Santana, původem Mexičan, přesídlil v roce 1961 s rodinou do Kalifornie a ocitl se tak ve správný čas na správném místě. Jeho hudební vývoj kulminoval před pětadvaceti lety ve Woodstocku, kde zazářil, a od té doby se počítá ke světoznámým umělcům.
Santana odjakživa mísil své latinskoamerické hudební kořeny se spoustou dalších vlivů a hrál world music dlouhá léta předtím, než tento termín vůbec spatřil světlo světa.
Mezi skutečné komerční superhvězdy paradoxně povýšil až svým 36. albem Supernatural (1999), které se může pochlubit devíti cenami Grammy a desetimilionovým prodejem.
Po pětatřiceti letech úspěšné kariéry se vám asi nestává často, že byste někam přijel hrát poprvé?
Máte pravdu, je to vzácná chvíle. Ovšem dá se to pochopit: za komunismu k tomu nebyly nejvhodnější podmínky.
Ale komunismus už nemáme celých patnáct let…
Nepovídejte! Ten čas ale letí… (smích)
Většina návštěvníků vašeho turné chce zřejmě slyšet především písničky z posledních dvou alb, která byla komerčně úspěšná. Jak tuto situaci řešíte?
Stavím se k té skutečnosti jako beran: neusnadním jim to a hezky představím průřez celou svou tvorbou, zvláště na místech jako u vás, kde jsem ještě nehrál. Pokud si někdo myslí, že jsem začal vydávat desky před pěti lety, tak ho z tohoto omylu rázně vyvedu.
Ve vašich nejznámějších písničkách z poslední doby často zpívají různí slavní lidé, které si na koncert samozřejmě nepřivezete. Jak publikum uspokojíte v tomto směru?
Samozřejmě se nabízí nejjednodušší způsob: že part daného umělce prostě někdo anonymní odzpívá, tak jak na desce leží a běží. Ale já nejjednodušší způsoby nemám rád, takže ty písničky zahrajeme úplně jinak. Nechte se překvapit.
Prý už pracujete na nové desce. Opět na ni chystáte osvědčené hostování kolegů-zpěváků? A zahrajete z ní něco na pražském koncertě?
Ani na jednu z těchto otázek nejsem bohužel schopen odpovědět. Písničky jsou rozpracované a kdo je nakonec bude interpretovat, je v této chvíli ve hvězdách, protože teď sice můžu mít nějakou představu, ale ta se může do konce turné stokrát změnit. Stejně tak nemohu říct, co budeme v Praze hrát. Rozhoduji se většinou až v předvečer koncertu, což si můžu dovolit, protože pokud jde o repertoár, mám z čeho vybírat.
Jste rád, že jste všechny ty ceny Grammy dostal až v pozdním stadiu své kariéry, nebo byste si tu slávu raději užil už před třicítkou?
Na tom vůbec nezáleží. Důležité není nejen to, kdy jsem je dostal, ale ani skutečnost, že jsem je vůbec dostal. Samozřejmě že každé ocenění je příjemné, ale proto muziku nedělám. Muzika je pro mě jako droga, která mě zbaví všech problémů a bolístek. Pomocí muziky si dokážu představit, že všechno násilí, zlost a strach najednou zmizí, představím si lepší svět, a to je nad všechna ocenění.
Prostřednictvím své webové stránky sponzorujete charitativní organizace. Jak to funguje?
Lidé nám posílají návrhy, my ty organizace prozkoumáváme a podle toho, co zjistíme, přidělujeme granty.
Zaměstnáváte kvůli tomu tým lidí?
Ano, myslím si, že taková investice má smysl. Můj názor je, že když má člověk víc peněz, než dokáže utratit, měl by pomoci těm, kterým se bez vlastní viny nedostává. Vím, zní to jako poučka z knížek, ale je to tak.
Angažujete se též v politice, vyzval jste například své příznivce, aby se zúčastnili amerických prezidentských voleb. Co vás k tomu vede?
Rozčiluje mě lidská pasivita. Ze všech stran neustále slýchám, jaký je Bush hrozný prezident. Co se na to dá říct? Zvolte si lepšího! Zajímejte se o ty kandidáty! Přemýšlejte o nich a zvolte toho, kdo prospěje Americe i vám osobně. Je to přece váš život!
Neberete si toho na sebe moc?
Jako že nesu na bedrech problémy všeho lidstva? Ale ne, jen mi není jedno, kde a jak žiju. Kdyby nás bylo víc, měli bychom se všichni lépe. A to je další poučka, že? (smích)
