Dnešek je pro britského zpěváka Robbieho Williamse a jeho fanoušky velkým dnem. Album Rudebox, na které příznivci jedné z největších hvězd současného popu čekají už několik měsíců, se konečně objeví v prodejnách.
Deska obsahující šestnáct nových skladeb, má být navíc převratem v kariéře dvaatřicetiletého zpěváka, jenž začínal jako člen chlapecké skupiny Take That a za svou sólovou kariéru od roku 1995 prodal po celém světě více než padesát milionů alb.
„Cesta, kterou jsem se ubíral, je u konce, už nemohu nadále pracovat stejně jako dřív. Tohle album mi otevřelo tisíce nových dveří, tahle deska je poprvé skutečně moje. Dřív jsem se chtěl hlavně zalíbit Bohu, světu a médiím, tentokrát jsem však hudbu dělal jen a jen pro sebe,“ svěřil se jeden z nejúspěšnějších zpěváků současnosti německému magazínu Der Spiegel.
V rozhovoru Williams také přiznává svůj boj s vžitou představou, že je pouhou loutkou, která tančí a zpívá, jak jeho chytřejší a nadanější spolupracovníci pískají. A také strach z negativní kritiky, která ho prý psychicky ničí natolik, že díky ní nesnáší své starší skladby, utápí se v depresích, a už dlouho jej prý neuklidňuje ani komerční úspěch. Právě proto se prý tenhle proslulý showman rozhodl svůj přístup k muzice změnit.
Tkaničky u bot si dokážu zavázat sám!
Pravda je, že jeho poslední album z loňského roku „Intensive Care“ si u novinářů nevysloužilo mnoho kladných reakcí. Dokonce i fanoušci zpěvákovi vyčítali, že výsledkem jeho nové spolupráce se Stephenem Duffym jsou průměrné skladby, které se v žádném případě nemohou vyrovnat hitům, jež vznikaly za letité spolupráce s Robbieho dřívějším dvorním skladatelem Guyem Chambersem, autorem jeho největších hitů jako Angels či Feel.
„Spousta lidí si myslela, že odchod Guye Chamberse z mého týmu bude znamenat definitivní konec mojí kariéry. Album Intensive Care dokázalo, že to není pravda. Teď doufám, že díky Rudeboxu konečně získám respekt i od lidí, kteří si o mně stále myslí, že si sám nedokážu zavázat ani tkaničky u bot,“ přiznává Williams vysoká očekávání, která do devátého alba vkládá.
Jaký tedy Rudebox je? Vydavatelská firma EMI jej popisuje jako sebevědomé elektronické album, inspirované hip hopem, soulem, funkem, indie scénou, acid housem, elektrohousem 80. let a klasickým popem, a tvrdí, že po osmi předchozích albech Rudebox konečně představuje osobitý zvuk „pana Roberta Petera Williamse“. Ve výčtu zpěvákových spolupracovníků se na albu objevují jména jako Pet Shop Boys, William Orbit, Soul Mekanik, ikona diska a housu Joey Negro nebo legendární DJ a producent Mark Ronson.
Návrat do 80. a 90. let
Sám zpěvák popisuje zvuk celého Rudeboxu poněkud básnicky jako „druh muzikantského putování“. Kromě původních skladeb, na nichž se Robbie výrazně autorsky podílí, obsahuje album i pár coververzí jeho oblíbených skladeb - Bongo Bong and Je Ne T’aime Plus od Manu Chaa, We’re The Pet Shop Boys od My Robot Friend’s, Kiss Me od Stephena Duffyho či Louise od Human League.
Speciální lahůdkou je spolupráce se skupinou Pet Shop Boys, s níž vtipně nazpíval zmiňovanou píseň We’re The Pet Shop Boys, kterou Neil Tennant a Chris Lowe sami už jednou před lety předělali. Legendy elektropopu Robbie přizval i k písni s názvem She’s Madonna, kterou všichni tři zúčastnění muzikanti vzdávají hold první dámě popu.
Podle jejího vzoru se ostatně Williams svou novou deskou muzikantsky vrací - zatímco Madonna ovšem sáhla na svém posledním albu k letům sedmdesátým, její mladší mužský protějšek se ohlíží do let 80. a 90. Podle nich dokonce pojmenoval na Rudeboxu dvě skladby.
Píseň The 80’s je jakýmsi vyprávěním o jeho teenagerovských časech. „Tehdy se utvářela moje identita, objevil jsem v sobě lásku k popu a obdivoval všechno, co zavánělo elektronikou. Na tohle určující období navazuje celé album.“
Druhá ze skladeb, nazvaná prozaicky The 90’s, je zase ohlédnutím za dobou, kdy působil v chlapecké skupině Take That. Tu v roce 1995 jako první opustil a odnesl si s sebou závislost na alkoholu a drogách. „Pořád v sobě nosím smutek, jenž pochází z té doby. Nejsem nesmiřitelný, ale někteří kolegové mi tehdy právě nepomáhali, abych je měl rád. Byly časy, kdy jsem myslel jen na Take That, cítil se jako prašivý pes, chtěl vrátit čas a udělat všechno jinak. To už jsem překonal. Možná za to může změna psychiatra, možná je to i tím, že o tom píši melancholické písně.“
Jestli jeho terapie hudbou zabere i u fanoušků, se uvidí nyní. Britští novináři, kteří Rudebox dostali k posouzení před oficiálním vydáním, však potvrzují, že Robbie skutečně získal originální jiskru, vtip a nadhled.
