Silvestrovský program víc než kdy jindy připomínal rodinu, která nemá na oslavy ani peníze, ani náladu, ale i kdyby měla vykrvácet, vezme si lichvářskou půjčku a vyplení poslední zásoby ledničky, jen aby ji sousedi nepomluvili.
Konzerva v kotlíku
"Sousedy", kteří pak stejně hodí jedovatou slinu, představují v téhle otřepané hře diváci. Letos dostali jednu novou nabídku: přijít na živou show Novy na pražské Václavské náměstí. Kamery usilovně přesvědčovaly, že kdo zrovna náhodou nesedí u televize, mává v televizi známým; třetí možnost jako by neexistovala.
Obchodně to byl od Novy chytrý tah, kterak si získat hlavně mladší ročníky, beztak trávící Silvestry bez obrazovky v ulicích. Jenže pozvat lidi na obří mejdan nestačí, kromě nápadu, gesta a výpravy se jim musí i něco nabídnout - což byl kámen úrazu. Neboť publiku zrozenému spíše pro rockový koncert se podávaly žvanivé úvahy Petra Rychlého, pódiové anekdoty a trapné zdravice hostů jako na stranickém sjezdu.
Nova tak prakticky vyklopila do kotlíku pod širým nebem konzervu svých minulých předtočených estrád, jen s efektnějšími tanečními čísly v čele s pirátským Karibikem, zato bez scének. Ulice zná naštěstí únik: přední řady pózovaly kamerám, zadní se bavily po svém. Rozhodně o nic nepřišly, protože čistě bilanční Politické harašení dospělo až k trapným díkům Martina Maxy jeho voličům a Tele Tele předvedlo standard obalený rekvizitami silvestrovské tomboly.
Ovšem stejně postupovaly ostatní stanice. Takzvané speciály počínají zavánět: jako by bezděky dávaly najevo, že během roku jedou schválně jen na půl plynu a to nejlepší si schovávají na Silvestra - načež se ukáže, že "to nejlepší" jsou třeba bouchací kuličky v cyklu ČT Neváhej a toč! nebo hra na svlékací fanty přidaná k sérii Primy Nikdo není dokonalý.
Večeru povinné zábavy předcházely dvě nahodile veselé předehry, páteční sousedství Mrazíka a Mrazivé vášně na Nově a sobotní Manéž Bolka Polívky na ČT proti filmu Primy Panic je nanic, vzor nejhlubší možné propasti ve výrobě smíchu.
Programové vycpávky
Silvestrovské dětské dopoledne ČT ještě dávalo mírné naděje: jednak nová generace vzkřísila hravý Kabaret, jednak Karel Šíp v Hodině zpěvu zastoupil Zdeňka Svěráka rovnocennými písňovými texty i dospělejším humorem. Na rozdíl od Svěrákovy stylizace obrozeneckého vesnického kantora zvolil věcně moderní osvětu - mimochodem třeba téma "úchyl" si Šíp zkusil dvakrát, po dětské verzi ještě v předpůlnoční variantě s Lucií Bílou v Silvestru za oponou, kde jako jediný udržoval klasickou školu jevištních scének.
Ovšem vydržet až do půlnoci znamenalo obrnit se proti přívalu programových vycpávek za korunu padesát.
Například Nohavicovy písně prokládané anekdotami vytvořily na ČT prazvláštní útvar, cosi mezi svatokrádeží a přestávkou, přičemž některé anekdoty byly navíc vystřiženy ze starších pořadů. Odstrašující legraci, jež si plete Silvestra s aprílem, předváděly "veselé zprávy" - pravda, ještě hůř bylo na Markíze, jejíž Televízne noviny se ujaly sborového zpěvu.
Miroslav Donutil opět v Lucerně sliboval, že "uplynulo deset let, přibylo zážitků", nicméně jeho vyprávění se znovu stočilo k pamětnickým cestám s Provázkem a Frantovi Kocourkovi.
Vyloženě úsporný režim nastolily Banánové rybičky: s výjimkou Iva Šmoldase nabídly hosty Haliny Pawlowské pouze z archivů. A v pořadu Když hvězdy tančí a zpívají, lákajícím na sepětí se soutěží StarDance, nebylo po tanci ani stopy; vládla tu jen nóbl nostalgie na rozdíl od Václavského náměstí, kde v téže době už Aleš Háma či superstar zrychlovali rytmus. A novinka Primy Top 10 rozhodně nebyla pořadem pro rozjařené finále - na přehled událostí bylo osamělé Terezy Pergnerové škoda.
Zabij bobra
Někteří opět zvládli zakázek víc. Imitátoři měli žně na Primě i Nově; Jiří Krampol či Věra Špinarová byli na ČT i Primě; Monika Absolonová stihla ČT i Novu; těsně před půlnocí zapěli C'est la vie v dojemné shodě Bohuš Matuš na ČT i Karel Gott na Nově. A možná upřímněji než na náměstí zaznělo A to je ta krásná země z úst Pavla Lišky při seskoku padákem v pořadu Udělám cokoliv.
Kdyby se udílely medaile, bronz by patřil rokenrolové féerii Mississippi Queen z Pohořelic, stříbro pořadu Nikdo není dokonalý za tipy, že veřejné domy slouží kultuře či bezdomovcům, a zlato novoročnímu Esu, kam Leoš Mareš s Lucií Bílou vnesli nejuvolněnější náladu i snad první vtip hodný přežití jepičí noci. Tak tady je. Heslo Greenpeace: Zabij bobra, zachráníš strom.
