V pokračování Mlčení jehňátek vystřídala Fosterovou Mooreová

9. října 2001 9:32

I přesto, že za roli policistky Clarise Starlingové v úspěšném snímku Mlčení jehňátek získala americká herečka Jodie Fosterová Oscara, v pokračování tohoto detektivního thrilleru nazvaném Hannibal se již neobjevila. V titulní roli ji nahradila kolegyně Julianne Mooreová, která se v časopise Premiere o výkonu své předchůdkyně vyjádřila s obdivem a přáním, být z poloviny schopna podat takový výkon jako Fosterová.

Režie filmu Hannibal se ujal Ridley Scott, vystřídal a navázal tak na Jonathana Demmeho. Svůj nový příběh o Hannibalu Lecterovi a mladé policistce Starlingové začíná odvíjet právě osm let potom, co se těžkému zločinci podařilo přelstít stráže a uprchnout. Hlavní mužskou roli přijal opět Anthony Hopkins.

Nová agentka Starlingová, Julianne Mooreová, vypráví o nejobtížnější scéně při natáčení Hannibala. "Jednu z nejtěžších scén pro mě představoval průjez d stádem krav. Ridley stál vzadu a umíral smíchy. Nemohl uvěřit, že po tom všem běhání, zbraních, divočácích a pádech mě rozhodí tahle velká hloupá zvířata," přiznává herečka.

HANNIBAL
režie	Ridley Scott
scénář	Thomas Harris (předloha) David Mamet
hudba	Klaus Badelt Hans Zimmer
kamera	John Mathieson
střih	Pietro Scalia
hrají	Anthony Hopkins Julianne Mooreová Gary Oldman Francesca Neri
Hannibal - premiéry
kina	26. dubna 2001
video	10/2001

Film Hannibal měl premiéru v amerických kinech 9. února 2001. Jeho předchůdce zaznamenal v kinech po celém světě velký ohlas a získal pět oscarových sošek: za nejlepší film, režii, dva herecké výkony (Hopkins a Fosterová) a scenář.

Recenze filmu Hannibal
Chování má, ale ty chutě

Vlnu odporu pozvedla zvláště jedna scéna z Hannibala, která by ovšem mohla vstoupit do labužnických kuchařek. Recept zní následovně: Vybranému spolustolovníkovi naříznete kůži na lebce, vršek sejmete jako pokličku, opatrně stáhnete blánu, z mozku vyberete tu část, která dotyčnému nebude chybět - v daném případě prý jde o buňky, jež z něj dělají nezdvořáka -, pak zprudka osmahnete na oleji a ihned podáváte: témuž člověku, z něhož jste surovinu odebrali.

Nechutné? Ve slovním podání určitě. Ale ve filmu, který Ridley Scott podal ve vybroušeném, takřka aristokratickém stylu, ani tenhle výjev nepůsobí odporně. Je v něm všudypřítomná nadsázka, filigránská hravost, dráždivě pobavená rafinovanost; to vše ještě znásobeno Anthonym Hopkinsem, jenž si tu vychutnává postavu novodobého zámeckého pána. Má vzdělání, vychování, vkus i šarm. A že si značkové víno pečlivě vybírá k lidskému masu? Každý má přece nějaké ty libůstky...

Působivá Scottova stylizace přenáší hrdiny z předchozího "tvrdého" hororu Mlčení jehňátek do zcela jiného světa. Utvářejí jej šerosvity starých mistrů a paláců ve Florencii, kde se odehrává prvá část příběhu dýchající jakýmsi středověkým mysteriem. Jak rozkošnicky převaluje Hannibal, zatím v masce znalce italského umění, na jazyku Danteho poezii, z níž už ledově čiší hrůzná nápověda. Tenhle ráz neskutečnosti se daří přenést i na americkou půdu, kde honička vrcholí, neboť finále se odehrává opět na půdě bohatého sídla vybaveného starosvětsky dekadentní nádherou, s dialogy a situacemi založenými vesměs na zjemněle morbidních zdvořilůstkách, kudrlinkách a manýrách.

Jistě, závisí na založení každého diváka, přijme-li tuhle zálibně vyumělkovanou, leč současně sebeironickou hru na hru, kde vlastně nezbývá místo na přímočarý strach, či zda se mu zasteskne po názorných rekvizitách současné vlny hororů pro teenagery. Nicméně "strašící" film, kde se výjimečně neždímají do posledního krvavého detailu motorové pily, ocelové háky či zlověstné masky a kde stádečko středoškolaček v jednom kuse nevříská, jakmile zazvoní telefon, přináší přinejmenším příjemnou změnu. Hannibal je alternativou pro pokročilé, pro posthitchcockovské fajnšmekry, kteří v zájmu výsostného stylu odpustí i fakt, že část snímku tvoří "řeči, řeči, řeči".

A Hopkins se v takovém prostředí zjevně vyžívá. Monstrózní příšeru pod maskou sehraje i cvičený medvěd, ale tohoto britsky uměřeného, chladnokrevného gentlemana s otevřeným hledím v perfektně střiženém obleku, jenž na své oběti nebafá zpod závěsu, nýbrž si s nimi konverzačně pohrává jako had s bílou myškou, takového hrdinu může ztělesnit jen mistr. Zatímco mužští partneři Hopkinsovo sólo dotvářejí, Mooreová coby agentka FBI, jež ho stíhá, se vedle něho ztrácí jako stín. Výsledný pocit z Hannibala je paradoxně nehororový: shrnuje hodně výtvarné, stylově čisté filmařiny, málo pudového děsu a hrdinu-lidojeda, kterého si prostě musíte zamilovat, i kdyby posnídal vaši babičku.