Co říkáte na aktivity vašeho kolegy Bona, který u nás nedávno jednal s finančníky o oddlužení zemí třetího světa?
Projekt, za který se Bono bere, je velice dobrý. Mnoho rozvojových zemí je dluhy zcela zmrzačeno. Ale já také vím, že po jednostranném oddlužení začaly volat i takové země, které si nikdy žádné peníze nepůjčily. Asi by měl být nalezen vyrovnaný způsob řešení této situace, aby všechny státy světa cítily stejnou odpovědnost. Myslím, že velice důležité je nasměrovat technologie do těch rozvojových zemí, které jsou na to připravené. Je tam obrovský zájem o mobilní telefony a stále více tamějších lidí je používá. Bylo by skutečně dobré k nim nové technologie dostat: jak jsme slyšeli tady na Fóru 2000, jen tři procenta obyvatel chudých zemí se zatím napojila na internet. Proto navrhuji, aby všechny počítače, které západní společnosti stejně vyhodí po roce používání, hned putovaly do zemí třetího světa. A za každý jeden prodaný mobilní telefon na Západě by měl být dán jeden kus do rozvojových zemí. Náklady by nebyly tak vysoké. Mobilů se vyrábějí miliony, jeden za méně než deset liber. Jak se říká, takhle by se daly peníze zasadit přímo do trávy a lidem by to okamžitě pomohlo změnit život. To se musí dít simultánně s odpouštěním dluhů. Odpouštění dluhů samo nestačí a zásadní změnu nepřinese. Způsob pomoci, o kterém jsem mluvil, bych upřednostnil před velkými vládními projekty, které obvykle končí na účtech švýcarských bank.
|
Peter Gabriel (narozen 13. února 1950) |
Určitě je jedním z největších. Ustanovení mezinárodního soudu považuji za jednu z nejdůležitějších událostí v tomto století. Znamená to, že tady existuje jakési světové svědomí, které zavádí spravedlnost přesahující národní vlády a hranice. Jde o místo, kde může být souzen například Pinochet. To je velice důležité - aby každý člověk na téhle planetě mohl zažalovat za korupci člověka, jako je Pinochet.
Co si vlastně slibujete od pražského Fóra 2000?
Pravda, je tu trochu akademická atmosféra. Na druhou stranu jsem vyslechl i skutečně působivé projevy a zajímavé dialogy. Jsou tady velice chytří lidé, kteří umí užít slova lépe než kdokoli jiný, například dalajlama. Jeho angličtina sice není příliš dobrá, ale bylo cítit, že mluví od srdce, a to se mi moc líbilo. A co si slibuji od Fóra? Rád bych byl svědkem některých praktických dopadů našich iniciativ. Ať jde o deklaraci k událostem na Blízkém východě nebo o návrh, aby se z Jeruzaléma stala enkláva Spojených národů - takové světové duchovní centrum.
Jste jedním z prvních západních hudebníků, kteří pomohli muzikantům z třetího světa. Založil jste pro ně festival Womad. Zkuste hádat: splyne Womad s populární hudbou, nebo nastolí jiné poměry, kdy si třeba černí hudebníci budou najímat bílé muzikanty?
Myslím, že to se už stává. Zpěvák Youssou N'Dour původně přišel pracovat do mého studia, teď si vybudoval své vlastní v Senegalu. Zaměstnává zde bělošské inženýry a jedna běloška řídí některé z jeho aktivit. Youssou N'Dour má také hudební vydavatelství. Sice si ještě nenajal bílé hudebníky, ale samozřejmě s několika spolupracoval. Přimlouvám se za finanční podporu určenou hudebníkům z třetích zemí, aby si mohli založit jakousi svou kulturní říši. Ta by také nakrmila "bosé" země a zároveň propagovala jejich umění.
A k čemu potom slouží world music - hudba, v níž se snoubí etnická a západní kultura?
Je to jen nové, zmodernizované a vylepšené ghetto. Pro umělce je užitečné jako tranzit. Nechci, aby to bylo cosi jako luxusní vězení, které jim znemožní být tím, čím jsou. Doufejme, že je to pro ně takový jakýsi poloviční domov. Když si získají místo v obchodech s hudbou a vybudují si vlastní jméno stejně jako západní umělci, mohou pak jít dál.
A nastane jednou absolutní promíchání kultur?
Myslím, že je třeba rovnováhy. Když malíř smíchá příliš mnoho barev, vznikne mazanina. Myslím, že by to mělo být promícháno, ale zase ne příliš. Individuální rozdílnost by neměla být odstrkována, lidé by měli chránit svůj jazyk a kulturu. Womad má být festival, kde by se nikdo neměl cítit vyřazen. Měli jsme štěstí, že hodně mladých lidí přijelo na Womad do Anglie. Sice zamíří raději do tanečních stanů, ale když se unaví, tak se jdou podívat na tradiční muziku. A na těch tradičních pódiích jsou pak staří páprdové jako já.
 Peter Gabriel |
