Bróďa nezklamal a opět pronesl pohřební řeč. "Je tu počasí stejně pochmurné jako celý zbytek mého života. Nezbývá ho moc, a tak začínám být smírnej vůči všem ostatním lidem," povzdechl si.
Stella Zázvorková pro změnu promluvila za jeho nejstarší ctitelky: "Je to můj milý kolega ze studií, vynikající všestranný sportovec, výtvarně nadaný. Bohužel byl tehdy zamilován do mé přítelkyně Věrušky Kopalové. Mám pocit, že pak i do jedné z jejích sester. A tak mezi námi bylo "jen" přátelství."
Otakar Brousek Bróďu chválil: "Je skromný až neúměrně tomu, jak velký to je herec. Když študuje roli, vykládá neustále, že to bude fiasko. Samozřejmě, že to pak nikdy fiasko není. Lituju jen toho, že jsem s ním na stejných prknech Vinohradského divadla nestál víckrát jako partner."
I Viktor Preiss složil poklonu: "Obdivuju na něm přirozený herecký stud a trému. Kolikrát jsem ho viděl před představením kráčet po chodbě divadla a přeříkávat si text. Trpí trémou a to je na něm sympatické, protože to ukazuje na skromnost a pokoru. Myslím, že agresivita, která se dnes často vyžaduje, není u velkých herců třeba."
Režisér Karel Weinlich podotkl:" Byl jsem teď nedávno při tom, když Vlastík v rozhlase natáčel jako vzpomínku prvního Hajaju, který vznikl před čtyřiceti lety. Bude se vysílat letos o Vánocích. Je to vlastně obrovský dar všem těm miliónům posluchačů, kteří Hajaju mnoho let před spaním poslouchali. A byl jsem svědkem toho, jak byli při natáčení všichni soustředěni. Střihačky přestaly plést svetry, zvukaři nelepili krabičky a nepřebalovali desky."
Mezi gratulanty nechyběli ani Gabriela Vránová, Ondřej Kepka, Jiří Menzel, Jaroslav Satoranský či Jan Hrušínský.
Přes všechny pohřební řeči si Vlastimil Brodský uchovává mladistvého ducha. Sám říká, že ještě nedospěl. A tak mu přátelé přáli, aby si ve zdraví konečně užil doby, než se za dvacet let ožení s Radkou Fišarovou.
