Výbušné byly nejen písně Jamese Browna, který se narodil 3. května 1933 v Maconu ve státě Georgia.
Jeho život je horká jízda mezi průšvihy, drogami, 96 hity v první stovce americké hitparády a nepředstavitelně tvrdou prací.
Po dobu deseti let dokázal každé dva nebo tři měsíce vydat jeden singl a koncertovat. "Můj otec neznal nic jiného než práci. Já jsem stejný," řekl Brown deníku The Guardian.
Je pyšný na to, že v jeho krvi se potkávají neklidné geny afrických a trochu prý také indiánských předků.
Chtěl být hráčem basketbalu, ale nakonec ho přitáhla extatická magie zpěvu a hudby. Koncem čtyřicátých let byl obviněn z ozbrojeného vloupání, ale na přímluvu zpěváka Bobbyho Byrda se dostal "ven" na podmínku, aby mohl účinkovat v jeho gospelové skupině.
Koncem osmdesátých let šel Brown sedět natvrdo. Když jej manželka obvinila z násilí, série překotných událostí vyvrcholila automobilovou honičkou mezi zpěvákem a policií. Dopadený Brown dostal šest let, z toho dva roky strávil za mřížemi. Během té doby také přednášel mladistvým o škodlivosti drog.
Na druhou stranu sám dokázal tlumit násilí. Když byl v roce 1968 zavražděn černošský vůdce Martin Luther King, nepokoje zasáhly třicet amerických měst. James Brown, idol populární hudby, vyzýval v televizi spoluobčany, aby se nepřidávali k pouličním bouřím.
A také zareagoval sebevědomou písní Say It Loud - I'm Black And I'm Proud (Řekni to nahlas - Jsem černý a jsem na to hrdý), vydanou na singlu. Pro spoustu lidí se stal symbolem odstrkovaného člověka, jemuž se splnil americký sen.
I když James Brown neuznával revoluce, v hudbě při nich úspěšně asistoval. V šedesátých letech byl u toho, když z rytmů, výkřiků a emocí černošské hudby vyrůstal nový styl soul.
Na koncertním albu Showtime (1965) uvedl skladbu Out Of Sigh s tvrdou, rytmickou linkou baskytary a křičeným, přesně frázovaným zpěvem. Byla to předzvěst funku, jemuž Brown pomáhal na svět na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Melodie, vypjatý zpěv i dechová sekce, vše se u funkujícího Browna řadilo pod diktát rytmu. Slova, prýštící jakoby samovolně z nitra, se točila hlavně kolem černé hrdosti a sexu.
Kromě toho zpěvák "vařil" stylové směsi s příchutí blues nebo latinskoamerické muziky. V sedmdesátých letech jej zatlačilo do pozadí módní disko, ale Brown se vrátil do hitparád, když rappeři začali využívat jeho nahrávky jako rytmický podklad. Soulový či funkový dynamit, explodující v drážkách jeho desek, zůstává trvalou značkou Jamese Browna.
