Rebelové jako důkaz?
Za poslední čtyři roky se domácí trh s hudebními nosiči scvrkl takřka na polovinu. Velké gramofonové firmy propustily asi třetinu zaměstnanců a vydávají hlavně desky zavedených interpretů. Ti jsou nakonec rádi, když prodají deset nebo patnáct tisíc nosičů. Opravdu velké, stotisícové prodeje dosahují například Lucie, Těžkej Pokondr, Jaromír Nohavica nebo ještě nedávno František Nedvěd. K solidnímu umístění na české hitparádě stačí pár set prodaných kusů. Poslouchači stále častěji cédéčka kopírují na vypalovačkách; argumentují přestřelenými cenami originálních nosičů. Vydavatelé obvykle namítají, že levněji tituly nelze vyrobit, má-li trh normálně fungovat, a vyhlašují kampaně typu Kopírování zabíjí hudbu.
Letos však oponenti "drahých českých desek" dostali do rukou pádný argument: Rebely. Kolekci písní ze stejnojmenného filmu si dosud koupilo takřka devadesát tisíc lidí. Překvapeni byli i tvůrci a producenti filmu Filipa Renče Rebelové; cenu 199 Kč zvolili spíše jako stylový prvek. Rebelové se vracejí do šedesátých let, kdy mládež žila levně, pila kofolu a poslouchala desky ze Supraphonu, které většinou stály 44 Kčs. "Trh zažil šok. Jen od února do května si lidé koupili 28 000 alb Rebelů," říká Vladan Drvota z firmy Supraphon. "Ukázalo se, že je zde větší potenciál, než si myslí řada lidí z hudební branže."
Buďme na sebe čeští
Takřka souběžně se startem Rebelů se pustila do práce firma Česká hudba. Stanovila "českou cenu" 199 Kč. Koncem září vydala nové tituly skupiny Yo Yo Band či zpěvačky Moniky Absolonové, podepsala smlouvu s Václavem Neckářem a Leškem Semelkou, uvede na trh hudbu k muzikálu Starci na chmelu. "Jsme přesvědčeni, že cena 199 Kč podpoří českou hudbu a její fanoušky. A tím také chceme pomoci v boji proti nelegálnímu kopírování nosičů," tvrdí firma Česká hudba, která slibuje další podporu formou grantů. Avšak hvězdu, jež by dala jejímu snažení razanci, Česká hudba dosud nezískala. Zatím šíří výzvu "Buďme na sebe čeští", která má pobídnout konkurenci k zavedení přijatelnějších cen.
Levněji to vážně nejde!
"Je to všechno o penězích a počítání. Rebelové měli minimální náklady na propagaci. Nikdo nechce prodávat drahé tituly. Výroba desky, náklady na její propagaci a spousta dalších položek, to vše rozhoduje o cenách, zvláště když jde o začínající umělce. Ti nás stojí více, než když uvedeme na trh zahraniční zpěváky," říká Ivo Stáňa z firmy Sony Music/Bonton. Například videoklip Michaela Jacksona dostane ze své zahraniční firemní pobočky za padesát dolarů, zatímco do výroby tuzemského klipu musí vydavatel vložit aspoň 300 000 korun. Podle Iva Stáňi ze Sony Music/Bonton mohou být zlevněné hlavně desky z archivu, obnovená vydání známých alb nebo speciální edice. Třeba starší deska Petra Spáleného, nazvaná Dítě štěstěny, má stát 283 korun.
Ke 199 korunám jsou skeptičtí i zástupci firmy Supraphon, která vydala zmíněné Rebely. "Ani u vážné hudby to nejde. Vždyť jenom náklady na pořízení nahrávky mohou dosáhnout milionu korun. Nízkou cenu bychom udrželi jen se sponzory," míní Zdeněk Brouček.
Jedou půl na půl
"Máme náklady stejné jako ostatní firmy," namítá Josef Kokta z České hudby. Její lidé tvoří malý tým a smluvně si zajistili pomoc některých médií. "Ovšem při 199 korunách potřebujeme, aby se prodalo víc desek. Nikomu nelakujeme situaci na růžovo," potvrzuje Marta Chvojková z České hudby. Firma investuje do desky společně s umělci, kteří se zpočátku zřeknou finanční odměny. "Oni dodají hudbu, my zaplatíme studio či reklamu. Začneme vydělávat, jakmile prodáme například více než pět tisíc nosičů," vysvětluje Josef Kokta. O zisk ze všech dalších kusů prodaných nad tímto bodem zlomu se pak firma dělí s umělci půl na půl.
Konkurence to nepovažuje za motivující: "Umělci jsou zvyklí na zálohy, které dostanou předem a z nichž si hradí třeba natočení desky nebo jim firma pomáhá úplně se vším včetně průzkumu trhu či výběru producenta," dodává Stáňa.
"Mám exkluzivní smlouvu. Ta je pro mě výhodnější než podmínky, které nabízí Česká hudba," říká zpěvák Aleš Brichta, jehož desky se prodávají velmi dobře. Avšak Brichta aktivitu České hudby nekritizuje. "199 korun je rozumná cena, může pomoci třeba začínajícím kapelám nebo dalším interpretům," míní zpěvák.
Ba co víc: CD za 99
Česká hudba přišla také s nápadem "deska za stovku". "Proč nevydat šest nebo sedm písní od začínající kapely za 99 korun?" navrhuje Kokta. Cédéčku, které bude obsahovat maximálně sedm nahrávek, říká "half CD". "Z většiny desek si stejně vyberete šest sedm nejlepších věcí, ostatní písně bývají vata."
"Prodejnost nesouvisí s cenou tak těsně, jak si spousta lidí myslí. Rozhoduje také obsah," kontruje Ivo Stáňa. Třeba alba skupiny Lucie jsou fanouškovsky přitažlivá i za ceny přesahující pětistovku. "Uvidíme, jak 199 Kč zafunguje. Je tady ještě prostor po dobu sedmi nebo osmi let, než se náš trh srovná s Evropskou unií," říká Josef Kokta. Podle něho je kupní síla našeho obyvatelstva na čtyřiceti procentech úrovně trhu Evropské unie. Ovšem ceny desek tu jsou srovnatelné s cenami v unii.
Za poslední čtyři roky se domácí trh s hudebními nosiči scvrkl takřka na polovinu. Velké gramofonové firmy propustily asi třetinu zaměstnanců a vydávají hlavně desky zavedených interpretů. Ti jsou nakonec rádi, když prodají deset nebo patnáct tisíc nosičů. Opravdu velké, stotisícové prodeje dosahují například Lucie, Těžkej Pokondr, Jaromír Nohavica nebo ještě nedávno František Nedvěd. K solidnímu umístění na české hitparádě stačí pár set prodaných kusů. Poslouchači stále častěji cédéčka kopírují na vypalovačkách; argumentují přestřelenými cenami originálních nosičů. Vydavatelé obvykle namítají, že levněji tituly nelze vyrobit, má-li trh normálně fungovat, a vyhlašují kampaně typu Kopírování zabíjí hudbu.
Letos však oponenti "drahých českých desek" dostali do rukou pádný argument: Rebely. Kolekci písní ze stejnojmenného filmu si dosud koupilo takřka devadesát tisíc lidí. Překvapeni byli i tvůrci a producenti filmu Filipa Renče Rebelové; cenu 199 Kč zvolili spíše jako stylový prvek. Rebelové se vracejí do šedesátých let, kdy mládež žila levně, pila kofolu a poslouchala desky ze Supraphonu, které většinou stály 44 Kčs. "Trh zažil šok. Jen od února do května si lidé koupili 28 000 alb Rebelů," říká Vladan Drvota z firmy Supraphon. "Ukázalo se, že je zde větší potenciál, než si myslí řada lidí z hudební branže."
Buďme na sebe čeští
Takřka souběžně se startem Rebelů se pustila do práce firma Česká hudba. Stanovila "českou cenu" 199 Kč. Koncem září vydala nové tituly skupiny Yo Yo Band či zpěvačky Moniky Absolonové, podepsala smlouvu s Václavem Neckářem a Leškem Semelkou, uvede na trh hudbu k muzikálu Starci na chmelu. "Jsme přesvědčeni, že cena 199 Kč podpoří českou hudbu a její fanoušky. A tím také chceme pomoci v boji proti nelegálnímu kopírování nosičů," tvrdí firma Česká hudba, která slibuje další podporu formou grantů. Avšak hvězdu, jež by dala jejímu snažení razanci, Česká hudba dosud nezískala. Zatím šíří výzvu "Buďme na sebe čeští", která má pobídnout konkurenci k zavedení přijatelnějších cen.
Levněji to vážně nejde!
"Je to všechno o penězích a počítání. Rebelové měli minimální náklady na propagaci. Nikdo nechce prodávat drahé tituly. Výroba desky, náklady na její propagaci a spousta dalších položek, to vše rozhoduje o cenách, zvláště když jde o začínající umělce. Ti nás stojí více, než když uvedeme na trh zahraniční zpěváky," říká Ivo Stáňa z firmy Sony Music/Bonton. Například videoklip Michaela Jacksona dostane ze své zahraniční firemní pobočky za padesát dolarů, zatímco do výroby tuzemského klipu musí vydavatel vložit aspoň 300 000 korun. Podle Iva Stáňi ze Sony Music/Bonton mohou být zlevněné hlavně desky z archivu, obnovená vydání známých alb nebo speciální edice. Třeba starší deska Petra Spáleného, nazvaná Dítě štěstěny, má stát 283 korun.
Ke 199 korunám jsou skeptičtí i zástupci firmy Supraphon, která vydala zmíněné Rebely. "Ani u vážné hudby to nejde. Vždyť jenom náklady na pořízení nahrávky mohou dosáhnout milionu korun. Nízkou cenu bychom udrželi jen se sponzory," míní Zdeněk Brouček.
Jedou půl na půl
"Máme náklady stejné jako ostatní firmy," namítá Josef Kokta z České hudby. Její lidé tvoří malý tým a smluvně si zajistili pomoc některých médií. "Ovšem při 199 korunách potřebujeme, aby se prodalo víc desek. Nikomu nelakujeme situaci na růžovo," potvrzuje Marta Chvojková z České hudby. Firma investuje do desky společně s umělci, kteří se zpočátku zřeknou finanční odměny. "Oni dodají hudbu, my zaplatíme studio či reklamu. Začneme vydělávat, jakmile prodáme například více než pět tisíc nosičů," vysvětluje Josef Kokta. O zisk ze všech dalších kusů prodaných nad tímto bodem zlomu se pak firma dělí s umělci půl na půl.
Konkurence to nepovažuje za motivující: "Umělci jsou zvyklí na zálohy, které dostanou předem a z nichž si hradí třeba natočení desky nebo jim firma pomáhá úplně se vším včetně průzkumu trhu či výběru producenta," dodává Stáňa.
"Mám exkluzivní smlouvu. Ta je pro mě výhodnější než podmínky, které nabízí Česká hudba," říká zpěvák Aleš Brichta, jehož desky se prodávají velmi dobře. Avšak Brichta aktivitu České hudby nekritizuje. "199 korun je rozumná cena, může pomoci třeba začínajícím kapelám nebo dalším interpretům," míní zpěvák.
Ba co víc: CD za 99
Česká hudba přišla také s nápadem "deska za stovku". "Proč nevydat šest nebo sedm písní od začínající kapely za 99 korun?" navrhuje Kokta. Cédéčku, které bude obsahovat maximálně sedm nahrávek, říká "half CD". "Z většiny desek si stejně vyberete šest sedm nejlepších věcí, ostatní písně bývají vata."
"Prodejnost nesouvisí s cenou tak těsně, jak si spousta lidí myslí. Rozhoduje také obsah," kontruje Ivo Stáňa. Třeba alba skupiny Lucie jsou fanouškovsky přitažlivá i za ceny přesahující pětistovku. "Uvidíme, jak 199 Kč zafunguje. Je tady ještě prostor po dobu sedmi nebo osmi let, než se náš trh srovná s Evropskou unií," říká Josef Kokta. Podle něho je kupní síla našeho obyvatelstva na čtyřiceti procentech úrovně trhu Evropské unie. Ovšem ceny desek tu jsou srovnatelné s cenami v unii.
 Struktura ceny CD domácího interpreta podle IFPI. |
