Na koncert se tento osminásobný držitel Grammy vrací do hlavního města po deseti letech.
"V neděli bude předprodej v Ticketpro ukončen až v odpoledních hodinách a dále bude možné vstupenky sehnat ještě od 18 hodin přímo v Kongresovém centru," slibují pořadatelé.
Ve službách jazzu
Muzikant a skladatel Wayne Shorter hrál se spoustou velikánů, ale nejvíc vzpomíná na Milese Davise: "Byl to můj největší životní zlom. Davis změnil můj pohled na hudbu a svět. Lidé jsou tvůrčími bytostmi mnohem víc, než si dokážou připustit. Vymlouvají se, že tohle nebo tamto nezvládnou, protože to nestihli už v mládí. Nesmysl. To jsem pochopil právě v kapele Milese Davise. Skupina, se kterou pracuji teď, je pokračováním povznášejícího pocitu, který jsem získal díky Davisovi," říká hudebník.
S Milesem Davisem Shorter vystupoval do roku 1970.
"Poté jsme se každý věnovali vlastním projektům a už nikdy spolu nehráli. Ale mluvili jsme spolu, než Davis zemřel. Měl nápad, jak by bylo skvělé, kdybychom se ještě s Herbiem Hancockem, Tonnym Williamsem a Ronem Carterem, kompletní sestavou z 60. let, sešli a zkusili, co by z našeho muzikantského setkání vzešlo. Bohužel k tomu nikdy nedošlo," dodává posmutněle vitální jedenasedmdesátiletý muzikant.
Často je připomínána svěžest, s jakou se pouští do stále nových projektů. "Já nechci odejít s lítostí, že jsem neudělal něco, co jsem mohl. Neodejdu, dokud budu mít pocit, že ve mně zůstává nějaký potenciál. Lituju lidí, kteří si to neuvědomili a zůstali pasivní. Proto nemám rád slova jako nemůžu, nedokážu," míní Shorter.
V 70. letech slavila úspěchy skupina Weather Report. Zde se Shorter setkal s vídeňským rodákem Joem Zawinulem a Čechem Miroslavem Vitoušem, který po studiu na pražské konzervatoři rozvíjel svůj talent za oceánem.
S několika přestávkami Weather Report působili do roku 1985, kdy je Shorter definitivně opustil. Nadále však vydával sólová alba a v druhé polovině 80. let navíc intenzivně koncertoval s kytarovým mágem Carlosem Santanou na jeho světovém turné.
Nebát se riskovat
Počátkem 90. let se Shorter načas odmlčel. Na scénu se vrátil až s projektem kapely, která vzdala hold tehdy zesnulému Milesi Davisovi.
Po albu High Life s klávesistkou Rachel Z. ještě před koncem století hostoval na desce Herbieho Hancocka Gershwin’s World. A společně s tímto kontroverzním jazzmanem vstoupil do nového tisíciletí na jeho desce Future 2 Future.
V posledních letech zaujal Shorter živým albem, na které zařadil to nejlepší z evropského turné v roce 2001, a studiovou novinkou Alegría z roku 2003.
"Už máme připravené úplně nové studiové album, které vyjde v květnu. V Praze proto budeme hrát i nové skladby. Nemáme všechno nacvičené. Vlastně nevíme, co přesně během koncertu zazní. Velmi záleží na dané situaci. Materiálu z nového alba se však budeme určitě věnovat," slibuje Shorter, který neuznává v hudbě žádné hranice.
Ostatně v sedmadevadesátém roce posluchače překvapil, když jeho sopránsaxofon zazněl v jedné skladbě na albu Bridges To Babylon od skupiny Rolling Stones.
"Keith Richards napsal písničku. Když ji hrál ve studiu, snad nejméně ze všech zněla jako od Rolling Stones. Tak jsem řekl fajn, v téhle věci si zahraju. Nedělám rozdíly mezi styly," říká Shorter, který vyhledává autory ochotné vstoupit do neznáma.
"Oceňuji snahu riskovat. Hrát například rock’n’roll přece není skutečná odvaha. Dnes se obecně v hudbě vydělává hodně peněz, všichni je chtějí získat co nejrychleji. Na hudbě to však potom poznáte. Nemá duši."
Největším problémem současné muziky jsou podle Shortera dinosauři. "Velké gramofirmy, které tohle způsobily a jež se přežily. Cesta vpřed je jediná: nebát se. Nikdy nemějte strach z neznáma, vydejte se třeba až do temnot. Jděte proti očekávané cestě produkování hitů. To, co potěší v jeden moment publikum, je pomíjivé. Bavte se dobrodružstvím, vydejte se neznámými cestami," doporučuje Shorter.
