, ale zase nemá už nic jiného, je to prostitutka. To jsou dva zjednodušené typy, ale ženy jsou mnohem složitější. Snaží se dnes plnit všechny možné role, ale jak mohou, když neznají dobře své předchůdkyně? Křesťanská pravice nesnáší představu, že Bůh je žena, prostě je tady Bůh Otec a konec. Já jemu na roveň stavím "Boha Matku".
To se asi církvi moc nelíbí.
Jako dcera kněze jsem byla vychovaná v křesťanské ideologii . Nesouhlasím s tím, jak církev zmanipulovala Ježíšovo učení, aby mohla ovládat masy. Podle mě by Ježíš nikdy součástí takové instituce nebyl.
Vaše texty jsou poměrně náročné. Dokážou je vaši příznivci vstřebat, nebo je zajímá jen muzika?
Snažím se vytvořit hudbu, v níž mohou lidé cestovat. Pokud jde o texty, jsem hodně ovlivněná Emily Dickinsonovou a Sophií Plattovou. Je pravda, že hodně hudby je jen o zábavě, ale na tom není vůbec nic špatného. Já chci patřit k umělcům, kteří se snaží dát lidem víc.
Vadí vám, když vás někdo poslouchá jen kvůli hudbě?
Vůbec ne. Třeba můj manžel texty úplně ignoruje. Chci říct, že ne každý slova vnímá, a je to v pořádku. Já svými písničkami něco vysílám do světa a každý člověk, kterého osloví, si z nich něco vezme.
Vaše texty jsou velmi otevřené, pro spoustu lidí by asi byl problém sdělovat takové intimnosti širokému publiku.
Některé věci se snáze vyslovují před miliony lidí než před jedním člověkem. Když něco vložíte do písničky, nemůže nastat odezva, která by vás osobně zasáhla. Kdežto když něco řeknete mezi čtyřma očima, může přijít odmítnutí, ošklivá slova. To je mnohem horší.
