Mezi zaměstnanci divadla, kteří rozvěšovali kostýmy, pracovala i jeho ředitelka Daniela Šálková. Sundala gumové rukavice, našla baterku a šli jsme se podívat do útrob v podzemí umístěného divadla.
Po schodech do vody
„Ještě jsem to neviděl, pokud vím, zachránily se jen vlásenky a hudební nástroje. Člověk má pocit, že kolem přešla válka. Ale nemá cenu si zoufat, říkáme si, že jiní jsou na tom daleko hůř,“ sděluje po telefonu člen souboru, herec Miroslav Táborský.
„Ty jsme zachránili, už plavaly na hladině,“ říká ředitelka a ťuká rukou do blány jednoho z tympánů. Sestupujeme po mokrých schodech společně se statikem, který přišel na první obhlídku. Tma, vlhko, zápach, různě poházené věci. Černotou chodeb nás Šálková přivede na balkon. Pod námi se dá jen tušit přízemí. A tam, kde se rozkládalo jeviště, se ve sporém světle, které přichází bůhvíodkud, leskne vodní hladina.
Na první řadě balkonových sedadel leží gumový člun. „Díky němu jsme mohli sundat světla ze stropu, když se hladina blížila až úplně nahoru,“ vysvětluje šéfka divadla. Kde se voda zastavila, je vidět na stěnách balkonu, na provlhlých tapetách. Osaháváme polstrovaná sedadla, jsou vlhká, ale vypadají relativně zachována. „Podlahy a zábradlí ochozu se zdají taky v pořádku, asi to odnesla jen malba,“ říká statik.
Voda se do divadla začala divoce vlévat ve středu večer z protržené kanalizace v Haštalské ulici. Co udělala se základy domu a s přízemím scény, to se ukáže až později: „Ale jestli jsou dole zničena sedadla, bude to práce tak na rok,“ obává se ředitelka. „Jsou totiž nějak napevno připevněna k podlaze, nedají se odšroubovat. Vytrhat je, vyprojektovat nová a sehnat na ně peníze, to by bylo na hodně dlouhé lokte.“
Ostatní scény nabízejí pomoc
Přes to všechno Daniela Šálková věří, že do měsíce se soubor vzpamatuje a rozjede. Samozřejmě nebude vystupovat přímo v Dlouhé, tam se případně bude hrát jen představení Kabaret Vian - Cami, které bylo nastudováno pro kavárnu divadla, nebo se tato inscenace přesune do Divadla Na zábradlí, které už nabídlo pomoc.
Ozvaly se i další scény: jak pražské, které přišly s nabídkou sálů pro zkoušení i pro představení, tak mimopražské, jež by vyrobily dekorace - pokud se tedy potvrdí tušení, že výpravy ve skladu v přízemí vzaly zasvé.
„Potíž je v tom, že jsme docela velcí a málokam se vejdeme, ale to se poddá,“ uvažuje nad výhledem souboru šéfka. „Nejspíš obnovíme Nový epochální výlet pana Broučka do XV. století a Pratchettovy Soudné sestry. Budeme hostovat a hrát po zájezdech, podnikat šňůry, které jsme zatím moc nepotřebovali, protože jsme měli dobrou návštěvnost. Ale všechno si budeme upřesňovat v příštích dnech.“
Před týdnem, v pondělí, se přes zavodněné jižní Čechy Daniele Šálkové podařilo prodrat se do Prahy. V úterý začalo vynášení věcí do horních prostor divadla. Vypadalo to nadějně: voda ve Vltavě sice dramaticky stoupala, avšak do domu v Dlouhé ulici nedosáhla. Jenže ve středu přišel kanalizační úder. „Ve čtvrtek jsem na ulici chytila hasiče z Olomouce a prosila je: Jsme pod vodou, čerpejte, čerpejte! Čerpali, jenže voda v divadle dál stoupala,“ rekapituluje šéfka.
Na dveřích před divadelní kavárnou začíná bobtnat barva. Ohýbané dřevo na židlích se narovnalo. Vypadá to, jako by ty sesle bezmocně rozhodily rukama a svalily se naznak.
|
Veřejnou sbírku, která má usnadnit opravy vodou zničených divadelních scén a vrátit je divákům, vyhlásila ve spolupráci s Nadací Alfréda Radoka, Asociací profesionálních divadel ČR a Divadelním ústavem divadelní a literární agentura Aura-pont. |
 Divadlo v Dlouhé, Praha, 23. srpna 2002. |
 Divadlo v Dlouhé, Praha, 23. srpna 2002. |
 Divadlo v Dlouhé, Praha, 23. srpna 2002. |
 Divadlo v Dlouhé, Praha, 23. srpna 2002. |
 Divadlo v Dlouhé, Praha, 23. srpna 2002. |
