Hned rok na to se festival jako jediný z Česka představil v bratislavské části Febiofestu. S přibývajícími ročníky přicházely také změny. "Z národního festivalu stal mezinárodní a začali jsme také udělovat cenu za nejlepší český dokument roku," říká ředitel festivalu Marek Hovorka. Loni si první ocenění odvezl režisér Karel Vachek za snímek Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie). "Film Karla Vachka mě zlobí a fascinuje zároveň," prohlásil člen poroty, filmový teoretik Jiří Cieslar.
Stalo se samozřejmou součástí festivalu, že tvůrci přijíždějí své filmy uvádět osobně. Otevírá se tak prostor k besedám, které následují vždy bezprostředně po skončení filmových projekcí. "Snažíme se vytvořit prostor k setkání a diskusi," uvádí Hovorka. Za čtyři roky se v Jihlavě vystřídala celá řada celebrit filmové tvorby. Počet tuzemských hostů se blíží dvěma stům. Za všechny jmenujme třeba Juraje Jakubiska, Miroslava Janka, Dušana Hanáka, Věru Chytilovou, Igora Chauna, Olgu Sommerovou, Helenu Třeštíkovou, Romana Vávru, Drahomíru Vihanovou, Jana Svěráka nebo Jana Špátu.
S překročením hranic se mezi hosty začali objevovat i zahraniční tvůrci, jako jsou třeba Robert Buchar, Alexandrs Demcenko, Alexandr Krivonos, Viktor Kosakovsky, Valerie Lalonde, Lasse Naukkarinen nebo Richard Leacock.
Specialitou festivalu je i publikum. "Ročně nás navštíví pět tisíc lidí," počítá Hovorka. Cílovou skupinou festivalu jsou podle organizátorů lidé ve věku sedmnáct až pětatřicet let. Právě věku a zaujetí účastníků pro dokumentární film si nejvíce cení odborníci a hosté. "Jsem okouzlena, je tu plné kino mladých lidí, kteří o dokumentárním filmu něco vědí," vyznala se například pravidelná účastnice festivalu, producentka České televize Alena Müllerová.
Festival významně podporuje i město, které dokonce pravidelně uděluje Cenu za přínos světové kinematografii. Prvním držitelem se stal Viktor Kosakovsky, loni jej následoval Richards Leackock.
To je minulost festivalu. Co přinese pátý ročník poznají diváci na konci října.
|
Osobnosti o festivalu |
| Všechny osobnosti, které ve světě dokumentárního filmu něco znamenají a účastnily se některého z ročníků jako hosté, na festivalu oceňují především publikum, intimitu a sevřenost. To vše podle nich přispívá k atmosféře. Za dobu trvání festivalu se v jihlavě objevily více než dvě stovky hostů z řad filmařů, kritiků, ale i spisovatelů, hudebníků nebo herců. Alena Müllerová, dramaturgyně České televize: Na festivalu je plno lidí, kteří o dokumentárním filmu něco vědí nebo chtějí vědět. Naplňuje mě to důvěrou jak v lidi, tak i v dokumentární film jako jednu z nejhezčích součástí kinematografie. Andrej Stankovič, filmový a literární kritik a publicista: Jihlavský festival je nejcennější v tom, že ve všem, co se na něm událo, tedy v tom, že tu intenzivně žije společenství několika set inteligentních a věci znalých nadšených mladých lidí, byl patrný pohyb od filmu k životu. Jako by autentické dokumentární filmy vracely do života tu autenticitu, kterou si z něho vzaly. Jen houšť! Viktor Kosakovsky, ruský režisér, držitel mnoha prestižních cen: Snad na žádném festivalu jsem nezažil plné kino mladých lidí. To pro dokumentaristické festivaly není vůbec typické. Oceňuji i to, že se mladí lidé podílejí na vytváření festivalu a že město takovou akci podporuje. To považuji za to nejlepší, co se v Jihlavě mohlo odehrát. Miroslav Janek, režisér: Oceňuji intimitu a intenzitu festivalu. Z Jihlavy jsem odjížděl s příjemným rozechvěním na duši, myšlenkou rozjitřenou a chutí do další práce. Alexandrs Demcenko, lotyšský dokumentarista, válečný kameraman: Dokument musí klást otázky, ale odpovědi nemá. Tu si musí divák najít sám. Jak se zdá, tak na zdejším festivalu je to hledání dost intenzivní. Richard Leacock, americký dokumentarista: Narozdíl třeba od amsterdamského festivalu je ten český menší. Nepřipomíná mi supermarket s dokumentárními filmy. Na velkých přehlídkách je rozhodující obchod. Ale tady jde asi hlavně o film.Proto se mi tu víc líbí. A jsem rád, že je tu tolik mladých lidí. |
