Stalo se, že nenápadný muž od filmu, vůbec ne slavný herec či režisér, nýbrž dejme tomu střihač, přijel na setkání někdejších spolužáků. Neměl sice jako oni fotografie vil a limuzín, přesto byl nejslavnější. „Ty máš Českého lva.“ Věděli to a oceňovali.
Historka, jakých v branži v různých obměnách koluje nespočet, nejvíc překvapuje samotné filmaře. Žijí totiž v profesním ghettu, a tedy v domnění, že Český lev, výroční filmová cena na způsob Oscarů, kterou před devíti lety založil producent Petr Vachler, je událostí pro pár zasvěcených. Večírek je pěkný, to ano, ale po něm přijde ranní kocovina. Koho zajímá křišťálová soška na skříni? Role nám nepřinese, tvrdí herci. Peníze nám nesežene, míní producenti. A lidem mimo profesi Český lev nic neříká...
Jenže to už neplatí. Nejen dávní spolužáci vědí o nositelích cen - slyší na ně investoři. A nemusí jít zrovna o herecké hvězdy. „Jen jsme řekli, že chystaný projekt bude stříhat Alois Fišárek, sponzor zareagoval - Ten má přece České lvy, že? To je záruka. A dal tři miliony,“ líčí producent Pavel Melounek.
Český lev je značkou kvality i pro diváky. „Přináší publicitu navíc. Existují filmy jako Lea, které poté, co získaly Lva, našly víc diváků než před tím. Jiné se mohutně vracejí do kin třeba po necelém roce,“ uvádí vedoucí pražského kina Lucerna Bedřich Němec. Letošnímu favoritovi, Svěrákově Tmavomodrému světu, distributor naplánoval silný návrat do kin předem. Síť multiplexů Ster Century hostí už podruhé přehlídku českých filmů spojenou s udílením Českých lvů - a při vší úctě k proklamacím o podpoře národní tvorby, sotva by to v éře Harryho Pottera a Pána prstenů dělaly, kdyby měly tratit.
Takže vše je zalito pospolitým vlasteneckým slunkem? Kdeže! Sošky Lvů se dnes v plném lesku rozdají, a zítra vypukne všední bratrovražedný boj. Maličká kinematografie se nedokáže rozumně domluvit. Takže se čtyři silné, možná nejsilnější premiéry roku 2002 - Rok ďábla, Andělská tvář, Výlet a Perníková věž - pobijí v jedné těsné kleci: všechny startují v březnu, vždy po týdnu. „To je sebevražda, ani ti, kdo mají české filmy rádi, nepůjdou do kina čtyřikrát za sebou,“ stýská si distributor Jan Jíra. Hodlá proto Výlet hrát jen v klasických kinech, mimo multiplexy. Není i tohle sebevražda? Vždyť multikina vládnou. Nemá prý na výběr.
Jak to vypadá uvnitř České filmové a televizní akademie, organizace, která České lvy udílí? Je dobře, že existuje - už proto, že volí i filmy vysílané do oscarových bojů, o nichž předtím rozhodovaly několikačlenné komise při ministerstvu kultury. Na druhé straně zrodila nudu: koho na podzim akademici navrhnou Američanům, ten jako by už měl na jaře Lva v kapse. Jen jedinkrát tenhle postup akademie porušila, když Knoflíkáře nechala vyhrát pouze na domácí půdě, ale za oceán poslala jiného kandidáta - Zapomenuté světlo. Knoflíkáři totiž měli premiéru až po uzávěrce oscarového výběru, a další rok už zase akademici dali přednost novějšímu filmu.
Nebo jiný problém: ani jednou v historii Lvů se nestalo, že by akademici oddělili cenu za režii od ceny za nejlepší film - a že to může být pořádný rozdíl! Leč u nás mechanicky „vítěz bere všechno“.
Papírově je členů akademie včetně zahraničních kolem sto třiceti, z těch dosažitelných jich hlasuje sedmdesát procent, letos se zavedlo i druhé kolo, v němž zhruba deset procent hlasů ještě přibylo. Vidí všichni všechny filmy? Těžko říci. Pořadatelé dodají kazety, konají zvláštní projekce, jenže na těch, pokud nejde o film zcela zásadní, se krčí třeba taky jen dva poctivci.
Debaty o vnitřní reformě akademie jsou staré jako akademie sama. Jedni tvrdí: Flinky vyházejme, ať zůstanou jen ti opravdu zodpovědní. Druzí oponují: Základnu je třeba rozšířit. Kdyby se z hlasování kvůli absolutní objektivitě vyloučili všichni členové akademie, kteří se na některém soutěžícím filmu podíleli, v tak nepatrné zemičce by nezbyl nikdo, kdo může nezaujatě hlasovat.
Zatím se tedy ctí mezinárodní pravidla. V druhém kole, kde se vybírá ze tří nominovaných, nesmí navržený režisér hlasovat v kategorii režie, herečka v kategorii hereček a podobně. Černého Petra - Plyšového lva za nejslabší film roku - předali akademici kritikům, nemusí si tedy sami špinit ruce a dělat mezi přáteli zlou krev. A animované filmy či dokumenty zatím přehlížejí.
A konečně je tu Český lev coby televizní pořad. Petr Vachler nejenže celou soutěž vymyslel a přinesl kolegům filmařům na stříbrném podnose; navíc věděl, že pro televizní přenos je důstojné předávání diplomů zabiják. Musí to být show. A pořádná! Ví proč: „Českého lva berou lidé u obrazovky často jako zábavný pořad, ač jde spíš o přenos kulturní události,“ říká Karel Zeman z výzkumného odboru České televize. „O nenaplněném očekávání publika stran zábavy svědčí podprůměrná spokojenost v letech 1998 a 1999; v roce 2000 byla spokojenost už průměrná a zatím nejvyšší známka spokojenosti patří přenosu v roce 2001,“ vyčetl z výsledků. Čili právě loňský, na zvyklosti ČT 1 drze netradiční večer, kde Jaroslav Dušek předstíral řetěz trapasů, se televizním divákům kupodivu líbil nejvíc. „Snad pro srovnání stačí zapruzenost udílení TýTý,“ komentuje Bedřich Němec z pražského kina Lucerna.
Velká lví show v malé české kleci, kde bez koruny ze státního rozpočtu vzniká tak patnáct skromných novinek ročně - má to vůbec smysl? Zdá se, že má. Český lev udělal pro popularitu domácího filmu víc než všechny konference dohromady. Učinil z něj zábavnou hru přístupnou masám.
Ostatně - čím jiným je Oscar?
2. března 2002
