Snímek, který měl o víkendu na pražském Febiofestu předpremiéru a do českých kin vstoupí 11. března, prý kdosi v Americe nazval "bastard movie". Těžko se totiž určuje jeho původ, neboť vznikl ze spolupráce pěti evropských zemí.
Fíla trvá na svém českém občanství, ačkoliv pracuje často v Německu, slovenský producent Rudolf Biermann zase jeho film dovedl do konce, když se zdálo, že se nikdy nedotočí.
"A když došlo na návrhy k oscarovým nominacím, Němci měli svůj hit Good bye, Lenin!, Češi své Želary, takže Krále zlodějů zachránilo Slovensko," vysvětluje režisér.
Film si Fíla vyvzdoroval
Příběh o dětech, které jsou prodány na Západ a donuceny ke dráze zločinců, si Fíla doslova vyvzdoroval. Točit začal v září 2000, v prosinci téhož roku skončil část natáčení v Berlíně, ale do Prahy za posledními chybějícími záběry se tehdy už nevrátil.
"Řekli mi, že najednou nejsou peníze. Rozběhla se nechutná bitva s pomocí právníků," říká Fíla na adresu německé producentky, "fondy totiž vykazovaly účetně jiné peníze než ty, které jsme skutečně dostali."
Udělal tedy sestřih natočeného materiálu s "černými dírami" a vysvětlivkami místo chybějících scén a vydal se do Cannes, do Ameriky, napsal stovky dopisů.
"Každý mi řekl, že by do toho šel, ale jednání vždycky ztroskotalo. Až Biermann to dokázal, takže poslední záběry jsem natočil v listopadu 2002." Celá historie Krále zlodějů je však ještě mnohem delší a důvod, proč se režisér tohoto filmu nechtěl vzdát za žádnou cenu, leží právě v úplných počátcích.
Tábory malých ztracenců
"V roce 1992 v Miláně jsem si všiml dětí, které pozorovaly turisty vybírající si peníze z bankomatu, pak je sledovaly a okradly. Viděl jsem to, šel jsem za nimi," líčí.
Pak potkal policistku, která mu ukázala tábory malých ztracenců, a dva sourozence, jimž se z podsvětí podařilo utéci, ale neměli se kam vrátit, poznal osobně.
"Otřáslo to mnou, pořád vidím jejich oči. Dvanáctiletou dívenku znásilnilo sedm mužů po sobě, její bratr byl málem zavražděn. Nedá se na to zapomenout - a hlavně kvůli nim jsem ten film musel dokončit," vypráví tvůrce.
Snímek je nadnárodní
Podle Fíly nerozhodovalo, v kterém jazyce či o které zemi bude snímek vyprávět. "Děti ulice jsou všude, jen jejich vlny se střídají. Nejprve přicházely z Bulharska a Rumunska, v Itálii jsem zažil příliv z Jugoslávie a Albánie, v Berlíně je teď spousta malých Asiatů, ale podobné děti potkávám i v Praze nebo v Plzni," tvrdí.
V celé Evropě také hledal dětské hrdiny svého příběhu, putující s cirkusem. Nakonec je Fílův spolupracovník objevil v ruské cirkusové škole. "Byly obdivuhodné," říká.
"Na rozdíl od dětí ze Západu, které jsou zhýčkanější, měly v sobě obrovskou odolnost. Pocházejí z velice skromných poměrů, byly proto za všechno vděčné a vydržely i situac e, kdy by se děti ze západní Evropy zhroutily."
Americké akademii se prý líbil
Nadnárodní Král zlodějů nyní hledá cestu do světa. "Nominace na Zlaté glóby jsme těsně propásli, ale už máme za sebou uzavřené promítání pro Americkou filmovou akademii," popisuje Fíla oscarový systém, kde zahraniční snímky rozdělené do tří skupin vidí vybrané skupiny akademiků.
Musí jich zhlédnout alespoň tři čtvrtiny, podepsat se při vstupu do sálu i při odchodu a hned po zhlédnutí filmu hlasují, aniž o něm znají podrobnosti. "Takže víme jen oklikou, jak někteří přátelům vyprávěli, že viděli jakýsi film soutěžící za Slovensko a byli nadšeni. Jenže to ještě nemusí nic znamenat," dodává režisér.
Je si vědom, že Král zlodějů by potřeboval zastání přímo v Americe, tedy tamního distributora. "V Miramaxu mi řekli, že v případě nominace na Zlatý glóbus by můj film vzali, jinak mi doporučili menšího distributora," plánuje autor snímku, nad nímž přezvala patronát Nadace Naše dítě.
 Fotografie z filmu Král zlodějů. |
 Fotografie z filmu Král zlodějů. |
 Fotografie z filmu Král zlodějů. |
 Fotografie z filmu Král zlodějů. |
