Grigorovič se u nás poprvé zapsal svou inscenací Louskáčka od P. I. Čajkovského v roce 1998. Premiéra Raymondy se uskutečnila v rámci letošního ročníku festivalu Pražské jaro ve čtvrtek 31. května.
Hlavní hrdinkou baletu je krásná Raymonda, o jejíž přízeň usilují dva sokové – statečný rytíř Jean de Brienne a záludný saracénský šejk Abdérachman. Podstatnější než romantický příběh je ovšem Grigorovičova režijní a choreografická koncepce, která dosahuje dokonalé harmonie s hudbou a na baletní soubor ND klade nemalé nároky.
V hlavních rolích inscenace se představuje Tereza Podařilová nebo Zuzana Pokorná jako Raymonda a Jiří Jelínek nebo Filip Veverka jako Raymondin snoubenec Jean de Brienne. Pro sólistu baletu ND a nositele prestižní ceny Philip Morris Ballet Flower Award za rok 1999 Jiřího Jelínka to bude poslední premiéra na prknech Národního divadla. Od září letošního roku totiž odchází do baletního souboru Stuttgartského státního divadla.
Starý klenot se podařilo oživit
(Recenze tanečního kritika Romana Vaška)
| Národní divadloAlexander Glazunov: RAYMONDA | |
|---|---|
| Choreografie | Jurij Grigorovič, Lýdie Paškovová, Marius Petipa |
| Režie | Jurij Grigorovič |
| Scéna | Simon Virsaladze |
| Kostýmy | Simon Virsaladze |
| Záznam on-line rozhovoru s Terezou Podařilovou naleznete ZDE | |
V končící sezoně uvedl baletní soubor Národního divadla v Praze výpravný postromantický balet Raymonda. Byl to krok dost riskantní - vždyť už při svém jediném dosavadním pražském uvedení v roce 1927 se dílo setkalo s kritickými poukazy na zastaralost. Jeho zásadní nedostatek spočívá v naivním a nedramatickém libretu: příběh o soupeření udatného rytíře Jeana de Brienne se zákeřným Abdérachmanem o krásnou Raymondu se utápí v nekončících, neobsažných, třebaže brilantních tanečních výstupech. Při životě drží toto dílo především půvabná Glazunovova hudba a rekonstruované fragmenty z legendární Petipovy choreografie.
Balet Národního divadla zvolil rozumný kompromis, když k nastudování pozval Jurije Grigoroviče a zároveň jej přiměl k zásadním dramaturgickým úpravám. Grigorovič svou verzi Raymondy pro Prahu zkrátil ze tří dějství na dvě, přičemž choreograficky nejzajímavější části z třetího dějství začlenil do prvního. Vypustil postavu Bílé paní a některé popisné pantomimické scény. Podobně jako před dvěma lety u Louskáčka inscenoval Raymondu s honosným scénografickým řešením Simona Virsaladzeho.
Choreografie určená původně pro moskevské Velké divadlo důkladně prověřila schopnosti pražského ansámblu. Technicky, ale i fyzicky obtížnou titulní úlohu tančí Tereza Podařilová čistě a precizně. Její Raymonda je elegantní, snad až příliš decentní. Jiří Jelínek má pro roli Jeana de Brienne všechny předpoklady: urostlý, s grácií a elegancí provází partnerku. Pohyb rozvíjí široce do prostoru; z jeho výkonu prýští energie i důstojnost. Škoda, že tento mladý talent, jenž zraje sezonu od sezony, odchází do zahraničního angažmá. Abdérachman Alexandra Katsapova byl spíše horoucně a dojemně zamilovaný než démonicky chtivý. Z menších sólových rolí třeba upozornit na dvojici Keiko Sakamoto (Henrietta) a Zuzana Susová (Clemance), které se blýskly jak v čistě zatančených variacích, tak ve společných výstupech. Choreografie nabízí náročné party i členům sboru a v jeho mužské části jsou vidět technické problémy; mimoděk se tak odhalila absence „mužského dorostu“ pro sólistický ansámbl, který je nyní sice kvalitní, ale pohříchu nepočetný.
Při Raymondě se uvedl nový dirigent baletního souboru Leoš Svárovský. Glazunovova hudba umožňuje předvést umění hudebníků, především v řadě nástrojových sól. Orchestr zahrál bez dříve tak častých chyb, avšak rezervy zůstávají v odkrytí některých kvalit partitury (stroze odehrané flétny).
Celkově lze říci, že Národnímu divadlu se podařilo oživit starý baletní klenot. K tomu, aby definitivně neupadl v zapomnění, je však dle mého soudu potřeba ještě mnohem razantnějšího zásahu do libreta. Nicméně máte-li rádi okázalou klasickou baletní podívanou, pak si nenechte ujít některé z dalších uvedení.
Jiří Jelínek při zkoušce na RaymonduTereza Podařilová a Jiří Jelínek při zkoušce na Raymondu
