Opět studujete v Divadle na Vinohradech velkou roli, ovšem už nikoliv jako ředitelka...
|
Gariel García Márquez | |
| režie a insc. úprava |
Petr Novotný |
| dramatizace | Giörg Schwajda |
| překlad | Kateřina Pošová |
| výprava | Mihail Tchernaev |
| hrají | Jiřina Jirásková Miroslav Moravec Simona Postlerová Vladimír Dlouhý Zlata Adamovská Marta Vančurová Jaroslav Satoranský Oldřich Vlach |
Nebylo vám to líto? Sedmdesátá léta vás odsunula od práce z politických důvodů a v devadesátých jste se vzdálila dobrovolně?
V sedmdesátých letech jsem sice poměrně dlouho a striktně nesměla pracovat ve filmu a v televizi, ale na divadle mě potkaly krásné příležitosti. Včetně role, kterou jsem až do této chvíle považovala za svou nejoblíbenější, Pilar v dramatizaci Hemingwayova románu Komu zvoní hrana.
Od této chvíle to tedy bude Úrsula v dramatizaci Márquezova románu Sto roků samoty?
Pravděpodobně ano. Zajímavé je, že je velmi podobná právě Pilar s tím rozdílem, že má kolem sebe velkou rodinu. Je to postava, která má až archetypální znaky. Vztahy a situace, které prožívá, jsou těmi nejzákladnějšími v lidském životě.
Našla jste v ní nějaké zvlášť blízké téma?
Za sedmdesát let svého života jsem mnohé podobné vztahy či situace sama zažila či jsem byla jejich svědkem.
Bylo pro vás jednodušší zkoušet už bez ředitelských povinností?
Představovala jsem si to tak, ale bohužel tomu tak není. Skoro souběžně s novou inscenací v Divadle na Vinohradech jsem zkoušela jedno zájezdové představení s Janou Brejchovou, a navíc mám ryze soukromé problémy s přestavbou bytu, protože už několik týdnů žiju na stavbě.
Znamená to, že když jste ještě jako ředitelka zkoušela hlavní roli v Návštěvě staré dámy, bylo to stejně namáhavé?
Problém byl jiný a já jsem na něj přišla až časem. Když zkoušíte, musíte na tu práci myslet čtyřiadvacet hodin denně, s rolí vstáváte i chodíte spát - alespoň já jsem ten typ. To samozřejmě ve funkci ředitelky nebylo možné. Tento problém jsem odhalila, už když jsem hrála Jezinky bezinky. Proto jsem se roli v Návštěvě staré dámy dlouho bránila.
Jak vás při nynějším zkoušení přijali vaši kolegové? Nemají k vám stále ještě odstup?
Chovají se ke mně tak mile, až mě to překvapilo. Shodou okolností v inscenaci hrají z valné části herci, které jsem do souboru přijímala já. Teď jsem mezi nimi velmi šťastná. To spíš já se nemohu zbavit určitých návyků ředitelky. Dřív to bylo mou povinností stále sledovat, jestli někde nehoří, neteče voda, neválí se nějaký nepořádek. Teď, když něco takového vidím, mám v první chvíli nutkání to řešit, a teprve potom si uvědomím, že stačí, když to někomu řeknu.
Také režiséra Petra Novotného jste do Vinohradského divadla přivedla vy ...
Dokonce jako muzikálového režiséra. Poprvé v našem divadle pracoval v roce 1994, kdy jsme je na léto pronajali muzikálu Les Misérables. Od té doby tu už režíroval i činohru, Hubačovu hru Hostina u Petronia. Práce s ním je velké potěšení, a protože je to i okouzlující člověk, také zábava.
Jakou si plánujete budoucnost? Nebudete teď mít konečně čas na zahradu na Šumavě, pozorování ptáků a čtení encyklopedií?
Bylo by to opravdu krásné a kdysi jsem si to takhle představovala. Teď jsem však zjistila, že moje touha paňácovat je tak silná, že se divadla hned tak nevzdám.
 Herečka Jiřina Jirásková. |
 Herečka Jiřina Jirásková. |
