Festivalové soutěžní klání zatím nemá jednoznačné favority

Šantán a kabaret, pozlátko hvězdného prachu a pomíjivost symbolizovaná třeba balonky vybuchujícími pod jiskrami ohňostrojů - takový je styl letošního, sedmatřicátého filmového festivalu v Karlových Varech. Motivy Moulin Rouge po česku se tu proplétají hned od čtvrtečního zahájení, kdy tradiční jízdy kočárů s koňmi - k úlevě ochránců zvířat - poprvé vystřídaly kabriolety a kdy moderátor Marek Eben při úvodním večeru mezi kankánovými tanečnicemi zvolil hru na noblesního kabaretního baviče.

Primátora Zdeňka Roubínka přivítal jako „krále oplatek“ a ministra kultury Pavla Dostála coby „sociálního demokrata se srdcem pravičáka a muže, který vnesl do našeho světa šálu“.

I posmrtná pocta Vlastimilu Brodskému se vyhnula zbytečnému sentimentu. „Nechci, aby to vyznělo jako panychida,“ řekl prezident festivalu Jiří Bartoška, když cenu předával jeho dceři Tereze Brodské.

Vzápětí se festival dostal do běžných kolejí, což znamenalo nápor diváků u pokladen - za první tři dny tu vydali bezmála čtyřicet tisíc vstupenek - a také první oťukávání vkusu poroty, jíž předsedá francouzský herec a režisér Jean-Marc Barr. „Ve svých rolích jsem zažil režiséry-diktátory, já budu v čele poroty naopak co nejdemokratičtější, i když demokracie je divné slovo, však víte, jak dopadly některé volby,“ podotkl.

Vzápětí Barr porušil pravidlo, že porotci nesmějí mluvit o soutěžních filmech, a pochválil hned první z nich, tuzemský Rok ďábla. Ostatně jeho aktérům z kapely Čechom

Podívejte se do bohaté fotogalerie z festivalu.

or, jejíž víkendový koncert sledovaly za plotem i houfy lidí bez pozvánky, prý Barr gratuloval hned po skončení první projekce. Pro velký zájem museli pořadatelé přidat další promítání.

Ale těžko říci, bude-li to stačit na cenu. Proslýchá se, že porotce Roger Ebert, vlivný americký kritik a nositel Pulitzerovy ceny, prý Rokem ďábla nadšen nebyl. „Počítáme s cenou ekumenické poroty,“ žertoval režisér Petr Zelenka: „Ta ráda uslyší hned první větu našeho filmu - pití je hledání ráje.“

Na rozdíl od loňska, kdy od počátku zářila nakonec vítězná Amélie z Montmartru, nemá zatím letošní klání jednoznačné favority. Mexické Pohádky na dobrou noc, magický příběh muže hledajícího vlastní identitu v kořenech zločinu dávných předků, charakterizoval režisér Ignacio Ortíz Cruz jako věčnou snahu člověka vymýšlet si znovu celý svět včetně dějin. „Fakta jsou jen výchozí bod, národ žijící na hranici absurdity a totální reality si potřebuje vytvořit mýtus,“ řekl o dnešním Mexiku a přidal i vlastní, taktéž poněkud magický životopis: „První film jsem viděl ve čtrnácti, když ho reklamní auto s coca-colou promítalo na zeď kostela, pak jsem se toulal s kočovným kinem, nato vystudoval medicínu a založil rodinu, a obojí zase opustil, když jsem se rozhodl točit filmy. Rozhodně se od té doby víc bavím a mám menší deprese.“

Španělská Kuřárna měla téma obdobné: nadnárodní firma zavádí nová pravidla a

Přehled soutěžních filmů najdete ZDE.

místní si musí zvykat, že „šéf je prý černoch“ a že se v práci nesmí kouřit. Bojovat za kuřárnu se však bojí. „Ano, je to hodně divadelní a hodně upovídaný film,“ přiznal jeho režisér Roger Gual. „Spolehli jsme se hlavně na herce a zatrpklý humor. Samozřejmě že kouření je jen záminka k podobenství o ubohosti světa, kde chybí lidská solidarita a tolerance.“ Proti filmu prý ve Španělsku s výjimkou jednoho diváka neprotestoval nikdo - ani ministerstvo zdravotnictví. Na druhé straně však tabákový průmysl nenabídl tvůrcům dotace, vyprávěl s úsměvem režisér.

Lotyšský snímek Jen tak odejít, klasicky vyprávěný příběh o chlapci utíkajícím z neúplné rodiny, představil na komorním půdorysu lidských vztahů obraz současné tamní vesnice, kde se mísí nové se starým; pop-music, pěvecký sbor i bučení krav. „Točili jsme v osadě na východě, nejchudší a silně katolické oblasti země. Nicméně není to prostý záznam skutečnosti, nýbrž můj pohled a můj výklad tohoto kousku světa,“ prohlásil režisér Viesturs Kairišs.

V rakouském filmu Gebirtig, ozvláštněném vypravěčským komentářem, přesvědčuje dcera odbojáře týraného nacisty jednoho z těch, kdo přežili, aby vydal své svědectví proti válečnému zločinci. Režiséři Lukas Stepanik a Robert Schindel však tvrdí: „Gebirtig není věnován holocaustu či překonávání minulosti, nýbrž překonávání přítomnosti - cestě, jak se s minulostí vyrovnat.“

Na ohlášené festivalové hvězdy je zatím spolehnutí - nepřijede pouze herec a režisér Jeroen Krabbé, který musel do nemocnice s vysokými horečkami. Jeho film Objevení nebe tak dnes uvedou britští herci Stephen Fry a Greg Wise.

Kankánové tanečnice na slavnostním zahájení.