Krajčo: Do věcí má člověk chodit střemhlav

Jako jedna z mála nových skupin prorazila kapela Kryštof na výsluní české pop music. Možná si udrží pozici novým albem V siločarách, které vyšlo tento týden. Zároveň si zpěvák Richard Krajčo ujasňuje, jestli bude stíhat vystupování s kapelou a hraní v divadle. „Nechal jsem si malý byt v Ostravě, jeden podobný mám nyní v Praze. Budu se pohybovat mezi oběma městy. Je to ideální spojení toho, co mám rád a toho, co musím dělat,“ říká Krajčo.

Co máte rád?
Ostravu, samozřejmě.

Co musíte dělat?
Musím nebo chci si vyzkoušet jiné divadlo, proto jsem v Praze. Dva, tři roky jsem hrál se stejnými lidmi v malém ostravském divadle. Stálé angažmá nešlo kombinovat s kapelou, a tak jsem šel na volnou nohu. Budu hostovat v jedné inscenaci Národního divadla a ve Švandově divadle. Bude zajímavé stoupnout si na jedno jeviště s lidmi jako jsou Rössnerové, Donutilové, Postránečtí, a zároveň hrát s mladými kolegy jako je Kateřina Winterová. Jsem zvědav, jestli si zlomím vaz s velikány, anebo jestli projdu aspoň s odřenýma ušima. Četl jsem, že někteří lidé nemají rádi, když v Národním divadle účinkuje kde kdo. Teď prý v Národním hraje každý floutek. No, jeden takový jim tam asi na chvíli přibude.

Je možné být hercem a zároveň zpěvákem vytížené kapely?
Pro tento rok jsem si vybral dvě inscenace. Další roli pro příští rok začnu zkoušet v červnu v Ostravě. Bude to představení Traisnpotting. Vybíral jsem si tak, aby to šlo skloubit. Zvláště když kapela, hlavně rytmika a dechy, může občas zkoušet i beze mě.

Od druhého alba se čeká, že naváže na předchozí Magnetické pole a na hity Lolita nebo Ženy. Cítili jste takovou odpovědnost?
Když jsme nahrávali debut, uvažovali jsme svobodně a pracovalo se nám dobře. Kdybychom se podvolovali, mohli bychom být z výsledku spíše zklamaní. I nyní jsme se vykašlali na to, jestli od nás někdo něco čeká nebo nečeká. Především my musíme být s deskou spokojení. Když si lidi najdou hity, podobně, jako je objevili na Magnetickém poli, bude to v pořádku.

Možná je to problém českého popu. Některé kapely by ho chtěly hrát, ale bojí se, že se jim budou kamarádi smát. Dostali jste se do podobné situace?
My přesně nevíme, co komerce je nebo není, kde začíná či končí. Jak máte udělat písničku, aby byla ještě undergroundová a zároveň přijatelná pro některá rádia? Když na to člověk začne myslet, nikdy neudělá muziku dobře. My jsme měli normální život. Chodili jsme pařit do klubů spolu s ostatními kamarády a kromě toho jsme ve středu, čtvrtek a v neděli zkoušeli. To bylo jediné, čím jsme se vymezovali. Kamarádům se naše muzika líbila. Ale ve chvíli, kdy Kryštof vystřelil nahoru, jsme byli pro některé z nich komerčáci. Jedna fanynka nás dokonce odepsala, protože budeme mít vlastní trička. To byl moment, kterým jsme podle ní vstoupili do komerce. Napsala, že nás přestane poslouchat. Je to zvláštní. Každý vidí hranici té zlé komerce jinde. Dobrá, jsme tedy komerční. Budeme mít trička a už tomu neunikneme.

Vaše desky se vyžívají ve fyzikálních názvech. Proč na Magnetické pole navazuje album V siločárách?
Fyzikálně to nesouvisí. V poslední době jsme byli pod velkým tlakem a na mě toho bylo trochu moc. A tak jsem si vysnil svět, do kterého bych chtěl občas utéct. Ten prostor by mohl být někde v magnetických polích, v jakýchsi siločárách. Představuji si, že bych si tam občas odskočil. A život kolem ať běží dál.

Když zpíváte „v meziprostorách chci žít“, jste tam?
Ano. Je to vlastně paralelní svět, který se objevuje i v písni Obchodník s deštěm. Podobných spojitostí je ve skladbách víc. Jestli jsem chtěl, aby Magnetické pole lidi přitáhlo a nepustilo, pak na této desce jsem si přál, aby to byl únik z reality.

Proč zrovna únik z reality?
Doba je uspěchaná, nezastavená, upocená, bezpocitová. Člověk si potřebuje najít místo, kde se může zastavit, pobrečet si nebo se zasmát. Někdo si zajde do divadla, zahraje si playstation nebo přečte knížku, protože jen tyhle věci to dokážou. I muzika může být jeden z úniků.

Jaký tlak na vás působil, že hledáte únik v meziprostorách?
Například bulvár o mně píše vymyšlené hlouposti. Lidé většinou věří informacím, které k nim přicházejí, ať už jsou pravdivé nebo ne. Před tímto tlakem je těžké utíkat a najít si nějaký úkryt.

Umělec by člověka neměl odvádět od reality. Tu má přece rozkrývat, anebo ne?Realita je rozkrytá ve verších. Jsem typ textaře, který to neřekne natvrdo, ale v obrazech, rýmech. Písničky jsou malá divadelní dramata. Člověk si v nich může najít svůj způsob bolesti nebo radosti, nabízejí široké rozpětí výkladů. Myslím, že takhle to může fungovat. Mohl bych klidně říct, že doba nestojí za nic, ale nevím, jestli bych to tak chtěl.

Jste rádi, pokud muzika polarizuje názory, když člověka přinutí k jednoznačnému přijetí nebo odmítnutí?
My k tomu míříme. Přál bych si, aby si náš fanoušek udělal názor. Aby lidi, kteří nás mají rádi, jednali jako my. Má se žít intezívně, chodit do věcí střemhlav, jednat podle srdce. Potom je život pestřejší. Člověk by měl jít za sny, za svým osobním příběhem. Myslím, že se to často potlačuje. Chtěl bych, aby muzika byla prostředek, který tu cestu otevře, jako mi ji kdysi otevřeli The Cure, U2 nebo Depeche Mode. Hudba mi pomohla ve správném rozhodnutí. Víte, já bych si přál, aby nás poslouchali lidi, kteří třeba neposlouchají Leoše Mareše. Nechápu člověka, kterého oslovíme my i Mareš, dva tak naprosto odlišné světy.

Během voleb jste podpořili Petru Buzkovou. Jste ochotní dál se angažovat v politice?
Ne, teď už ne, i když nám volají všechny politické subjekty. Politika je asi trochu složitější, než jsem si myslel. Jsem samozřejmě rád, že jsme paní Buzkové pomohli, pokud jsme jí pomohli. Ona má v politice své místo. Sledujeme její kroky a víme, že má těžký obor. Školství nebo zdravotnictví je podle mě absolutní psycho. Ale naši politickou kariéru bych už uzavřel. Rád bych samozřejmě nadále otevřeně říkal své názory, nechci být ušlápnutý prďola.

Jste s Petrou Buzkovou v kontaktu?
Paní Buzkové se líbí naše muzika. Občas se přijde podívat na koncert, když má volno. Tohle moc lidí z politiky nedělá.

Vy jste tuším tenkrát tvrdili, že chcete vyzvat mladé lidi, aby šli k volbám...
Vadí nám lhostejnost. Spousta lidí má kritický názor a kecá po hospodách. Ale aby zvedli zadek a šli cokoli udělat, to už nikoho nanapadne. Je to špatně a je to vidět i

Kryštof: V siločarách
1.	OnaNe
2.	Tramvaje
3.	Moře v hoře
4.	Obchodník s deštěm
5.	Hellou
6.	Střemhlav
7.	Skříň
8.	PoHádkách
9.	Prostorová
10.	Poletím
11.	Básníř

na senátních volbách. Je to vidět i ve Znojmě. Kdyby volili mladí a kdyby přišlo víc lidí, volby by dopadly jinak. Teď se politika bude zpětně odrážet na nás. Proto bychom měli ovlivňovat všechno, co se u nás děje. Není pravda, že by se na to měl člověk vykašlat, jak jsem slyšel od spousty kapel. Naopak. Je třeba říct: běžte volit, je jedno koho, ale běžte zvolit to, co požene stát dopředu. Je jedno, jestli to budou nezávislí, ODS, ČSSD, ale dostaňte do politiky lidi, kteří za vás budou bojovat. Pak se někteří diví, že jim úřady třeba zavírají kluby.

Muzikanti se asi nechtějí k ožehavým tématům vyslovit, přitom v posledních letech jim nikdo nebránil. Co si o tom myslíte?
Když to udělá americká kapela Rage Against The Machine, která vykřikne: Ať žije komunismus!, tak to naši rockeři v klubech uvítají. Řeknou: Tam na Západě, to jsou ale drsňáci. Ale kdybyste řekl něco podobného tady, tak vás ti samí drsňáci z klubu pošlou do háje. Vynadají vám za všechno, co uděláte, ať řeknete jakýkoli názor. V Česku se stále nehodí říkat své názory, stále se to někomu nelíbí, pořád je to pro všechny póza. Svobodný názor není možné prezentovat tak, aby byl respektovaný. Neustále vám někdo něco předhazuje, že to děláte proto, a proto, abyste z toho měl tohle a tohle. To mě překvapuje.

Váš vztah k TV Nova je známý. Kritizovali jste přenos Českého slavíka i výročních cen Anděl. Co říkáte na vítězství ředitele Novy Vladimíra Železného v senátních volbách?
Mě to šokuje. Jsem zvědavý, co Vladimír Železný udělá pro stát. Možná by měl pracovat v senátu šest let zadarmo. Pokud se potvrdí informace, že dluží České republice velkou částku za soudní spor. Snad by měl v senátu být, aby se mu to mohlo strhnout z platu. Jinak tomu nerozumím. Navíc Železný sliboval, že vyveze znojemské okurky, ze kterých udělá světový artikl. Když pojedu do ciziny, a neuvidím je tam, budu jeho volební program považovat za další lež.

Máte pocit, že spolu s vámi přichází nějaká nová generace kapel? 
Je to hodně dané i tím, že se vzpamatovala média. Lepší se to. Některá rádia se odvážila hrát jiné písně než od Ilony Csákové nebo Leony Machálkové. Najednou si řekli, pojďme do české hudby. Už asi neunesli tlak kýče. Slyšel jsem v některých rádiích Vypsanou Fixu, Support Lesbiens. Myslím, že je to na dobré cestě a firmy si začnou takové kapely hledat.

Ostravská kapela Kryštof, zcela vpravo zpěvák a autor písní Richard Krajčo.

Skupina Kryštof. Co jim zahrajeme? Radí se kluci před vystoupením.

Skupina Kryšfot. Na turné se skupina vydává ve staré obytné avii.

Horní řada zleva doprava: Evžen Hofmann - elektrická kytara, Nikos Petros Kuluris - saxofon, Nikolaj Atanasov Arichtev - baskytara, Nikos Grigoriadis - trubka, Evžen Kyjonka - pozoun. Dole: Richard Krajčo - kytara, zpěv, Jakub Dominik - bicí.

Skupina Kryštof.

Protest na Českém slavíkovi zvýšil Krajčovi popularitu. Nápad s páskou vymyslel známý producent a kytarista Jan Muchow.

Kapela Kryštof oslavuje v havířovském obýváku zisk ceny Anděl.

Kapela Kryštof oslavuje v havířovském obýváku zisk ceny Anděl v kategorii objev roku.

Richard Krajčo - zpěvák skupiny Kryštof.

Začátek. Festival Colours of Ostrava zahájil koncert skupiny Kryštof se zpěvákem Richardem Krajčem (na snímku), která je držitelkou výroční ceny populární hudby Anděl jako objev roku (12. - 13. července 2002).

Skupina Kryštof na festivalu Colours of Ostrava (12. - 13. července 2002).

Richard Krajčo ze skupiny Kryštof.

Richard Krajčo ze skupiny Kryštof.

Richard Krajčo ze skupiny Kryštof.

Richard Krajčo ze skupiny Kryštof.

Kryštof: V siločarách. Obal alba. (2002).