Trochu chraptí, živě gestikuluje, urovnává si šátek na hlavě, vypadá o několik let mladší, ale mluví jako kniha. Většinu svých znalostí získala četbou novin, časopisů a sledováním televize. Říká, že měla spoustu času věnovat se sama sobě, takže má na všechno dospělý názor.
Rodina a dětství
Natascha se narodila Brigittě Sirnyové a Ludwigu Kochovi 17. února 1988. Rodina obývala byt v obecním činžáku ve vídeňské čtvrti Donaustadt na severu hlavního města, kde bydlí vesměs chudší vrstvy. Otec a matka se záhy rozvedli a jejich vztahy byly napjaté.
Natascha však trávila čas s oběma rodiči, a když dnes vzpomíná na dětství, hovoří o "zdravém zázemí" a "láskyplné rodině". Má dvě dospělé sestry.
Zlá znamení
Krátce po svých desátých narozeninách odjela Natascha s otcem na několik dní do Maďarska, kde žili jeho známí. Zpátky se vrátili v neděli 1. března 1998. Jak se Natascha svěřila v úterním rozhovoru pro Kronen Zeitung, přijeli z výletu pozdě a otec se setkání s Brigittou Sirnyovou vyhnul, takže matka vyčinila dceři.
Brigitta prý řekla doslova: "Bůh ví, co se ti mohlo stát. Někdo tě mohl chňapnout." Když v pondělí kolem sedmé ráno odcházela Natascha do školy, vzpomněla si na matčinu zásadu, že lidé by se nikdy neměli rozcházet ve zlém, protože se třeba vidí naposledy.
"Pomyslela jsem si, že se mi dosud nikdy nic nestalo, takže se natruc neusmířím," řekla Natascha tento týden pro televizi ORF.
Únos a údajný komplic
V 7 hodin 20 minut spatřila dvanáctiletá školačka, jak nějaký muž strká jakési děvče v modrých šatičkách do mikrobusu značky Mercedes, zatímco druhý muž sedí za volantem. Okamžitě vyrozuměla policii, která vyhlásila pátrání. Její popis automobilu se po osmi letech ukázal jako správný.
Policie verzi o dvou únoscích popírá, protože odporuje dosavadnímu vyšetřování. "Neví se to ještě určitě, ale podle mého názoru tam žádný komplic nebyl," říká k tomu dnes Natascha, která si vybavuje pouze Wolfganga Priklopila za volantem dodávky.
Život ve sklepě
První chvíle ve sklepení, které bylo ve skutečnosti montážní jámou pod garáží, byly hrozivé. Vládla tam tma. Jediný zvuk vydával ventilátor. Jeho bzučení společně s omezeným prostorem v unesené dívce vyvolávalo klaustrofobické pocity. Tloukla do zdí lahvemi od minerálky nebo jen pěstmi.
Pozorovala svůj dech, jak stoupá ke stropu. Počítala šrouby na víku ventilátoru. "Zpočátku jsem měla jen tužky ze školního penálu. A plyšové medvídky. Nůžky a podobné věci mi odmítal dát. Ani skleničku. Asi měl strach, že si něco udělám," řekla pro Kronen Zeitung.
Z temné místnosti o rozměrech 2,8 krát 1,8 krát 2,4 metru se nehnula dalších šest měsíců.
Policie zvoní u Priklopila
Natascha o tom nemá tušení, ale venku zatím probíhá jedna z nejrozsáhlejších pátracích operací v dějinách Rakouska. Na základě výpovědi svědků policie zkontrolovala více než tisíc majitelů bílých dodávek.
V dubnu roku 1998 zvoní policista také u Priklopilů. Únosce mu tvrdí, že dodávku používá k vyvážení odpadu po stavebních pracích, což policista shledává hodnověrným a dále jeho tvrzení neprověřuje.
Soužití s únoscem
Po půl roce smí dívka poprvé opustit sklepení a umýt se v koupelně. Od té doby vstává s Priklopilem časně ráno (světla v cele se automaticky zapnou v sedm hodin), posnídají spolu, učí se a vykonávají domácí práce.
Únosce jí řekl, že rodiče s ním odmítli vyjednávat o výkupném. Natascha mu nevěří. Tvrdil jí také, že "spí na granátech" a dům je obložený výbušninami. Smí si číst noviny, knihy a koukat na televizi.
"Měla jsem na výběr - buď zůstat sama, nebo být v jeho společnosti. Ani jedna alternativa nebyla příliš lákavá," řekla v rozhovoru pro týdeník News. Během zajetí se dozvěděla, že při pátrání po ní policie nasadila bagry. Byla z toho zoufalá. "Měla jsem pocit, že mne jako živou už odepsali."
Zdraví a nemoci
Od deseti let až do své dospělosti neviděla Natascha lékaře. Podle svých slov často trpěla hlady. Běžné nemoci musela vyležet. Potom přišly potíže s krevním oběhem.
"Bušení srdce, rychlý pulz, poruchy rytmu. Najednou se srdce zastavilo a potom zase rozeběhlo," popsala to v týdeníku News. "Dostala jsem závrať, všechno se přede mnou ztrácelo. Zřejmě to souviselo s nedostatkem potravy."
Srdeční problémy zároveň ohrožují jakýkoli plán na útěk. "Jednou jsem se již rozeběhla k zahradním vrátkům. Bylo to jako s lidmi, kteří mají otevřené dveře, ale nemohou jimi projít. Zatočila se mi hlava, náhle jsem neviděla před sebe a vracela jsem se tak nenápadně, jak to jen šlo, zpátky do domu. Aby si ničeho nevšiml," řekla pro Kronen Zeitung.
Nevolnost ji přepadá také po prvním setkání s lidmi. "Stojím před nimi, uvnitř plná paniky, sevřená a s pořádným tlukotem srdce a zjevnými poruchami krevního oběhu. Ani jsem se nemohla pohnout."
Útěk
Ve středu 23. srpna okolo poledne si Natascha Kampuschová, která zrovna luxovala Priklopilovo BMW 850i zaparkované na zahradě, pomyslela: teď, nebo nikdy. Nic ji nebolelo, měla dobrou náladu, cítila se silná a srdce tlouklo pravidelně.
Zatímco únosce poodešel, aby mohl nerušeně telefonovat, přeskočila ve zběsilém úprku několik živých plotů. V kuchyni jednoho zahradního domku spatřila jistou ženu a přerývavě jí sdělila, že musí ihned volat policii, protože jim jde oběma o život.
"Nerozumím vám," opakovala žena dokola. "Nerozumím vám, nerozumím ničemu." Odmítla Nataschu vpustit dovnitř. Ta se ve strachu, že ji Priklopil pronásleduje, běžela schovat do křoví. Žena se zhrozila, že jí Natascha pošlape trávník.
Nakonec se obě nějak dorozumí a po nekonečných dvanácti minutách přijede policejní auto. Dvěma policistům jméno Kampuschová nic neříká, ptají se jí dokola na adresu a bydliště. Nakonec odjíždějí na okrsek.
Rozloučení s Priklopilem
O tom, že únosce Priklopil ještě týž den skočil pod vlak, se Natascha dozvěděla od vyšetřovatelů. Bylo jí líto, že se zabil. Prý ho připravovala na to, že může jednoho dne utéct.
Přesvědčovala jej, že i ve vězení se dá žít, že ho po dvaceti letech pustí na svobodu.
Tehdy neměla ani tušení, že podle rakouských zákonů hrozilo Priklopilovi maximálně deset let.
Včera se v jednom krematoriu na jižním předměstí Vídně konal pohřeb muže, který ji osm a půl roku držel na dně garáže. Přišla k jeho rakvi a strávila u ní několik minut.
Dala Priklopilovi poslední sbohem.
