Dvanáct písní, z nichž dvě jsou nazpívány v angličtině, je určeno především zamilovaným. Řečeno stylem romantických textů, deska Pohled do očí patří těm, kteří již lásku mají nebo ji právě hledají.
Producent Honza Horáček se snažil vytvořit popové album, ve kterém se vše podřizuje roztouženému hlasu Zbyňka Drdy. Hudební doprovod písněmi většinou sametově protéká, zatímco v textech se zpěvák vyrovnává i s jazykem školní milostné poezie. A tak si v písni Zítřky Drda zazpívá: "Osud si přijde, jak se mu stejně zlíbí k nám."
Osudem první desky Zbyňka Drdy bude patrně to, jak přesně se trefila do romantických žánrů, jež tak dobře ovládají klasikové Elton John nebo Phil Collins. Posluchač má jasno už od úvodní písně Kdo z nás dvou. Drdův hlas se procítěně koupe v hladké, vláčné muzice, procinkané klávesami. Nálož emocí se přenese i do další skladby Miliony přání, otextované Ivanem Hlasem. Píseň má živější rockový spodek, kytary si romanticky bručí v pozadí.
Rovněž třetí skladba Dík tobě, v originále Everything That I Am, rytmicky více odsypává. Drdův hlas se barevně otevírá, přitom se posluchač zásluhou textaře Radka Šlangala dozví, že "dík tobě znám víc, než poznat mám". Balada Sfoukni svíčku koketuje s "věčným příběhem, který ve snech nám žil". Drda jej přenáší vroucně, slova obaluje emocemi jako jadérka nugátem, až dospěje k přání "láska má svůj cíl, tak tu zůstaň chvilku dýl".
Převzatá píseň Uvěř zázrakům, která je o hledání šance, přináší houpavá, konejšivá tempa i nálady. A nejaktivnější textař alba Radek Šlangal vede Zbyňka Drdu k refrénu: "Uvěř zázrakům a chvíli si přej stoupat k oblakům."
Skladba Zítřky je trochu zrychlená balada. Hebký rock se snaží nepůsobit nasládle, výraznější kytara přitakává rytmu. Další nahrávku Svítání, proloženou kouzlícími klávesami a kytarami, čechrají vokální sbory. Poslech narušují obraty "až bude na povel dýchání a vrchní vrátí drobný".
Pomalou píseň Powerless zpívá Zbyněk Drda v angličtině, hlas se mu vzlykavě láme, pak se píseň hymnicky zvedá a zpěv dostává dramatičtější příchuť. Ve skladbě Mám kam jít zpěvák touží po návratu domů, kde člověka "vítá pár známejch tváří, světlo z oken už z dálky září". Hlas Zbyňka Drdy má konejšivou barvu, snaží se naladit posluchače do pohody.
Druhá anglicky zpívaná skladba Everyday je napsaná českými autory Davidem Solařem a Ester Brožkovou. A Zbyněk Drda ji zpívá lehce rozbolavělým, jímavým hlasem.
Kytarista Jan Ponocný mu složil předposlední píseň Možná. Z vláčných, roztoužených tónů i z postřehů "bloudíme tady v páře, hrajem si na samotáře" se píseň vzepne k rockovějšímu tlaku.
Poslední skladba Nebudu lhát od producenta Honzy Horáčka burcuje posluchačovu představivost v pasáži "šeptají to sny na dně moří". Avšak je to milostná píseň svázaná slibem "už ti nebudu lhát, úsměvy klamou, že tě mám rád tak jako dřív", která jen potvrzuje Zbyňka Drdu v roli vytrvalého rytíře dívčích srdcí.
Album Zbyňka Drdy se možná setká s rozporným přijetím. Pro někoho může znít jako kýč, jiného posluchače osloví Drdův citový hlas, který překrývá i nedostatek nadhledu. Lze si i tipnout, že se z desky Pohled do očí stane trhák roku – anebo propadák. Rozhodne až 16. duben.
