Je to zvláštní historie. Festival spisovatelů několik let lákal Cunninghama tak úpěnlivě do Prahy, až nakonec přislíbil účast letos v červnu. Měl přijet, na poslední chvíli však odřekl. Ale slib, že to stihne do konce roku, zřejmě dodrží – dnes by už měl být v Česku.
Pražské večery
Cunningham se tehdy omluvil pro vážnou nemoc svého otce, kvůli níž nemohl opustit Spojené státy. „Kdybych měl na výběr, přijel bych,“ napsal prezidentovi festivalu Michaelu Marchovi, a nabídl mu dokonce finanční vyrovnání.
K ničemu podobnému však nemuselo dojít, letenka platila do konce roku. Cunningham se v Praze zdrží necelých pět dní, do úterního poledne.
Za tu dobu stihne několik veřejných akcí, z nichž první bude sobotní autogramiáda ve 12 hodin v knihkupectví Big Ben v Malé Štupartské, kde bude podepisovat všechny své dosud vydané knihy – české překlady i anglické originály.
O několik hodin později se představí v Městské knihovně na večeru tlumočeném do češtiny, který bude moderovat herec Petr Vacek a prezident Festivalu spisovatelů Michael March.
Autor by zde měl předčítat ze svého dosud nepublikovaného textu, pravděpodobně románu, může to však být i připravovaný scénář. V pondělí Cunninghama čeká ještě jedno autorské čtení v prostorách malostranského American Center.
Tiše zoufalé životy
„Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život – navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím – propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni... víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější.
Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především víc než cokoliv jiného doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc,“ píše Cunningham v závěru svého nejslavnějšího románu Hodiny, za nějž byl roku 1999 odměněn Pulitzerovou cenou.
Dílo se dočkalo i stejnojmenné filmové adaptace oceněné Oscarem, v níž se blýskly hollywoodské herečky Nicole Kidmanová a Meryl Streepová.
Námětem jsou hodiny, které v různých dobách a na různých místech uplývají třem výsostným hrdinkám – moderní ženě konce 20. století Clarisse, hospodyňce Lauře žijící zdánlivě šťastný poválečný „americký sen“, a konečně slavné spisovatelce Virginii Woolfové, jež se na britském venkově pokouší psát své zásadní dílo.
Jejich osudy spojuje jediná kniha – Woolfové Paní Dallowayová – a také zvláštní citlivost, s níž čelí každodennosti. Nechtějí být pouze ženami v domácnosti, a snad o to silněji touží – amerikanistka Hana Ulmanová jejich životy v doslovu ke knize nazvala „tiše zoufalými“.
Ostatně slavná úvodní scéna, kdy Clarissa kupuje květiny pro večírek svého umírajícího přítele, bude mít své vizuální ztvárnění i na pódiu Městské knihovny s koši plnými květin. A dojde i na jednu výraznou ženu, píseň tam zapěje Ester Kočičková.
Poetický i strhující
Hodiny jsou čtvrtým Cunninghamovým románem, jemuž předcházel nepříliš úspěšný debut Zlaté státy, k němuž se dnes moc nehlásí, ale také povedená kronika z života Ameriky a ohijských kluků Jonathana a Bobbyho Domov na konci světa.
Vyšla i v českém překladu, stejně jako poslední Cunninghamův román Vzorové dny, který je poctou poezii Walta Whitmana.
První, co čtenáře v Cunninghamových románech zasáhne, je styl – umí setrvat u prchajících okamžiků, citů a nálad, stejně jako razantně pohánět příběh.
|
Ulmanová si mimo to cení schopnosti vyzdvihnout okrajová témata do popředí, ať už je to homosexuální láska nebo osud modernistické autorky. Tak, aby zasáhla ženy i muže, Američany i Evropany.
