Paradoxně zrovna v Čarodějce byly mezititulky takřka zbytečné - i bez nich se dalo snadno vyčíst, že v jisté italské rodině chystají svatbu, že papež hodlá dát snoubencům požehnání a že Heidelberg právě slaví svátky slunovratu. Opačný extrém představují podobné nápovědy u telenovel - nezasvěcený z nich beztak získá jen zmateční dojem, že bez rozdílu titulu a epizody se ve všech řeší tytéž záhadné propletence. Totiž že José z lásky k Selmě zradil Rodriga, Asunta si stěžuje Hyacintě, proč jí Fernando nepíše, Pedro a Pablo zjistí, že jsou syny milionáře, kdežto Lucia chudá sirota, a o Marii se v domnění, že je to její dvojče Anna, poprali Rivaldo a Ronaldinho - ne, zpět, to jsou snad nějací fotbalisté...
Zato v tuzemském letním "opáčku", kde je divák odkázán jen na vlastní znavenou paměť, by se psané dovětky ohromně hodily. Nemuseli bychom tápat, co nám který pořad připomíná. Například pod estrádou by běžely titulky - Právě se píše rok 1997, máme krátce po takzvaném politickém Sarajevu a vesele si zpíváme v náladě let sedmdesátých Já chci žít nonstop.
Nebo s pamětnickou filmovou sérií o Fantomasovi by přišlo upozornění - Klid, přátelé, nezešíleli jsme, v oněch idylických dobách hluboko v minulém století se opravdu říkalo i nejodpornějšímu zlosynovi ohleduplně šelma a dáma v nesnázích svým hrubým únoscům zdvořile vykala - Pusťte mě, vy netvore! Leckdo by možná uvítal i dovětek, že Páni kluci ze stejnojmenné české komedie tenkrát ještě mobilní telefony neměli - to jen její autoři povolili v nové éře i do dětského, respektive rodinného filmu vkládat reklamy. Takže staromilecká slavná píseň Nestůj a pojď se nyní může svobodně prolínat třeba s moderní výzvou Go, milí hoši, jen go!
Vlastně proč tolik slov? Stačilo by vždy jen pár čísel: Vážení, tento pořad jste už viděli 7. 8. 1996, 12. 12. 1998 a 13. 1. 1999, dále ve střihových pásmech 5. 4. 2000 a 6. 7. 2001 a v pamětnickém cyklu o loňských Vánocích. Člověk by si s úlevou pořad odfajfkoval v diváckém deníčku - dávno splněno! - a šel by na kutě.
29. července 2002 11:03
