Noc v tanečním městě

Recept na dobrou taneční party? Vezměte čtyři cirkusové stany, postavte je na louku za město a naplňte muzikou, která zrychluje tep. Přiklopte je oblohou s dobrým počasím. Pozvěte spoustu sexy holčiček a přibližně stejně kluků a nechte je celou noc společně vařit. Okořeňte východem slunce a podávejte na začátku prázdnin.

Na největší letošní taneční party u Proboštských jezer, kterou pořádala agentura Lighthouse, se sjelo okolo deseti tisíc mladých lidí. Za šest set korun strávili noc na místě, kde zmizely všechny problémy, život se zdál lehký jako mýdlová bublina a kde mohli celé hodiny tančit a tančit a tančit.

Všechny bych je postřílel

Recenzi festivalu naleznete ZDE.

Teplý letní večer, krajinu zalévají zlaté paprsky zapadajícího slunce. Řada aut popojíždí jen pomalu. Na křižovatce postávají chlapíci v policejních uniformách. Hlídkují. Pořadatelé v oranžových vestách ukazují směr, cedule s šipkou "Parkování zadarmo" také. K cíli vede neomylně stále se zesilující rytmus "tuc, tuc, tuc, tuc".

Tohle dunění se od jezera nese až do vzdálenosti deseti kilometrů. Vstupní branou proudí stovky tanečníků, ale muziku si chtě nechtě užívají i obyvatelé ze širokého okolí. V Borku, na jehož katastrálním území se party koná, je celkem rušno. Od epicentra obyvatele dělí asi kilometr vzdušnou čarou.

"Techno party? Kdyby šlo o mě, já bych všechny postřílel," zlobí se asi padesátiletý starousedlík. Jsou však i příznivější reakce: "Mladý se chtěj bavit, tak ať se baví. Někde se to asi konat musí, ne?" říká smířlivěji Dana Bartoníková, která v obci provozuje prodejnu se smíšeným zbožím.

Dvě igelitky drog

Festival Lucky People Center Open Air Field

Proboštská jezera (staroboleslavsko)
29. června 2001

Čtyři stylové stany a dvě hlavní pódia

Pořádala agentura Lighthouse

Trhání vstupenek, osobní kontrola. Na plotě visí přeškrtnutý symbol zbraní a drog. Křehká černovláska s černě podmalovanýma očima prochází. Plešatý, asi pětatřicetiletý pán. "Peněženka, dobrý, teď mi ještě ukaž tu stříbrnou krabičku. Doutníky? Dobrý, můžeš jít."

Pětadvacetiletý mladík s bledě žlutými vlasy do štětin: kapsy na bundě, kapsy na kalhotách: "Co to je?"
 "Taková krabička na peníze."
"A co máš pod nima?" "Občanku."
"A pod ní, ukaž, co to tam máš."
"No tak jo, já si skočím radši do auta."
"To si skoč, to bude lepší," obrátí se na svého kolegu člen Security, "vidíš ho, debila?"

Páni od Security si kolem desáté dělají legraci, že mají už dvě igelitky drog. Marihuana, extáze, pervitin. Několik návštěvníků muselo nechat u vstupu nože.

Už jsi snědla supermana?

Jsme uvnitř. Kužely dvou laserů kreslí do mraků. Ze čtyř cirkusových stanů vibruje hudba, z každého v jiném stylu a rytmu. Lidé tančí a mají nakažlivě dobrou náladu. Každodenní problémy se odtud zdají důležité asi jako malá beruška.

"Tak co, už jsi snědla supermana?" ptá se mladík v bílé kombinéze své kamarádky a není pochyb, že mluví o extázi.
Ona: "Ještě ne. Já se k tomu pořád odhodlávám." Oba si na vstupné i "taneční drogu" vydělali na brigádě u svých rodičů. "Jeden den jsem makal na lístek, druhý na extázi a další výdaje," vysvětluje mladík. Je vidět, že nic neponechal náhodě.

"Tanečních party se u nás jenom v létě konají desítky, jenže taková, jako je tahle, už letos nebude. Je to špička," raduje se šestnáctiletý kluk. Do areálu je přitom vstup povolen pouze plnoletým. Na jeho zorničkách je patrné, že nad ním přebírá kontrolu droga. "Mějte se krásně," prohodí do větru a mizí v pulsující mase tanečníků.

Okolo druhé hodiny ranní mají už všichni rychlou krev. V modrém techno stanu je vzduch jako ve skleníku. Kluci jsou do půl těla. Jiní mají na nohách vysoké chlupaté boty a sukni. Někdo má v puse píšťalku, někomu stačí křičet. Tančí jako o život.

Malá lahev dobré vody v rozpáleném těle jen zasyčí. "Prosím tě, můžu se od tebe napít?" Kdo by nedal napít slečně s růžovými vlhkými rty, mokrými rameny a stříbrnými náramky na předloktích? Hrdla návštěvníků svlažují obsahy pivních kelímků, letí energetické nápoje. Nejvíc tanečníků paradoxně přitahují cisterny s obyčejnou vodou. Kohoutky se celou noc nezastaví a okolní trávník se pomalu mění v močál. Když tě to přestane bavit, můžeš přejít do místa s klidnější hudbou. Ale možná se přitom ztratíš kamarádům.

"Volal ti Matěj?" huláká dívka ve frontě na záchody do mobilního telefonu, aby překřičela ohlušující beaty. "Jo, tak ty jsi s Matějem. A kde jste? Kde? Není ti rozumět, pošli mi textovku," končí a sama neví, jestli ji člověk na druhé straně drátu slyšel. Všichni se procházejí z jednoho místa na druhé, ztrácejí, nacházejí a zase ztrácejí v davu. Někdo s klidem, jiní kolem sebe rytmicky rozhazují rukama. Každý se baví po svém, člověk si připadá jako na ostrově svobody.

Týjó, už jsou tady mimozemšťani!

Není nouze o extravaganci. Kluci s výrazným líčením, dívky, jež z kategorie nudismu vyřazují úzké proužky látky na citlivých partiích. Někdo hledí na svět přes skla bizarních brýlí, k vidění jsou kovbojské klobouky či plyšoví hadi kolem krku. Mezi lidmi se na dlouhých chůdách proplétají tanečníci ve stříbrných overalech sahajících od hlavy k patám. Jsou středem pozornosti "Týjó, mimozemšťani! Už jsou tady," volá chvějícím se hlasem dívenka s fialovými vlasy a natahuje ruku směrem k aktérům pomíjivé podívané.

"Pojď, dám ti požehnání," zve jeden z nich a nechává zájemce prolézt mezi svýma dlouhýma nohama. "Líbí se mi tady, hraje se mi u vás lépe než v Anglii. Tady chodí lidé na party, aby si to užili, zatímco v Londýně musíte s davem nejdřív bojovat, abyste si ho získali na svou stranu," říká o české party Dave Coker z formace Get F**ked ve tři ráno s kelímkem piva v ruce. "Je to také tím, že v západní Evropě všichni sjíždějí kokain, zatímco tady lidi spíš kouří trávu a berou extázi," dodává.

Techno zní i z větráku

Je ráno. Modrošedé mraky se trhají a prosvítá jimi žluté nebe, vteřina po vteřině odkapává k svítání. Ten, kdo chtěl noc strávit s někým jiným, to už neudělá, ten, kdo chtěl tančit někde jinde, také ne. Kdo nestihl přijet, už nedorazí. Zdusaná pláň je posetá bílými kelímky a lahvemi od Dobré vody, ve spáncích a uších se usídlila únava. Ti, kteří tančili celou noc, mají tváře lesklé potem a rozbolavělé nohy, posedávají, přestože dál slyší rytmus, na který by se dalo pokračovat v tanci. Z rozbřesku vystupují nahá bříška slečen s piercingy, šály z barevného peří, střapatější a výstřednější než za tmy, housenky spáčů u plotu. Kamarádi, kteří se mezi stany zběsile hledali, se konečně našli, a tak teď sedí raději pohromadě na zemi a kouří cigaretu pro nový den.

Všichni pomalu střízlivějí, házejí si létajícími talíři, hrají si se psy. Občas se někdo zvedne a dojde pro pití: "Ne, opravdu, tys tu byl dřív, co chceš, mattonku? Slečno, mattonku a dva redbully," ve frontě u stánku jsou na sebe všichni hodní, jako by kolem sebe tančili po špičkách. A vlastně i všude jinde. Když někomu šlápnete na nohu, ještě se vám omluví. Všechno pomalu končí, unavení lidé odcházejí a nasedají do aut a kyvadlových autobusů na metro. Ještě několik desítek minut doznívají celým tělem ozvuky party. Uši rozeznávají, že techno zní i v šumění stromů ve větru, rytmickém chodu motoru, zvuku větráku.

Ačkoli se oči zavírají před teplým ranním sluníčkem, ruce a nohy mají chuť pokračovat v tanci při jakékoli muzice. Není osamělejšího člověka nad toho, kdo po velké noční radosti nemá ráno koho obejmout, sklopit žaluzie a spát a spát a spát.

Adam Freeland

Circulation

Floex

J. J. Frost

Britské duo The Orb v akci - hudba, projekce a světelné efekty.

Pressure Drop

Indy a Wich

Trosky

Richard Dorfmeister

Dave Angel na Open Air Field 2001.

Elektromajk

Na party se lidé nechodí seznamovat. Pokud chcete získat podobnou slečnu, pravděpodobně budete mít smůlu, protože vás ke své zábavě vůbec nepotřebuje.

Roztančený dav na Open Air Field 2001.

Alex Paterson, hlavní postava The Orb.